Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ještě jsi tady

29. 1. 2008

ObrazekPrávě jsem Meg s předstíraným nadšením líčil cestu po Evropě, na kterou se hodlám vydat, když jsem si ho všiml. Stál ve dveřích a tvářil se...já nevím přesně, jak to nazvat - asi jako štěně, když mu vezmete hračku a ono koumá, jak vám ji zase vykroutit.
 "Á, Riki, pojď dál. Počkej tady, odskočím si pro výsledky do laboratoře," usmála se Meg. Její schopnost zmizet ve správný okamžik byla obdivuhodná - sotva jí stačil odpovědět na pozdrav, už zase jsme tu byli sami.
Sami a v příšerných, jen ztěží pochopitelných rozpacích. Usmál jsem se. On taky. Tiše si odkašlal a přistoupil blíž.
"Takže...ty odjíždíš?" řekl tichounce.
"Ano. Ne hned, rozhodl jsem se, že si adaptační lhůtu o pár dní protáhnu. Steelrose se tu nejspíš taky zdrží a pak letí za bratrem. Pozvala mě, ať se připojím."
Můj hlas obsahoval přesně tu správnou dávku lhostejnosti, aby ho to vyvedlo z  míry, ale uvnitř, pod slupkou dokonalého Blondieho, jsem umíral.
"Uhm," udělal Riki. Nedíval se mi do očí; předstíral, že ho nic na světě nezajímá víc, než moje bosé chodidlo. Vztáhl ruku a zamyšleně mě pošimral. Zatajil jsem dech - jemná, dokonalá neurosíť v protetické pokožce už sice ztratila svou počáteční citlivost, ale pořád to bylo stejně příjemné, jako pohlazení po skutečné kůži.
"Chtěl jsem...odjet už zítra, takže..."
"Chápu. Přišel ses vlastně rozloučit," řekl jsem nejneutrálnějším tónem, jakého jsem byl schopen. 
"Jo, to taky. Chci se tě na něco zeptat."
(Páni. Viděl jsem ho někdy ve větších rozpacích?)
"Povídej," hlesl jsem.
Moje obrana se pomalu, ale jistě začínala rozpadat. Najednou jsem si PŘÁL, aby viděl, co cítím.
"Uvidím tě ještě?" zašeptal.
Tak. A maska byla v tahu.
".............."
"Iasone?"
"..........probiď. Debáš kapesdík?"
"Ty...ty brečíš?!"
"...kuju," zahuhlal jsem, vytrhl mu tu věc z ruky a konečně se vysmrkal. A preventivě se zamračil, ačkoli už dávno bylo na všechno pozdě.
"No dovol? Blondies NIKDY nebrečí! Pojď sem. No co koukáš, pojď ke mě. Rychle."
Tiše popotáhl a uvelebil se na vyšetřovacím lůžku vedle mě, stejně jako tenkrát. Třásl jsem se a cítil, jak mi jeho vlastní slzy prosakují tričkem.
Chvíli jsem tak tiše leželi a úspěšně předstírali, že nemáme se žánrem "angst" vůbec nic společného a pak jsem ho opatrně pohladil po vlasech.
"Riki...nechceš mi čirou náhodou něco říct?"
"Miluju tě."
Dobrý začátek.
"Hmmm...a co takhle "zůstanu s tebou"?"
"To je...povel?"
"Ne, to je škemrání," ujistil jsem ho.
Vyprskl smíchy.
"Nehraj to na mě - Blondies škemrat neuměj."
"Jsem začátečník."
Zvláštní...proč se naše konverzace pokaždé zvrhne v něco tak černohumorně absurdního? Miluju ho. Ne, to je slabé slovo - nejradši bych ho samou láskou umačkal, zvlášť teď.
Podepřel se loktem a políbil mě na krk. Reakce na zcela nevhodné blondieské škemrání poněkud nedostatečná, ale ještě pořád tu byla určitá šance.
"Koukni," řekl jsem. "Já přece chápu, proč chceš odejít. Já VÍM, že bys to klidně zvládl i beze mě...jen chci, abys věděl, že se mi po tobě bude strašně stýskat."
"Jo...to je...oboustranný," přiznal konečně.
"Netrvám na tom, pořád o tobě vědět. Slib mi jen, že na sebe budeš dávat pozor. A nezmizíš mi ze života nadobro."
"To ti slíbit můžu."
"Fajn. To mi stačí."
Ne! Nestačí! Zůstaň, zakňučel jakýsi mrzký tvoreček ve mě, ale vlastně už bylo rozhodnuto. Odejde a já s tím nic nenadělám. Můžu si jen užívat těch pár chvil, co nám zbývá.
A tak jsem udělal jedinou věc, která v ten okamžik připadala v úvahu - vklouzl jsem dlaní mezi naše těla a rozepl mu džíny...
Ještě, zaškemralo to jeho a pak...pak už se řešily záležitosti převážně fyzické.
(Ehm...NECHCETE detaily, že ne?)

                                Pokračování příště...



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 19. 5. 2009 15:48)

Chcemeee =D

Whoo

(Kaname, 30. 12. 2008 21:46)

jasně, že by to chtělo detaily=o)

no teda

(YuRi-HiUr, 21. 3. 2008 18:39)

no jasně že chceme detaily a rychle

...............

(Jane, 30. 1. 2008 23:20)

páni to bylo super musím si přečíst hned další díl

Páni...

(Ada, 30. 1. 2008 16:40)

Regi, až TAK? *hledá kapesník a nechává se strhnout*

Kleio...nevím, JAKÝ? *hází Ayaseho nevinný pohled*:o))

Scuoren, neboj, pokračování samozřejmě bude.:o)

Uííí

(Regila, 29. 1. 2008 21:17)

Normálně jsem přehodila jméno a nadpis. Chí.

Regila

(Chceme, věř tomu..., 29. 1. 2008 21:16)

...neb jsme staří zvrhlíci. A taky starý měkoty. *normálně se u toho rozbrečela. No fakt!*

vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrou!

(Kleio, 29. 1. 2008 20:16)

Ado, tyhle poznámky (ty víš jaký a nedělej, že ne!) na mě mají velmi neblahé účinky!
Tak dáááál, dáááál!!!

A co dál?

(Scuroen, 29. 1. 2008 19:25)

Bude to ještě pokračovat nebo už je konec? (byla by mi milejší ta první varianta)