Jdi na obsah Jdi na menu
 


A ještě hůř...

25. 11. 2009

ObrazekNejděsivější bylo, jak na celou situaci reagovali ostatní. Jak stáli u mé postele a báli se ke mě přiblížit. Dokonce i Raoul, který měl plné právo říct, že si za můžu sám a poslat mě do háje s tím, že přesně tohle prorokoval už dávno... Meg reagovala na krizi tak, jak to Terrani obvykle dělávají - seděla v křesle pod oknem, hlavu v dlaních a říkala sprostá slova. Bylo to zvláštně uklidňující. A jistým morbidním způsobem zábavné, protože ačkoli se této bohulibé činnosti věnovala už dobrých patnáct minut, pořád se ještě neopakovala. Musel jsem vstát. Musel jsem něco dělat, protože mi navzdory vší mizérii bylo jasné, že ležet tu s polštářem na obličeji může být poněkud kontraproduktivní. A byla tu ještě jedna věc, kterou jsem někomu musel vyjasnit. Velice důležitá věc. Takže jsem vstal. Promnul si červené oči. Nasadil jakž takž důstojný výraz a vyšel na chodbu. Nikdo neřekl ani slovo. Katzeho jsem hledat nemusel, byl schoulený v křesle na konci chodby - dokonalá hromádka neštěstí. Když uslyšel moje kroky, zvedl hlavu a mně se hrdlo sevřelo podruhé. Vypadal příšerně. Ještě pořád se mu třásla brada a oči plavaly v slzách.
"Kocourku?" zašeptal jsem.
"Jo... ," vydechl on.
Vztáhl jsem ruku a v duchu zasténal, protože se podvědomě přikrčil. Bylo to příšerné - tohle vážně bolelo. Jestli jsem si někdy připadal jako stvůra, pak přesně v tento okamžik.
Pohladil jsem ho. Pomalu, velice opatrně. Katze popotáhl a pak se s úpěnlivým výrazem vyškrábal na nohy. Pevně mě objal.
"Promiň," kníkl tenoučkým hláskem. "Promiň..."
"Katze," šeptal jsem, "to přece není tvoje vina. To JÁ všechno pokazil, ne ty."
Cítil jsem, jak mi jeho slzy prosakují tričkem. Strašlivě se třásl, ale já na tom nebyl o moc líp. Chvíli jsme tak stáli a tiskli se k sobě - dva k smrti vyděšení, nekanonicky vykolejení pitomci - ale pak se Katze zhluboka nadechl a jemně se z mé náruče vykroutil. Už nebrečel. Popravdě se zatvářil tak chladně, až jsem překvapením ustrnul. Tenhle výraz jsem znal. Výraz bojeschopného, praktického a nekonečně loajálního Katzeho.
"Víš," řekl, " ještě nemůže být daleko. Takže, jestli pro tebe můžu něco udělat..."
"Ne."
Katze překvapeně zamrkal.
"Ne? Ale..."
"Kočičáku, ty to nechápeš. On odešel, protože odejít chtěl. Pokud ho najdeš a přivedeš zpátky násilím, bude to cítit jako další zradu a budeme zpátky na začátku. Katze, tohle já nechci. Tohle rozhodnutí je na něm. Kdyby se mnou chtěl zůstat, pak by..."
Víte, vyslovit některé věci nahlas je těžké dokonce i pro Blondieho. I kdybych to ale vyslovil, Katze na rozumné argumenty stejně odmítl slyšet.
"To je hloupost," řekl. "Promiň, ale tohle je kapku jiná situace, nemyslíš? On... on odjížděl v afektu a to nikdy není dobrý, má tě rád, ale..."
"Katze," zvýšil jsem hlas. "NE."
Nešťastně na mě mžoural, ale konečně tu pusu zavřel. Pak odevzdaně pokrčil rameny. 
"Dobře, jak myslíš."
"Hodný kocourek. A přestaňte všichni plašit, budu v pořádku."
Lež, ale v tu chvíli bych pohnul nebem i zemí, jen aby mi ji spolkl.
"Přece jen bys pro mě mohl něco udělat. Mohl bys občas dohlédnout, jestli Rikiho tracer ještě funguje."
"Ten podkožní v rameni už asi bude v čudu," řekl, "V Nevadě dostal strašně zabrat. Ale podívám se, slibuju."
"A napusť mi vanu."
Vzdychl. Stoupl si na špičky a dal mi opatrný polibek na tvář. Jeho úsměv sice nebyl z nejvěrohodnějších, ale přece jen tam byl. A pak se zkrátka sebral a šel udělat, co jsem mu nařídil. Příjemné zjistit, že některé věci navzdory všem okolnostem pořád fungují. Zejména v okamžiku, kdy se vaše rovnováha hroutí, hlavou vám kolují paranoidní představy a vám se ze všeho nejvíc chce hlasitě řvát...

                                    Pokračování příště...     

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(marssella, 26. 11. 2009 7:45)

On jel za Guyem? Něco mi uniklo? Myslela jsem, že byl rád, že o něm Guy neví... Asi jsem nedávala pozor, nevadí...

15 minut a pořád se neopakuje? :-D

Taky...

(Wee-wees, 25. 11. 2009 18:02)

... doufám, že si to Rikki jel s Guyem... ehm... vyříkat. :o)

P.S.: Já tu pořád jsem, jenom jsem líná komentovat (a přijdu pro to do pekla :o)).

Neboj, Iasone,

(Efka, 25. 11. 2009 17:44)

on se vrátí (až dá Guyovi do zubů, třeba).

:-)

(Davida666, 25. 11. 2009 14:07)

Moc hezký díl :-)