Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chcete víc?

21. 11. 2007

Obrazek"Jakej... jakej byl trénink?" zašeptal Riki. Nervozita z něj jen odkapávala. Očividně přemýšlel, kolik jsem toho mohl zaslechnout.
Katze se křečovitě usmíval.
Vím, že to zní, jako hloupá výmluva, ale ti dva to potřebovali. A hned.
Sklonil jsem se k Rikiho rtům - aniž bych Katzeho pustil z náruče. Bylo zvláštní, mít je v náruči oba. Cítit, jak se chvějí a nejsou si jistí, jestli TO doopravdy udělám. Ale já si jistý byl. Velice jistý. Tohle bylo až příliš velké pokušení na to, abych couvl.
Riki se usmál - JEMU už jsem nic vysvětlovat nemusel. Byl sice nervózní, ale taky připravený udělat všechno, aby mě potěšil. Ano, máte pravdu. Tohle by žádný z těch vycepovaných, superdokonalých geneticky vytvořených Alfa - Pets nedokázal...Bože - miloval jsem ho, až to bolelo, když se mi jemně vytrhl a se zkaženým úsměvem hrábl absolutně konsternovanému Katzemu do vlasů. Přitáhl si ho blíž. Políbil ho na krk.
Katze - s pohledem, upřeným do mých očí - polkl nasucho.
Riki ho přestal líbat a zeptal se mě:
"Chceš...chceš se na nás dívat?"
Vztáhl jsem ruku a pohladil ho po tváři.
"S tím bych se určitě nespokojil, mladíku."
Riki si odkašlal a s naprostým klidem si svlékl tričko.
Katze konečně našel hlas: "A... ale...  to je proti všem pravidlům, jsem přece jen..."
"Tak proti pravidlům, říkáš," zapředl jsem a přistoupil k němu blíž. Zahákl prsty za opasek jeho kalhot. Pomalu, pomaličku ho k sobě přitáhl.
"No, řekl bych, Katze, že proti pravidlům je i odmlouvání. Nebo snad ne?" šeptal jsem a koutkem oka sledoval, jak ho Riki s demoralizujícím úšklebkem konejšivě šimrá na zádech.
"Ach..." udělal Katze a v sebeobraně zavřel oči. Pak se zhluboka nadechl a vtiskl mi neohrabaný polibek kamsi pod bradu. Nevěděl úplně přesně, co dělá, ale věřte mi - dělal to roztomile.

Láska - odhlédneme-li od oné nezbytné hormonální bouře, která námi zpravidla zacloumá - je také záležitostí psychiky. Takový Bagoás by vám to zaručeně potvrdil. O Farinellim nemluvě.

Katze se třásl. Rozpačitě se mě - nás obou - dotýkal. Nechal nás - i když s očima křečovitě zavřenýma - ať si s jeho krásným tělem děláme, co chceme.
A pokud vážně toužil zjistit, jako to je, být můj Pet - dostalo se mu toho měrou vrchovatou.
Víte, co se říká - POZOR NA PŘÁNÍ.
Mohla by se splnit... (a dřív, než byste čekali.)

(Ehm. Ještě NĚKDO touží zjistit, jaké to je...? Jsem v dobrém rozmaru. Tak DOBŘE, už mlčím.:o) Budu dál předstírat, že jsem ten důstojný, kultivovaný Blondie, kterého znáte. Co na tom, že už mi to asi nikdo neuvěří. Chí...)

                                             Pokračování příště...


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

;o)

(Kleio, 26. 11. 2007 22:05)

To já původně taky, ale TY sis začala. :o))))))

no...teda!:o))

(Ada, 26. 11. 2007 20:56)

Já myslela LITERÁRNĚ víc, to se rozumí!:o)
*červená se a předstírá, že tu není*:o)

Ehm

(Kleio, 26. 11. 2007 20:41)

Já tě varovala, že JÁ už jsem zkaženááááá! ;D
A jsem strašný demolarizátor, podívej, jak dopadla Kočka. :)
(Ehm, a kdo řekl, že chci víc od tebe? NE, moment, to už je moc i na mě. Nic jsem neřekla. Psssst! *zahanbeně klopí uši a zahrabává se do sněhu*)

Sože...

(Ada, 26. 11. 2007 20:37)

JEŠTĚ víc?:o)))) Medvěde...nedemoralizuj!:o))))

*nevěří vlastním očím*

(Kleio, 26. 11. 2007 18:36)

OMG!
Jsi zkažený Lemur! (*zkažený medvěd chce... ehm... VÍC!*)