Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kočky neumí být diplomatické

12. 11. 2009

ObrazekBylo to příšerný. Jakoby celá dosavadní existence nezadržitelně sklouzávala do pomyslného hajzlu... přesně takovou bezmoc jsem cítil, když jsem tam jako úplnej idiot stál a díval se, jak hledá. Ta podělaná věc, kterou Iason ZAPOMNĚL deaktivovat, dělala PÍP.
PÍP.
PÍP.

Potichoučku, ale pořád a čím dál otravněji. Já vím, co řeknete a máte pravdu - byla jen otázka času, kdy se tohle stane. Riki mi věnoval paranoidní pohled a jednoduše skočil - vrhl se na postel ve stejný okamžik jako já. Já tu zatracenou věc ovšem vylovil a sevřel první. V koutku duše jsem pochopitelně cítil, že snaha ukořistit tracer dřív a pokusit se Rikimu zabránit, aby si ho prohlédl, je nesmyslná, zbytečná a v konečném důsledku úplně stupidní, ale stejně jsem se snažil.
Riki prudce oddechoval, jeho tvář byla jen pár centimetrů od mé. Tvářil se příšerně a velice rychle získával navrch. I kdybych snad mohl bojovat oběma rukama, nebylo by mi to vůbec nic platné. Podezření, že před ním s Iasonem něco tajíme, v něm nejspíš hlodalo pěkných pár dní a teď jeho instinkt konečně narazil na opravdovou stopu. No, asi nemá cenu to rozmazávat... Nakonec jsem skončil na zádech, ruku s tracerem vzpříčenou kdesi u ledvin a Riki na mně obkročmo seděl a nepříčetně mi funěl do tváře.
"Dej to sem."
"Ne," kníkl jsem hláskem typu Vyděšená kočička.
"Dej... to... sem," opakoval mnohem tišším, výhružnějším hlasem.
"To bolí," zkoušel jsem apelovat na jeho útěšlivější já.
"Dej mi ten tracer... a já tě pustím."
"Ne."
"Neser mě, Kočičáku... ," zavrčel tónem, který by mě za normálních okolností přinutil odjistit zbraň.
"Dobře, dobře, dám ti to. Spokojenej? Ale budeš litovat, to ti povídám."
Ještě pár vteřin na mě nenaloženě zíral, ale pak mi konečně pustil levé zápěstí a pomalu z mého těla slezl. Díkybohu, protože ještě chvilku a měl bych přinejmenším vykloubené zápěstí. Opatrně jsem se posadil. Ruka, svírající monitor traceru, se příšerně třásla. Děsivé, jak rychle se atmosféra může změnit...
"Děkuju," řekl Riki. Přitáhl jsem kolena k bradě a odevzdaně čekal, až se všechno podělá docela. Teprve teď mi docházely všechny důsledky a řeknu vám, nebylo mi nejlíp. Nedokázal jsem sice odhadnout, kolik toho Riki na základě jedné jediné mapky s jediným pohybujícím se bodem dokáže vydedukovat, ale už teď jsem věděl, že bude zle, ať se o Guyově přítomnosti dozví, nebo ne. Aktivovaný tracer totiž znamenal, že se Iason svých zvyků nezbavil docela. Že drží na elektronickém vodítku někoho dalšího, někoho důležitého, koho potřebuje mít neustále na očích...
Pak pípání zničehonic utichlo. Riki se bez hlesu zvedl, šel ke dveřím a otočil v nich klíčem. Posadil se na postel vedle mě.
"Povídej," řekl. Byl podezřele, až děsivě klidný.
"Co chceš slyšet?" hrál jsem pitomě o čas a třel si zhmožděné zápěstí.
"Londýn... ," řekl zamyšleně. "Koho máte v Londýně?" vzhlédl s výrazem, který nevěstil nic dobrého. "Tak doprdele mluv. Už mám pokrk toho, jak ze mě s Iasonem děláte pitomce. Koho hlídáte, sakra?"
"Riki, já... "
"Do hajzlu, Katze - proč tohle děláš? Máš dojem, že mi nemůžeš věřit? Myslíš, že tu informaci neunesu, kurvadrát?" trochu zvýšil hlas, ale pod vším tím vztekem jsme ke svému překvapení cítil něco známého. Staré dobré zoufalství. Ztrátu důvěry v něco, v co zoufale věřit CHTĚL - v to, že Iason a já hrajeme otevřeně. Cítil jsem se jako zločinec. A byla jen jediná příšerná možnost, jak z toho ven. Příšerná proto, že tímhle krokem zradím Iasonovu důvěru. A že absolutně nedokážu odhadnout, jak se Riki zachová.
"Dobře," zašeptal jsem. "Slib mi ale, že odsud v amoku nezdrhneš. A že se Iason nedozví, že to víš."
Rikiho oči byly obrovské. Z tváře mu zmizela všechna barva. Pak vážně kývl.
"Tak pojď," poplácal jsem na shrnutou přikrývku vedle sebe. "Pojď sem ke mně. A já ti povyprávím, jaká svině dokáže bejt náhoda..."

                                      Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ehmm

(akyra, 14. 11. 2009 11:38)

tak to prasklo a jsem zvědava na rickiho reakci

spoleh ?

(Daniela, 12. 11. 2009 22:54)

Na chlapa se spolehnout nejde , jedinej tvor na kterýho se můžete spoléhat ,jste vy sami , že jo Riki?

...

(marssella, 12. 11. 2009 21:12)

Tak to mi teda řekněte, kde je ctihodný pan Mink... Cpe se špagetama... Neměl tam takhle náhodou v polovině jejich rozhovoru nakráčet a odvést pozornost? Neměl náhodou zachránit situaci? Ne, cpe se v klídku dál. A pak se spoléhejte na chlapa...

Já zírám,

(Jey.R, 12. 11. 2009 17:21)

blaženě se culím a spokojeně si pochrochtávám - zkrátím to, vypadám jako idiot (ale šťastnej idiot). Zlatíčko Adi se nám metamorfozovala do postaršího, maličko pupkatého sympaťáka se sobím spřežením (no jo, já vím, že u nás naděluje Ježíšek, ale sorry vize Ježíška s pruhovaným ocáskem .... na některé představy má fantazie fakt nestačí :)) a naděluje a naděluje. Jen tak dál, jen tak dál. Broukám si rolničky a čtu si dálnici, jsem ouplně spojený Knihovník.

Moc se mi to líbilo, jen si tedy musím trošku zvykat na představu, že by Riky přepral Kočičáka. No ale vlastně to možná není zas až tak nepředstavitelné .... :).