Jdi na obsah Jdi na menu
 


K domovu se nedívej, anděli...

20. 3. 2008
Obrazek"Máme je na palubě. Opakuji, máme je."
"Výborně, zvedni to, Gilesi. Dělej!"

Ty hlasy se zdály nehmotné - přicházely zdánlivě odevšad. Zakusovaly se mu do kůže, která už tak byla jako led. Riki vzlykal. Jeho vyčerpání zjevně dospělo k bodu, kdy mu nezbývalo, než hodit veškerou, byť sebedrsnější srandu za hlavu a klidně se sesypat. Zázrak, že si to nedopřál už dřív.
Tak tedy, všechno spělo k vyvrcholení a všechno začínalo vypadat růžově. Relativně růžově. Víc do ruda, jestli víte, co tím myslíme.
Když se válíte na podlaze přenosové kajuty, krvácíte a snažíte se pravidelně dýchat, jinak to ani vypadat nemůže.
Tiskli se k sobě - tragičtí Milenci Amoiští - tiše lapali po dechu a čekali, až k nim dorazí ten hlučný lékařský tým. Třásli se. Když už pro nic jiného, pak proto, jak kurevsky ta podlaha studila.
(Tohle v Ai no Kusabi NIKDY neuvidíte.)
Konečně Riki přestal posmrkávat, pustil Iasonovu velkou, křečovitě sevřenou ruku a zamžoural do osvětleného průchodu.
A řekl:
"Co se to tu doprdele děje?"
"Riki? Mohl bys...mohl bys pro mně něco udělat?" špitl Iason Mink. "Mohl by ses, PROSÍM, aspoň půl hodiny na nic neptat? Děkuju."
"Je mi špatně," kníkl Riki a promptně se odvrátil, aby mohl pozvracet podlahu.
"Nevzpomínáš si," zašeptal Iason, "Jaké do tebe Guy nacpal léky?"
"N..e... jen nějaký...analgetika, nebo co."
"Riki, nevstávej. Budou tu každou chvilku."
"Tak...tak dobře. Jak je ti?"
"Ehm...báječně," uchechtl se Iason. Začínal upadat do šoku, což v něm spolehlivě probouzelo k životu černý humor.
V tu chvíli se jeden z těch hlasů ozval znovu. Tentokrát byl ženský.
"Pánové, zachovejte klid, jsme ve výtahu a míříme k vám. Zkuste za těch pár vteřin, než dorazíme, nevykrvácet, nebo tak něco. Děkujeme."
Riki pevně stiskl víčka a z úst mu vyklouzlo tenké pobavené kvíknutí.
"Hned se cejtím líp."
"Já taky," podotkl Iason. Kaluž krve pod jeho tělem byla čím dál větší, ale pořád se nějak dokázal usmívat.
Riki se přisunul blíž a opřel si hlavu o jeho rameno. Vleže to pravda nebylo tak pohodlné, ale s tím se momentálně nedalo nic dělat. Bylo příjemné být blízko a to stačilo.
"Neumřeš mi, že ne?" zašeptal do blonďatých, zakrvácených a momentálně i nepatrně pozvracených vlasů.
"Ohó...že by byl čas na nějakou tu patetickou hlášku?"
"Chceš vidět pořádnou patetickou scénu? Můžu si rvát vlasy a výt : NEUMÍREJ, LÁSKO, NEOPOUŠTĚJ MĚ..."
"Riki, nech toho, bolí to, když se směju," škytl Iason a pohladil toho cvoka po vlasech.
Riki přivřel oči a dotkl se toho Blondieho tak něžně, jak mu jeho rozklepaná ruka dovolila.
"Ty MÁŠ smysl pro humor," zašeptal bolestným hláskem. "Ale pěkně hnusnej, abys věděl."
"Miluješ mě, Riki?"
"To si piš. Jestli tě napadne nějaká blbost - jako opustit tohle slzavý údolí například - nakopu ti ten tvůj blondieskej zadek," zahučel mladistvý gangster a v náhlém přílivu citů připlácl rty na křídově bílou tvář.
"Spratku drzej," špitl Iason. Znělo to jako vyznání lásky a Riki to pochopil naprosto správně.
A pak, pak už zaznělo zavrčení dveří výtahu a zběsilý úprk. Doktorka Corriganová, drobná zrzavá žena v bleděmodrém overalu, plášti a s nezbytnou rouškou na ústech, k nim doběhla jako první.
"Pane Minku," pozvedla obočí, zatímco její ruce už automaticky dělaly vše, co bylo nutné dělat, "Vy nám krvácíte!"
"Baví mě to čím dál víc," ujistil ji. Oplášťovaná skupinka, která je rychle obklopila, tiše vyprskla smíchy.
"Tak rychle, vážení," řekla Margaret Corriganová. "Tohle bude dlouhý den."
Její tým byl velmi zkušený. Měla plné právo být na něj mimořádně pyšná. Bez jediného zachvění zkrátka udělali, co jim řekla. Hodili sebou.

