Jdi na obsah Jdi na menu
 


A bude hůř...

23. 11. 2009

Obrazek...a pak se - zcela v intencích zvrhlé logiky věci - samozřejmě stalo to, co se stát muselo. Dveře se otevřely dokořán a protože bez zaklepání tu do místnosti vchází jen jedna jediná osoba, zmenšilo se moje roztřesený já ještě o pár centimetrů.
Iason si tiše odkašlal a s pečlivě hraným klidem se opřel o veřej.

"Riki někam jel?" položil nejděsivější otázku ze všech.
Podvědomě jsem přitáhl kolena k bradě a nasucho polkl. A pak mi nezbývalo než zašátrat pravačkou v peřinách a podat mu tracer. Tou dobou už se mi třásla brada. Jen o dvě vteřiny později se klidný výraz na jeho tváři zbaběle přikrčil a odplížil do nejtemnějšího kouta.
"Ne," řekl Iason. Bylo to to nejmenší, nejpřehlédnutelnější a nejschoulenější NE, jaké kdo kdy vyslovil. Tryskala z něj bezmoc. Rezignace. Bylo to děsivé. Neblondieské. O to strašlivější, že jsem ho v podobném - ovšem zdaleka ne tak hrozném - stavu viděl jenom jednou. Těsně před tím, než odjel na Dana Bahn...
A byl to právě ten pohled, co mě přimělo zapomenout na vlastní hrůzu z toho, co mi provede, vyskočit na nohy a vrhnout se k němu.
"Iasone... "
"Ne," udělal gesto, které jasně naznačovalo, že dotknout se ho by právě teď bylo tím posledním, co by rozumného jedince se zbytky pudu sebezáchovy mohlo napadnout.
Zůstal jsem stát dobrý metr před ním a kolena se mi třásla tak, že jsem v duchu začal počítat vteřiny do okamžiku, kdy se podlomí a já vášnivě políbím koberec.
"Je mi to líto," řekl jsem. Nejstupidnější věta na světě, zcela nedostatečná v tuhle chvíli, ale některé věci prostě řeknete, aniž by se tomu dalo zabránit. Je to reflex. Civilizovanější ekvivalent zděšeného učurnutí do prádla. Verbální inkontinence, chcete-li. Iason vzhlédl a já v hrůze zadržel dech, ale neuhodil mě. Neudělal nic. Vůbec nic. Jen koukal a v nádherných modrých očích mu pomalu ale jistě klíčila bolest. Smutně potřásl hlavou. Pak konečně pronesl souvislou větu:
"Jdi pryč, Katze."
"Ale..."
"Vypadni. Chci být sám."
"...."
"Na co čekáš? Tak běž."
Nekřičel. Mluvil úplně tiše, ale tím to bylo horší - pomyšlení, že ho v takové mizérii nechám samotného mi rvalo srdce na kusy. Jenže bylo rozhodnuto. Už se na mě nepodíval, prostě kolem mě mlčky prošel a posadil se na postel zády ke dveřím... A já, pitomec, který všechno zkazil, ty dveře prostě otevřel a stejně potichoučku je za sebou zase zavřel. Bylo to v prdeli. Absolutně v prdeli...
Věděl jsem, že mám z té chodby ve vlastním zájmu okamžitě vypadnout, jenže zákon schválnosti pochopitelně fungoval dál. Nechal mě, ať tam zkamenělej stojím, když se za dveřmi ozval ten zvuk... Můžete být sebetvrdší a sebecyničtější drsňák, ale vsadím se, že tohle byste neustáli o nic líp, než jsem to ustál já. Ztěží jsem dokázal doklopýtat k ušáku pod obrovským vitrážovým oknem a tam... tam jsem se posadil a schoulenej do klubíčka se rozbrečel jako malej kluk.

                                         Pokračování příště...


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Ada, 1. 12. 2009 12:45)

Vždyť já se nezlobím. Jen to přišlo ve špatnou chvíli, no.
Hezký den i tobě.

huch

(Daniela, 25. 11. 2009 13:40)

Promin , ale to s tou nudou jsem myslela je , ne tvé příběhy :) tvé příběhy jsou úžasné , jinak bych tu nebyla , jsem tu od první kapitolky , no trochu jsem si zažartovala no:( už se to nestane , omlouvám se ...hezký den

?...!

(Ada, 25. 11. 2009 10:40)

Dani, promiň, ale na tohle nemůžu nereagovat. Můj kamarád totiž říká - díky za každé nové ráno a za čtenáře s představivostí. Co ti na tohle mám říct? Jo, vystřelil si mozek z hlavy, protože je to v podstatě sebevražednej typ? *fascinovaně zírá* Ještě k té nudě... nechci se tě - ani nikoho jiného - dotknout, protože vím, že jsi to nemyslela zle, ale na druhou stranu nemůžu nedodat, že internet je plný mnohdy vynikající fanfiction všeho druhu, a pokud zjistím, že mě nějaký příběh nebaví, není nic jednoduššího, než se poohlédnout po něčem, co mému vkusu vyhovuje líp. Mám-li chuť na něco kanonického a třeba ostřejšího, určitě to nebudu hledat na stránkách projektu, který vznikl víceméně jako vtip a přesně tak by měl být brán. A pwp v něm doopravdy nikdy nebude. A to nejdůležitější, já nikoho fakt nenutím, aby četl něco, co pokládá za nudné.:o) Nic ve zlém.

Mekare - neboj.:o) Nechci spoilerovat, ale Iason je příliš umanutej, než aby ho doopravdy nechal jít.;o)

marssello - Ano. Jsou věci, které se nezmění. A cokoli se může pokazit se leckdy vysloveně podělá...

Akyro a Efko - vy jste důkaz, že tahle kapitola zafungovala přesně tak, jak fungovat měla. Děkuju. *podává kapesník a sušenky*

zvuk?

(Daniela, 24. 11. 2009 21:41)

Adi , jakej zvuk ? To se Mink zastřelil nebo co ?
No konečně se něco děje na té nudné Akademy :D

...

(Mekare, 24. 11. 2009 13:17)

a ja som si myslela ze toto ma byt ich happyend, nie? co im to robys? rychlo ich daj znovu dokopy..

...

(marssella, 23. 11. 2009 22:44)

Vidíš, vidíš, kdyby ses necpal špagetama a raději šel po sobě uklídit, tak se to nestalo. Ale kdepak, kde vám co upadne od ruky, tam to zůstane... klíče, fusekle, tracery... prostě chlap, no...
--------------
Tedy, já vím, že dráždit Minka bosou nohou, není zrovna nejlepší nápad, ale můj pud sebezáchovy nikdy nefungoval úplně správně (to bych totiž nečetla Dálnici, ale psala ten úkol na zítra, že?).
Ale já věřím, že je v tom nenecháš;-)
(Ehm... nenecháš, že ne???)

:'(

(Akyra, 23. 11. 2009 19:18)

dej je znovu dohromady
:'(:'(:'(

Au, to bolí...

(Efka, 23. 11. 2009 17:19)

Adi, honem nám řekni, jak to bylo dál. *objímá Katzeho*