Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kolik průměrný Blondie vydrží

28. 4. 2009

ObrazekKdyž se Riki s Mimeou vrátili z ložnice, byl na ně zvláštní pohled. Mimea měla oči navrch hlavy a občas po mně střihla ostýchavým pohledem. Riki, ten na druhou stranu vypadal jako někdo, kdo se hodnou chvíli mohl počurat smíchy, a skoro se mu to podařilo. Měl uslzené oči a tvářil se, že co nevidět vyprskne ještě jednou.
Když se protáhl kolem Steelrose a uvelebil se u stolu vedle mě, zamumlal:
"Měli jsme debatu na zásadní téma," položil mi hlavu na rameno, a začal vydávat podivné zajíkavé zvuky.
"Proboha," zhrozil jsem. Brzy se mělo ukázat, že můj předpoklad byl správný. Ale co už... Vyjdeme-li z faktu, že je Vesmír jedna obrovská drbárna, a náš pobyt na Základně - a vlastně kdekoli - je nevyhnutelně poznamenán tím, že je Riki v určitých situacích poněkud... hlučný, pak asi nemá smysl předstírat, že spolu nespíme. Nakonec, nejsme už doma. A myslím, že ani na Akademii, ani na Základně se prozatím nenacházel nikdo, komu by sebeméně vadilo, že se tenhle Blondie nechová tak, jak by se u Blondieho předpokládalo. A jestli někdy na něco kašlal, pak na to pitomé nařízení, podle něhož se Blondies mají uspokojovat výhradně pohledem.
Při vší úctě - ať si Jupiter trhne procesorem. Riki je příliš k sežrání, abych na něj jen koukal.
Dokonce i situacích kdy bych ho nejradši přetrhnul jako hada. Když je vzteklý, nevyspalý, protivný a odmlouvá. Kdy si ho musím přehnout přes koleno a uštědřit mu pár výchovných. Udělat z něj zase toho milého, kapku drzého, ale přítulného Rikiho.
"Au," zahuhlal, čímž mě vytrhl ze zamyšlení. "Už zase mě strašně mačkáš."
"Promiň," špitl jsem. Zvláštní. Vůbec jsem si neuvědomil, jak pevně ho držím. To ale vždycky, když se moje myšlenky posunou... ehm, určitým směrem. Najednou jsem si uvědomil, že smích a hovor spolustolovníků skoro nevnímám. Jistě, slyšel jsem, jak se Meg a Velký šéf zaplétají do stále potrhlejší a černohumornější diskuse o smyslu života, Vesmíru a vůbec, ale zároveň mi je oba poněkud zastírala vtíravá a velice živá představa Rikiho, prosténávajícího se k dalšímu orgasmu. Být zamilovaný Blondie někdy není lehké. Zamilovaný Blondie s představivostí je... ehm.
Blondie, který čas od času musí odejít od večeře, kterou ještě úplně nedojedl, jestli mi rozumíte.
Riki se automaticky zvedl taky. Na nic se neptal. Nemusel.
"Dobrou," popřála nám s úsměvem Meg, které to - stejně jako valné většině ostatních - bylo úplně jasné.
"Dobrou," řekl jsem. Rikiho prsty v mé dlani úplně žhnuly. V jistém smyslu jsme naladění na stejnou vlnu. Stačí pohled. Nepatrný dotek. Teplo dechu. Vůbec nevím, jak se nám podařilo doklopýtat do ložnice - líbal sem ho a nekoukal na cestu, ale, jak říkává Meg - bláznům přeje bůh, a najednou jsme tam byli. V pološeru jsem viděl, jak se Riki natáhl k vypínači, ale pak zaváhal a nechal zhasnuto. Jeho silueta proti pootevřenému oknu, jímž pronikalo světlo jedné z lamp na nádvoří, byla prostě nádherná. Jeho dech zněl napjatě, když si svlékal tričko a sjel rukama k opasku na džínách. Zaznělo zasvištění zipu a cinknutí spony o podlahu, jak se mu kalhoty ochotně svezly ke kotníkům.  Už představa, že udělám jen dva kroky, a budu jeho horké, hříšně nahaté tělo držet v náručí, byla tak skvostná, že by to jen o málo odolnějšího člověka přimělo poslat sebeovládání do háje a dychtivě po něm skočit. Ne, neudělal jsem to. Vážně ne!
