Jdi na obsah Jdi na menu
 


Diplomatický valčík (s ortézou)

5. 1. 2009

ObrazekTak dobře, přiznávám - proležet s knížkou celé odpoledne nakonec nebylo tak zlé. Akademie byla tichá. Takhle božský klid jsem si neužil, co jsme opustili Základnu. Jen si to představte - povalujete se na pohovce, uvelebení v takové hromadě nadýchaných, až nemravně pohodlných polštářů, na kotníku máte led a na dosah ruky všechno, co byste čirou náhodou mohli potřebovat...Otevřeným vitrážovým oknem pronikají sluneční paprsky a vlažný vánek přináší vzdálený pach jehličí a lesní prsti. (Dobrá, tu francouzskou hůl, kterou Meg s varovným zamručením demonstrativně opřela o komodu budeme ignorovat, co vy na to?)
A pak... pak se rozletí dveře a vejde Riki. Riki v ušpiněných kapsáčích a potem prosáknutém nátělníku. Zadýchaný Riki s trucovitým výrazem ve tváři.
Ano, správně. Přesně TEN Riki, který ve mně chtě nechtě startuje ten starý známý reflex ihned po něm hrábnout, svléknout mu oblečení a provádět mu... všechny ty věci, které si fanoušci staré dobré předlohy představují, že mu provádím.
"Ahoj," mroukl nenaloženě. Dokonce se ani nepodíval mým směrem, což potvrdilo moje podezření. Ne, nepletl jsem se. Byl navztekaný až běda. A moc mu to slušelo.
"Ahoj. Kde jsou ostatní?"
"........."
"Ty se mnou nemluvíš?"
Mrskl batůžkem na podlahu a prudce se ke mě otočil.
"Máš pravdu, asi bychom si promluvit měli. Třeba o tom, jak nezodpovědně se doprdele chováš!" zařval.
Dokonce i v té absolutní fascinaci jeho emocionálním výbuchem mi v tom okamžiku došly dvě věci - jeho vztek nejspíš zcela přehlušil jeho pud sebezáchovy, protože otevřít si na mě takhle pusu v Tanaguře, dostane výprask, že si týden nesedne.
A také - jestli HNED něco neudělám, sebere se a uteče, už jen proto, aby mě vytrestal.
"Riki, šlo jen o technický problém, který jsme mohli odhalit kdykoli. Zeptej se Meg, potvrdí ti to. Prasklo by to dřív nebo později - "
"TY SE MÁŠ, DO HAJZLU, ŠETŘIT! MYSLÍŠ, ŽE JSI NEZRANITELNEJ, NEBO CO? MÁM PLNÝ ZUBY TOHO, POŘÁD SE O TEBE BÁT -," zahulákal a hlas se mu podivně zlomil. Zatínal ruce v pěst a nabíral dech v mohutných, roztřesených doušcích a teprve teď jsem si všiml, že má v očích slzy.
Pak se rozhostilo odporné ticho, ani jeden z nás najednou nevěděl, co říct. Vlastně existovalo jen jedno jediné řešení a já netušil, jestli bude fungovat.
"Pojď sem."
"Nech mě bejt."
"OKAMŽITĚ sem pojď."
Mazlíčkovská poslušnost je něco, čeho se hned tak nezbavíte a osvědčila se i tentokrát. Riki se neochotně posadil na kraj pohovky, s pohledem trucovitě upřeným z okna.
Pohladil jsem ho po vlasech. Zamračil se ještě víc, ale neucukl a to bylo dobré znamení.
"Ty pláčeš?"
"Ne!" zasyčel nenávistně. "Ani na vteřinu by mě nenapadlo brečet kvůli někomu, jako jsi - "
Jeho pusa chutnala slaně a byla odmítavě zavřená - do okamžiku, kdy se mě neuváženě rozhodl kousnout. Ani moc neprotestoval, když jsem si ho přitáhl blíž, vtiskl ho do polštářů a políbil ho na krk.
"Jsi... neuvěřitelnej zmetek," vrčel, ale jeho dech se začínal zrychlovat. "Totálně nezodpovědnej... hele, co to děláš? Neodváděj pozornost od tématu, buď tak laskav."
"Miluju tě."
"Sklapni."
"Ale to neznamená, že ti nenařežu, když budeš drzej. Opři se... fajn."
Pásek jeho kapsáčů cinkl o podlahu zároveň s pytlíčkem ledu, který až dosud spočíval na mojí ortéze. Kotník kupodivu neměl námitek - Meg ho opravila bravurně.
"Ještě... jsem... s tebou... neskončil, jasný? Tahle debata... bude pokračovat," lapal po dechu Riki.
"Tak jo," řekl jsem, opřel se o lokty a kliďánko se mu zblízka zahleděl do očí. Dobře, nebylo to fér, ale ujišťuji vás - ten jeho výraz absolutního úžasu za to stál. Byl k pomilování. "Pokračuj. Já toho klidně nechám."
Riki, červený až ke kořínkům vlasů, nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Copak? Už mi nemáš co říct?" mroukl jsem mu do ucha a měl co dělat, abych nevyprskl smíchy.
"Nepřestávej. Nech ho tam, kde je, jasný?"
"A dál?"
"Miluju tě, kurva drát - i když bych ti někdy nakopal prdel..."
"Ano, to jsem chtěl slyšet."
"Ty parchante blondieská...," kníkl.
Nebudete tomu věřit, ale znělo to opravdu láskyplně.

