Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kam odjíždíš?

18. 2. 2010

ObrazekUrčitě tušíte, jak příšerný bylo sledovat tu jeho podělanou blondieskou umanutost. To jeho pitomý předstírání, že se vůbec, ale vůbec nic neděje. Jenže se dělo. Průser visel ve vzduchu a cítili to úplně všichni - včetně Meg a Raoula, zaměstnaný balením.
Riki se ještě nevrátil. Byl pryč od rána, nepřišel se ani najíst. Pomyšlení na to, v jak vyklepaným stavu ráno odcházel, mi na klidu nepřidalo. Právě jsem odcházel nahoru za Iasonem, když přišla zpráva od Velkýho šéfa. Psal, že si nemáme dělat starosti, že je Riki v naprostém pořádku a odpoledne s ním absolvuje slaňování Percyho stěny. Úleva, ale ne tak velká, jak bych byl čekal. Na to se tu až moc mizerně dejchalo.
Iason pořád ještě ležel v posteli, s kotníkem podloženým polštářkem - neuvěřitelný, jak poslušnýho pacienta z něj tahle mizérie udělala... Zkoušel si číst, ale očividně se na to nedokázal soustředit.
"Katze," usmál se, "posaď se, musíme se domluvit na posledních detailech."
"Velký šéf psal, že -"
"Ideální bude, když do Prahy vyrazíš už zítra ráno," přerušil mě s výrazem, naznačujícím, že nemá čas na voloviny. Trochu mi zatrnulo v zádech, ale přesto jsem nějak dokázal přikývnout.
"Pan Gisborne přistane kolem jedenácté. Jen doufám, že ho cestou z letiště nenapadne nějaká pitomost. Místní policie není právě nejtolerantnější... Jo, Kocourku, ještě něco bych od tebe potřeboval."
"Povídej."
"Chci, aby ses zastavil v tom knihkupectví naproti pedagogické fakultě - víš, které myslím. Místní jazyk je úžasný, rád bych ho prozkoumal trochu víc do hloubky. Napsal jsem ti seznam knih, které chci přivézt."
"Žádnej problém."
Trochu se uvolnil a protáhl. Na okamžik se tvářil jako typickej Blondie - jako by vás chtěl poplácat, ale zároveň vás varoval, ať si na to moc nezvykáte.
Hodný kocourek... moc hodný.
"Potřebuješ ještě něco?"
"Ne, to je všechno, děkuji."
"Co se týče Rikiho -"
"ŘEKL JSEM, "vyletěl, "že nic dalšího nepotřebuju!"
"Jo. Jasně. Promiň. Omlouvám se."
Kousal jsem se do spodního rtu, abych taky nezařval, protože teď byla řada na mě, abych prokázal svou schopnost předstírat, že se vůbec, ale vůbec nic neděje. Ještě nikdy v životě to nebylo tak těžký. Jeho vykolejenost mě k smrti děsila. Tím víc, že se ji zuby nehty okamžitě pokoušel zakrýt.
"Jdu si připravit věci, když dovolíš..."
Iason s předstíranou lhostejností kývl. Vstal jsem a vykročil ke dveřím... a přesně v tu chvíli vzala ta jeho pitomá maska za svý.
"Katze," vydechl. Skoro jsem se bál ohlédnout. Ovšem ve chvíli, kdy jsem se k tomu přinutil, definitivně vyšlo najevo, v jak obrovským průseru se právě nacházíme. V některých situacích funguje moje tělo na setrvačník - instinktivně dělá, co je třeba. Posadil jsem se na kraj postele a sevřel tu ruku, která se po mě zoufale natáhla. Iason mě objal. Ne - spíš mě k sobě přitiskl jako k sobě dítě přitiskne plyšovou hračku, když se bojí. Docela to bolelo. Na férovku - málem jsem se rozbrečel. Ne proto, že mi ubližoval - nedělal to úmyslně - ale kvůli tomu, jak obrovský zoufalství přitom z celý jeho bytosti tryskalo. Cítil jsem, jak mi neohrabaně cuchá vlasy a boří do nich obličej. Bylo příšerný vnímat, jak se klepe.
"Katze," zašeptal, "řekni mi, že to zvládneme."
Opatrně jsem ho hladil.
"To víš, že jo. Nemáš se čeho bát. Máš přece mě. A Meg. A Steelrose a Velkýho šéfa. Máš Ri..."
Vyslovit tohle jméno NEBYL nejlepší nápad, to mi bylo jasný už ve chvíli, kdy mě Iason pomalu, po-ma-lič-ku pustil. Jeho obličej vypadal příšerně. Pak se rezignovaně usmál a zavrtěl hlavou. Spodní ret se trochu našpulil a rozklepal. Nos začínal rudnout. Pak popotáhl.
A já se - Jupiter mě netrestej - rozbulel jako malej kluk...

                                              Pokračování příště...


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fňuk

(marssella, 23. 2. 2010 22:38)

Chce se mi plakat s ním :-( Ále co, když může ON, tak i já... fňuk

tak to potom jo

(Kleio, 23. 2. 2010 20:36)

:)
Nějaký krásný filosofický kus ať mu koupí. A já budu číhat, jestli náhodou nejde kolem. Moment... radši nechám číhat Kočku, ona je tam skoro doma. :)

Ha!

(Michangela, 23. 2. 2010 15:17)

Tak teď jsem napnutá jak kšandy!

Umpf

(Efka, 23. 2. 2010 11:06)

*drží palce drží palce držípalcedržípalce*

...XD

(Lemur, 23. 2. 2010 7:39)

Eclair, děkuji.:)

Kleio - já vím. Ono JE to kapku matoucí, páč ta Celetná napadne málokoho. Máš pravdu, fakultu škrtám. A myslíš, že neměl? To ho zas nepodceňuj... říká ta, která v okamžicích největších krizí vytahuje... ehm, botanické studie, případně nějakou tu odporně tlustou fyzioterapii... XD A ne, souvislost nehledej. S ničím.

=o)

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 22. 2. 2010 23:42)

pěkné těším se na další

gah

(Kleio, 22. 2. 2010 21:47)

Mám jenom malý, velice důležitý technický připomínajík. Na proti peďáku žádné knihkupectví není. Na proti peďáku není vůbec nic. Leda zadek kostela... leda... v Celetné pobočce je vlastně naproti pedagogický nakladatelství cosi prodává. Ale pochybuju, že by měl Iason náladu na tohle. :D