Mnohem lepší totiž bylo počkat, až přijde blíž. Přitulí se, přičemž zjistím, že jeho tělo kňučí, škemrá a chce stejně jako moje.
Postel vydala smrtelný sten, když jsme k ní v objetí zacouvali a zhroutili se na ni. Ten zvuk nás rozesmál, ale fyzická blízkost a s ní spojené pocity vyhrály skoro okamžitě.
Ochutnával jsem ho, zatímco on vydával ty svoje legrační, pomilováníhodné zvuky a hravě, ale opatrně se zahryzával. Vjížděl mi prsty do vlasů. (Záminka. On je prostě nechce mít v puse, když se milujeme. Z čehož plyne, že tahle scéna je sice hezká, ale nepříliš reálná. Ostříhat se, to mi ovšem zakázal, prevít... )
Potom bezmála spadl z postele, když šátral v hromadě pohozeného oblečení po tubě s lurikantem.
(Ohledně pořádku si s ním budu ještě muset promluvit. A s Katzem taky. Ne, že by na tom právě teď záleželo, ale vedle notebooku stojí krabice se zbytkem mléka, které by vás, kdyby na to přišlo, mohlo kliďánko pokousat... )
"!" udělal Riki, kousl mě do klíční kosti a složil lýtka na mých bedrech, což mi dalo příležitost prozkoumat toto téma jaksi... do větší hloubky a v celém rozsahu.
"!!" dodal Riki, čímž dal najevo, že proti tomuto přístupu nemá námitek. Postel se potichu rozezpívala.
(Rozezpívala asi není nejvhodnější výraz. Podobné zvuky by byl býval mohl vydávat šílený performer, ozbrojený rezavou pilou a svazkem per, zcizených z gauče od vetešníka.)
"Riki," vydechl jsme já.
Sevření kolem mých beder zesílilo a po lopatkách mi sjely nehty. Docela to bolelo. A on to věděl, protože toho okamžitě nechal a vtiskl mi polibek kamsi po bradu. Pak k produkci šíleného performera přidal i svůj vlastní hlas. Na rovinu - jeho mroukání mě nikdy nepřestane fascinovat. Ty úžasné sexuální zvuky, které začínají kdesi hluboko v hrdle a pak nabírají na síle a intenzitě. Jeskynní křik, řekla by Steelrose. Nebyla by tak daleko od pravdy, ale, krucinál, o co jsou lepší tyhle dychtivé, absolutně nekontrolované steny, než trapné kňourání dokonalých, pečlivě vycvičených Alfa-Pets?
Zbožňuju Rikiho, protože je Riki. Spontánní, občas na zabití, ale nepopiratelně svůj. Živý, dýchající, divoký, nespoutatelný tvor, jehož důvěry a náklonnosti si ceníte tím víc, že víte, jak je těžké ji získat.
Lapal po dechu. Cítil jsem, jak se svaly na jeho stehnech chvějí, když se tiskne blíž, a ještě těsněji... až nakonec vykřikl, jeho svaly se uvolnily, a on - dokonale uspokojený - mi v náhle ztichlé ložnici sjel mokrou dlaní po tváři.
"Milášku," zamručel, ale mohlo se mi to jenom zdát. Nepustil se mě, ani když se naše těla od sebe oddělila a překulila na bok. Pořád se mě musel dotýkat, i kdyby mě jenom držel za ruku, což je další věc, za kterou bych ho nejraději samou láskou umačkal.
"Prevíte," řekl jsem. Tichounce se zasmál, dal mi neohrabaný polibek na rty a usnul spánkem spravedlivých. (Gangsterů).

