Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bagoásův trik

13. 11. 2009

ObrazekNeříkal nic. Jistý druh ticha je ovšem mnohem průraznější než sebevulgárnější nadávka, a já se rychle dostával do stavu, kdy bych udělal COKOLI, abych ho donutil přestat strnule zírat. Nehýbal se. Seděl na kraji postele, hlavu dlaních, jen ramena se mu povážlivě chvěla. Dotkl bych se ho, vážně bych ho ze všeho nejradši objal, jako on před necelou půlhodinou objal mě, ale něco mi říkalo, že to není ten nejlepší nápad. A pak, v momentě, kdy ticho začínalo být vyloženě nesnesitelný, konečně zvedl hlavu.
Měl na rtech úšklebek. Úšklebek někoho, kdo má zas o jednu iluzi míň. Tohle jsem znal - byla to vlastně sebeobrana. Sebeironickej výsměch vlastní naivitě. Vlastní touze po tom, aby s ním Iason jednal fér.
Nemyslím, že jsem nějaká citivka, ale věřte mi - v tu chvíli se mi chtělo umřít.
"Děkuju," zašeptal chraplavě. "Ne, vážně... oceňuju, že aspoň ty se mnou jednáš na rovinu. Protože Iason by to... nějak okecal."
"Riki... "
"Katze, řekni mi ještě jednu věc. On... fakt neví, že jsem naživu? Neřekli jste mu to?"
"Děláš si srandu? On se samozřejmě zkusil zeptat - až takovej pitomec to je - ale když viděl, jak Iason na tohle téma reaguje, sakra rychle si to rozmyslel."
Riki tiše odfrkl. K mému nezměrnému úžasu se usmál. Doopravdy usmál... A potom mě šokoval podruhé.
"To je dobře. To je moc dobře."
"Cože?" Musel jsem se ujistit, že nehalucinuju.
Rikiho tváří se mihlo něco starého a zlého - bolest a dlouho potlačovaný vztek. Jeho prsty sevřely zmuchlanou přikrývku.
"Jestli nelže... jestli je tady doopravdy jen náhodou... ať se mě zatraceně snaží nepotkat," zavrčel temně.
Chvíli jsem na něj bez dechu zíral, protože tohle prohlášení bylo tím posledním, co bych od Rikiho čekal. Naprostý opak toho, co bych čekal, že udělá... Napětí v místnosti nějakým zázrakem začínalo povolovat, pozvolna, ale přece.
 Konečně jsem mohl bez rizika vztáhnout ruku a pohladit ho - opatrný, vztřícný gesto, který moje tělo udělalo samo od sebe.
"Myslím," řekl jsem s úlevou, která pořád ještě maličko balancovala na pokraji paranoie, "že tahle planeta je pro vás dva dostatečně velká."
Riki potřásl hlavou a pak se schoulil do peřin. Vypadal vyčerpaně. Zavřel oči.
"Katze?" zašeptal.
"Hm?"
"Už žádný lži. Slib mi to."
"Slibuju."
Bohové, slíbil bych mu i modrý z nebe, jen ať neudělá nějakou volovinu, prosím!
"Tak jo. Mohl bys... mohl bys teď vypadnout?"
"Ne," zašeptal jsem a byla ve mně malá dušička. "To teda nemohl."
Už tu bylo kdysi řečeno, že některé věci se nedějí náhodou. A některá rozhodnutí vaše tělo zkrátka udělá za vás.
Vklouzl jsem k němu a objal ho tak pevně, jak jsem dokázal. (Dobře, možná v  tom byla čistě podvědomá snaha, udržet ho tu násilím, ale udělat jsem to musel, to jistě chápete.)
Tajemství sbližuje. A z nás dvou se ode dneška stávali spiklenci v tom nejryzejším slova smyslu.

                                 Pokračování (s ratingem 17+) příště...

                                               

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(marssella, 16. 11. 2009 16:02)

Tak tohle bylo moc dobrý, odpouštím ti, že jsi nechala Katzeho, aby mu to vykecal.

Uíp!

(Bea, 14. 11. 2009 14:12)

Lemure!:D Lemure!:D
Rating 17+? Uíp! Ty mě ničíš, až mě zničíš!:o)
Ale pravdou je, až odpálíš povídku na CM s ratingem 17+, tak mě odvaříš úplně. *sesypala se pod stůl*

:-)

(Davida666, 14. 11. 2009 13:57)

Rachle pokračování prosím

vrrrrr

(akyra, 14. 11. 2009 11:41)

honem pokračování včera bylo pozdě* natáhlá jak guma* už se mocinky těším:)

ehm...

(Kitsune, 13. 11. 2009 15:30)

Lemúrik, ty vieš teda naťahovať druhých. Teraz budem celý čas v práci cez mobil sledovať net

Rating 17+??? O_O
YAHOOOOO XD teším sa a vrtím chvostíkom :D