                                            Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ach...

(Bea, 7. 2. 2009 3:10)

Adi, upřímnou soustrast - tohle znám, když takhle odejde někdo... Mimochodem musím ti říct, že když je mi mizerně (teď si v porovnání s tebou připadám jak fňukálek), slídím po lemuřím baobabu a cítím se ihned o mnoho lépe. Sama nevím proč...
P.S.: IDLM i Pana Nepolapitelného jsem četla - jen jsem byla příliš okouzlena, než abych dokázala spáchat nějaký koment. Snad se k tomu dokopu příští týden. Jinak - přeji hodně sil a držím palce!

Jsem naživu...

(Ada, 6. 2. 2009 17:10)

Chřipka nikoli, pracovních povinností spousta (zas...tracenej audit.*vytahuje glock a přikládá si ho k hlavě*)
Navíc mám za sebou další várku čelistní chirurgie (au au au), včera jsem se dozvěděla, že zemřela moje profesorka herectví - což byla ťafka, která vážně přišla v "pravý čas". Velice si užívám - jen černý humor mě drží nad vodou. Pokouším se maličko vypsat - s vypětím všech sil jsem vám na Lemuřím baobabu spáchala další kapitolu IDLM a také další díl Pana Nepolapitelného...Jo,a ještě dlužím Kleio za státnice Hellsingovský femmeslash. Už by tam byl, ale technika protestuje, mrcha. Uff...*zalézá pod koberec a zakrývá si oči*

Ach ouvej...

(Bea, 4. 2. 2009 12:57)

Adi, copak je? Snad tě neskolila nějaká hnusná chřipka, nebo pracovní povinnosti? Jestli ano, tak ti přeji brzké uzdravení...
Ale všichni jsou nějací omřelí. Včetně mě. Kam ten svět spěje? No, řekla bych kam, ale vy byste si potom o mě mysleli pěkné věci, což?:-)

....

(akyra, 30. 1. 2009 22:17)

vím že už jsem psala o pokráčko,ale zkouším to znovu tyhle povídky mě vždycky zvednou náladu ať je černá jak chce.tak pokráčko prosím

heh

(Kleio, 15. 1. 2009 12:15)

Asi jsem zkažená, ale když vidím varování 15+, tak čekám trochu ostřejší text. XD *zkažený medvěd*

Lemure, držím pěsti, jasný?

=o)

(Kaname, 7. 1. 2009 22:27)

fakt super, jen tak dál
doufám, že sem co nejdřív přibide něco nového=o)

....

(akyra, 7. 1. 2009 17:34)

tak krásná povídka doufám že brzo přibudou další co nejdřív.Jinak hodně štěstí do zkouškového:))

Bei

(Kitsune, 7. 1. 2009 9:11)

Máš pravdu, hnevať by som sa mala na seba, že sa neviem poučiť z chýb druhých (však Keio ;)) a jem pri pc.

Ďakujem ti. Kredity mi ani nespomínaj, minule som doplatila na to, že profák mi neuznal potvrdenku, že som bola v nemocnici, stiahol mi v teste body za neúčasť na hodinách a neprešla som T-T

Lištičko...

(Bea, 6. 1. 2009 22:26)

... já bych se na sebe třeba hněvala, kdybych si poprskala monitor.:-)
A jinak ti přeji mnoho sil na zvládnutí zkouškového. Je to humusná věc, ty kredity.

Ale Bei...

(Kitsune, 6. 1. 2009 17:43)

... kto by sa na teba vedel hnevať:)? *foxy eyes*

Lišti...

(Bea, 6. 1. 2009 12:36)

... já nerada. Fakt! *cudný křeček, chroupe mrkvičku a klopí ouška*

*konečne naspäť*

(Kitsune, 6. 1. 2009 9:08)

Sakra Bei, kvôli tej tvojej poslednej vete si budem zase musieť čistiť monitor od mlieka s kakaovými chrupkami!

Bohužiaľ som ďalšia obeť skúškového T-T tak aspoň takto: mňyuuuuu!

PS: aj keď neskoro, ale predsa, všetkým želám to naj do nového roku a tebe Adi veľa tvorivosti :)

Docházejí mě přípodotky.

(Bea, 5. 1. 2009 22:50)

Zanechávám šlépěj. Byla jsem tu!, křičí ta do širého světa. A odešla bez jediného smysluplného výplodu v hlavě, dodává vzápětí velmi, velmi stydlivé. Takže následující řádek je postpubertální výkřik studentky uprostřed zkouškového...

Kyáááá! Sladké! Sladké... A pomilováníhodné, kurva drát! :-)

= )

(Neli, 5. 1. 2009 20:23)

Komu by se Riki s našpulenou pusou nelíbil?! Ale měl dát Iasonovi větší sodu. Chtěla bych vidět kajícího se pana dokonalého! =D