Tak s říkám, kolik toho takový průměrný Blondie ještě vydrží. Jak totiž brzy zjistíte, tahle noc ještě zdaleka neskončila... Neboť každý příběh má své rušiče nočního klidu, své slídily a také asistenty, kteří NIKDY nespí.

                                              Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Ada, 26. 5. 2009 15:59)

Lidičkové, děkuji za neutuchající přízeň, omlouvám se za pracovní odmlku a doufám, že jsem vás všechny tím pauzírováním neodradila.:o)

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 19. 5. 2009 16:47)

Hh... chválím chvílám... fajná slátaninka =D

* * * * *

(Bea, 7. 5. 2009 20:08)

Pět hvězdiček, je pět hvězdiček. Chvála bohu za ně. Na smysluplný nadpis totiž má mysl (opět!) nemá.

Kdeže je ten Katze, aby doplnil tuhle rozkošnou dvojku o své sladké zrzavé vrnění?

Ovšem, nedávej mu tohle číst. Jinak by se totiž mohl při větě "Usnul spánkem spravedlivých. (Gangsterů)." složit smíchem, stejně jako se to stalo mě.

Ach, čím jsem si tohle zasloužil, já, takový hodný, milý, mrkvičku chroupající křeček? Ado?:D

...............

(akyra, 30. 4. 2009 14:11)

já chcu pokráčko a hned to nemůže skončit no tak kde je. to byl fantastický díl

*pac*

(Kitsune, 29. 4. 2009 21:23)

Zanechávam stopu, že som tu bola. Môj mozoček je totižto zavarený *priblblo sa škerí*

= )

(Neli, 29. 4. 2009 19:55)

Jestli ON je průměrný Blondie, tak já sem nadprůměrná Brunette! Co mě zajímá je, jak často od té večeře odcházejí? =D

Jey.R

(Kleio, 29. 4. 2009 12:17)

Komentáře možno zanechat i jakožto anonym, stačí zaškrtnout položku anonymous a do okýnka vyplnit citový výlev. :)

Ty živé představy, ach ty představy!

(Jey.R, 28. 4. 2009 18:45)

A hádejte co se mi tak asi vybavilo při čtení "...prosténávajícího se k dalšímu orgasmu" nebo "...prozkoumat toto téma jaksi... do větší hloubky a v celém rozsahu". A abyste věděli, tak u toho vůbec neslintám *nenápadně utírá loužičku* a už vůbec se neusmívám, nekoukám zasněně do blba a netvářím se připitoměle *nasazuje masku ala hodný orangutan* :)

A ještě navíc se mi dneska předběhly vánoce. Našla jsem další lemuří hnízdečko a IDLM - spousta písmenek, spousta čtení, oblíbená krvesajná komunita. JUPÍÍÍÍÍÍ *nadšeně rotuje po pokoji a huláká cosi o geniálním Santa Clausovi s proužkama*. (Jen se, Adi, obávám, že ti tam nezanechám moc komentářů, páč to na mě při vytváření profilu mluvilo nějakou divnou cizozemštinou - no jo, já vím, angličtina to byla, ale Knihovník je bohužel tupej na jazyky, co naděláme :(. Tak ti kdyžtak nějaké komentáře mailnu, můžu?).

No...

(Kleio, 28. 4. 2009 16:14)

Ani ne tak tvoje psaní jako spíš fakt, že jsme byly v pondělí samy doma... ;)
Ale jinak jiste, jsi zhoubnovlivý lemur. :D Ale lemur, co bezvadně píše.

wrau

(YuRi-HiUr, 28. 4. 2009 16:05)

tak asistentík se nám přidá wow to teda bude žhavá noc

:o)

(Ada, 28. 4. 2009 15:24)

Jak to vypadá, ono má moje psaní vyloženě zhoubnej vliv.:o)

<333

(červenající se medvěd, 28. 4. 2009 15:13)

Ehm, hele, ale tohle taky nepiš často, má to neblahé účinky, které medvědy nutí vzpomínat, vybavovat si, kousat se do rtu a stýskat! :)