                                            Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

* * * * *

(Bea, 1. 4. 2008 12:38)

Jo jo, tady máte to vysvětlení Bea a ti další...:-))

Miluju černohumorná vyznání lásky, doktore. Trefa do černého! Přímo humorného!

To Dang

(Nex, 23. 3. 2008 1:19)

Jestli je vše myšleno jak má, tak Bea. Ale to se musíš pídit po Dr.ových stránkách: http://www.light-and-shade-in-the-shadow.estranky.cz/clanky/yami-no-matusei


Jinak - POMOC! jestli se složím smíchy pod můj stůl u PC, už mě nikdo nevytáhne!
"Mladistvý gangster". Dobrý bože! :D *totální výtlem :)*

Jsem asi trochu mimo...

(Dangerous, 22. 3. 2008 21:06)

ale kdo z nás je Seishirou-chan?

tedy já..

(Muraki Kazutaka, 22. 3. 2008 18:31)

..já taková vyznání miluji, a černý humor taky, co vy Seishirou -chan?

Pokud jsem si všimla,

(Dangerous, 22. 3. 2008 14:00)

tak jediný, kdo MĚL záchvat smíchu, byla Fussi-chan. :)

Ehm

(Scuroen, 22. 3. 2008 7:41)

Asi mi něco ušlo, ale čím to bude, že jako jediná z přítomných z té kapitoly nemám záchvaty smíchu, ani tak podobně? Jsem na správné stránce?

Nemám slov

(Blondýnka, 21. 3. 2008 22:46)

Jsem ohromená a poťěšená..... :-))))))

Uííí

(Regi, 21. 3. 2008 19:39)

My osřílení, co jsme vyslechli i zašifrovanější a drsnější vyznání lásky, jsme nadšení... a naměkko! *_*

XD XD

(Fussi-chan, 21. 3. 2008 19:33)

mozna by stalo za to dat si na zacatek stranek upozorněni: nebezpeči umrti na nasledky zachvatu smichu nebo neco takovyho XD!!!
MILUJU TVUJ CERNEJ HUMOR XD!!!

Ne!

(Scuroen, 21. 3. 2008 18:54)

Nééé!! Řekněte mi, že nebudou pravidelné kapitoly o tom, co všechno se stalo! Já chci vědět, co se stane v přítomnosti- nebo v budoucnosti? Mám v tom teď trochu guláš, mno...

:o)

(Ada, 21. 3. 2008 17:44)

To vyplyne z další kapitoly.:o)
*je tajuplný lemur*

Jují!

(Dangerous, 21. 3. 2008 17:40)

Lemur: Kawaii! I když... je to jen tak vhozené do děje nebo to má nějakou návaznost - např. ve vzpomínce nebo tak?

:o)

(Ada, 21. 3. 2008 17:04)

Přiznávám, já taky.
Ale občas stačí i šimrání na zádech, to je fakt.:o)

Juj!

(Kleio, 21. 3. 2008 17:02)

Líbí, líbí, líbí.
Ačkoliv já si potrpím na tradičnější vyznání. :)