Jdi na obsah Jdi na menu
 


Houstone, máme problém...

17. 3. 2008

BObrazekyl to mžik. Jen nepatrná chvilička nepozornosti, nic víc. Ale stačilo to.
 "Hej!" zahřímala kdesi vysoko nade mnou. "Jsi v pořádku?"
Nechala svou plošinu klesnout o něco níž a podala mi ruku.
Vyškrábat se na tom velmi nestabilním silovém poli na nohy je těžké i když jste ve formě, natož ve stavu, v němž se momentálně nacházím já.
"Promiň," řekla Steelrose znepokojeně. "Nechtěla jsem tě zasáhnout tak tvrdě, já..."
"Nic mi není, nemám koukat, kde co lítá."
"Vážně chceš pokračovat? Jsi úplně mimo."
No, nebyla tak daleko od pravdy. Stál jsem na tom, co zbylo z mojí plošiny, snažil se udržet rovnováhu a třásl se vyčerpáním. Mohl za to nedostatek spánku. I přes tu drsnou masku pana neporazitelného, který se s Rikiho odchodem hravě vypořádá už na mě ta krize pomalu začínala být vidět.
"Zlatíčko?" zamávala mi Steelrose prsty před obličejem.
"Co...?"
"Víš co? Kašleme na to, tuhle partii můžeme dohrát kdykoli. Padej mu zavolat."
"Nejsi trochu drzá?" zvedl jsem pobaveně obočí.
"Jsem," zazubila se. "Nejsem Amoiánka, to bude tím."
"Steelrose, vážně si nemusíš dělat starosti. Jsem jen trochu unavený, ale to ještě neznamená, že --- co je? ČEMU se směješ?"
"Unavený. S jistým mongrelem to vůbec, ale vůbec nesouvisí."
"NEŘÍKEJ RIKIMU...ach jo, tak dobře," zasténal jsem rezignovaně, chytil se zábradlí powerballové šachty a vytáhl se ven. "Dostalas mě. Stýská se mi. Dělám si starosti. SPOKOJENÁ?"
Mroukla a hodila po mně ručník.
"Spokojená budu, až zvedneš ten svůj pěknej blondieskej zadek a konečně mu zavoláš."
"Nemyslíš, že kdyby si mě PŘÁL kontaktovat, udělá to sám? A kromě toho má...ehm."
"Kromě toho má CO?" zeptala se podezíravě.
"Tracer." špitl jsem.
"Co?"
"Má tracer, ještě jeden, o kterém neví!!!" zahřímal jsem. "Ale to je úplně jedno, rozumíš, protože stejně přestal fungovat, asi tu má omezenější rozsah, než..."
Steelrose mě zachmuřeně pozorovala.
"Ono to s tou svobodou nebude až tak žhavé, viď?"
Cítil jsem se, jako by mě praštila.
"Tak to není. Já už ho nevlastním - dobře, technicky vzato pořád je můj Pet, ale...Do hajzlu, dokážeš si vůbec představit, jak šíleně se o něj bojím?"
"Dokážu. Budeš se divit, ale dokážu. Pravda, asi předstávám rozumět té hře, kterou tu hrajete, ale představit si to dokážu."
"Steelrose...," kníkl jsem.
"Iasone, vždyť já tě přece nesoudím," vzdychla. "Jen si vážně myslím, že některý věci by ve vztahu - v ROVNOCENNÉM vztahu zkrátka být nemusely. Otázka důvěry."
"Já vím."
"A teď, se vší úctou, kterou k tobě coby neamoiánka pociťuju - PADEJ VYTOČIT JEHO ČÍSLO, IASONE MINKU!"

Ano. I tohle už jsem pochopil. Přátelé jsou nablízku a myslí to s vámi dobře i v okamžiku, kdy byste jim ze všeho nejradši nakopali zadek.
Dobře. Dám si sprchu, panáka a udělám to. Vytočím jeho číslo.


                                            Pokračování příště...



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ehm...

(Ada, 18. 3. 2008 18:28)

Regi, žije. Otázka je jak.
*pečlivě bádá v číslech a kódech a hodlá být VELMI drsná*
Jinak - souhlasím, Jean-Claude je k pomilování. Velmi sympatická, Stokerovsky okouzlující Krvinka.

Tady to žije...

(Regila, 18. 3. 2008 13:11)

Souhlasím s Nex, pár mých kamarádů by mě podle všeho nejradši drželo pod zámkem, obalenou ve vatě...
A J-C je úžasnej, ale nad Iasona není.

Nex

(Fussi-chan, 18. 3. 2008 11:10)

Nad sladkejma mizerama slintam a zrejme si doporuceni od Nex vezmu k srdci... teda az se vyhrabu z jakesi neidentifikovatelne virozy... XD

A pro Blondýnku: já mám blondýny ráda! XD a nová jsem tu víceméně taky, tak co XD

Ještě

(Nex, 17. 3. 2008 23:34)

inspirace, nápad po přečtení příspěvku od Fussi-chan. Když už jsem u sladkejch zmetků, kdo nečetl nic od Laurell K. Hamiltonové, ten má v tomto oboru VÁŽNÉ mezery. Není to tak hrozné, jak by napovídaly názvy. Doporučuju na 100% a jestli jste se zamilovali/y do Iasona, Jean-Claude je přímo /k nakousnutí/. Iason je Iason, ale takový J-C...silná konkurence, těžká váha....a sladkej mizera. .)

Tři! Mé oblíbené číslo! :)

(Nex, 17. 3. 2008 23:27)

No nevím nevím, po panáku v tomhle stavu? Ve sprše se uvolní, panák ho dorazí...a usne. :-)

Ale...já bych dala taky komukoli koho mám ráda a vypouštím ho na cizí planetu vysílač. Samo něco, čeho signál je tak složitý, že ho chytím jen já a nikdo jiný, ale... To není otázka důvěry v něj. To je otázka nedůvěry v /okolí/.

oprava textu: "Ano. I tohle už jsem pochopit." *škrt, pochopiL*

Přátelé jsou nablízku a myslí to s vámi dobře i v okamžiku, kdy byste jim ze všeho nejradši nakopali zadek? Někdy až MOC blízko na můj vkus. A nejhorší je že to je stejně zase proto, že to myslí dobře. Ach jo. "Přátelé jsou mi vším - někdy i nepřáteli." Já VÍM že mě chrání, ale musí být pořád tak rozumní ve chvílích, kdy dělám šílenosti svého života? Nechci spadnout, ale mí drazí nemusí být stále (škrt; tak často) připraveni na špičce mé boty. Howgh. :)

To je nářez!!!

(Blondýnka, 17. 3. 2008 23:20)

Ahoj! Já jsem blondýnka a přírodní a víte co se onás všechno říká? A jsem sem tu nová, a moc se mi tu líbí.Uplně cítím , Iasonovu nervozitu , je mi ho až líto ,prevíta a Steelrose je fantastická kámoška, moc pěkně napsané ....

Dvojka taky neni spatna XD

(Fussi-chan, 17. 3. 2008 15:12)

Njn, drahousek Scuroen me predbehla, ale tak co... XD každopadne Steelrose je proste skvely nevychovany pritel XD a Iason sladkej zmetek... (zajimalo by me, proc v tom pripade JÁ nejsem blondýna... XD)

Jsem první!!!

(Scuroen, 17. 3. 2008 14:24)

Tak tohle je poprví!!
Ještě jeden tracer? (Riki o tom ví?)