Jdi na obsah Jdi na menu
 


Logicky vzato...

26. 11. 2009

ObrazekParanoia není hezká věc. A kráčí-li ruku v ruce s barvitou představivostí, mění se v dokonalou jízdenku do pekel. Docela by mě zajímalo, kolikrát se tahle cesta dá za noc absolvovat. Z postele k oknu, od okna do postele, pořád a pořád dokola. (Legrační je, že z místnosti o patro výš se ozývají naprosto stejné zvuky - nekonečné, utýrané a zpola vyčerpané kroky po rozvrzaných parketách. Dokážu přesně odhadnout, kdy ona oběť nehezkých myšlenek dorazila k oknu a opřela se o parapet a potisící vyhlédla do noci... stejně jako já.)
Zbytek Akademie spí. Už vím, že nemá smysl pokoušet se o totéž, zkoušel jsem to. Mám špatný pocit. Opravdu ošklivé tušení, kterého se nezbavím, ani kdybych ty prášky spolykal všechny. (Oblbnout blondieský organismus opiáty je mimochodem velice těžké. Meggiin tým mě během operace nenechal při vědomí jen tak pro nic za nic.)
Tohle zkrátka postrádá smysl. Měl bych jít, a přinést Katzemu - svému nešťastnému spolutrpiteli - trochu horkého mléka s medem. Možná si taky dám. Nepomůže to, ale jeden nikdy neví...
V noci je Akademie nádherná. Připomíná terranské příběhy o strašidelných domech - její temné stíny a pochmurný majestát vzdávají hold stylu pana Lovecrafta. Terrani jsou fascinující rasa - jen málokdo vybrousil umění, vyděsit někoho k smrti k takové dokonalosti. A taky někoho rozesmát, když už jsme u toho.
Vykrást se z pokoje na chodbu, abych nikoho nevzbudit a neodstartoval tak další lavinu ustaraných otázek bylo snadné. Nerozsvěcel jsem. Okna na nádvoří propouštěla dostatek světla, abych se nepřerazil na schodech a bez újmy na zdraví došel do kuchyně. Mléko v ledničce bylo. Modrá krabice trůnila v polici docela vpředu, jakožto nezvratný důkaz Katzeho - věřím, že pouze dočasného - polepšení.
Ukázalo se, že jsem Blondie natolik praktický a opatrný, abych ho dokázal ohřát a přelít do Nemesidiny termoláhve, aniž bych si pořídil popáleniny třetího stupně. Tiše jsem pozhasínal a vydal se po schodišti zpátky nahoru... a pak se to stalo.
Ani nevím, co mě přimělo na podestě zastavit a obrovským vitrážovým oknem ještě jednou zamžourat ven. Nádvoří bylo utopené v mlze, trochu pršelo a světla lamp připomínaly chladné přízraky, ale stejně se dalo dohlédnout k hlavní bráně. Byla otevřená dokořán. Stiskl jsem termosku pevněji a s tlukoucím srdcem přiblížil obličej těsně k oknu. Něco tam bylo. Něco se tam hýbalo. Rozmlžená, přihrbená silueta - ztěží víc, než podivná iluze, vytvořená mlhou a tísnivou atmosférou téhle noci. Blížilo se to. Pomalu, ale přece. A pak přízrak definitivně ozářilo světlo lampy na nádvoří a on získal konkrétnější obrysy. Široká ramena v mokré a špinavé motorkářské bundě. Rozcuchané vlasy. Celé tělo, přihrbené zoufalým úsilím udělat další krok a dotlačit nepojízdnou Kawasaki Vulcan pod přístřešek...
Termoska mi vyklouzla z ruky a s neuvěřitelně hlasitým boeiiing pokračovala v cestě zpátky do kuchyně. Bylo mi to jedno. Bylo mi úplně jedno, jestli všechny vzbudím - bezhlavě jsem vyrazil ke dveřím... A... ehm, určitě znáte ten Murphyho zákon, že ve tmě se vždycky skrývá o jeden schod víc? Netřeba to nějak detailně rozmazávat - zkrátka po mně na krátký okamžik hrábla gravitace a proměnila mě v létajícího Blondieho... V létajícího Blondieho, který říká velmi hlasitá slova té nejhorší periferní Amoiánštině. Přistání dole v hale bylo tvrdé. V levém koleni cosi zlověstně zapraskalo a pravý kotník mne bolestivým bodnutím jemně upozornil, že jsem neopatrný idiot, který možná dovede létat, ale určitě ne přistávat. A vzápětí se otevřely dveře, kdosi rozsvítil a nejmilovanější hlas na světě pronesl:
"Teda, já ti do toho nechci mluvit... ale není spaní v posteli pohodlnější?"

                                                 Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Ada, 1. 12. 2009 12:46)

Ano... Taky to znám.:o)

Tak tomu bych rozuměla,

(Psí Hvězda, 29. 11. 2009 22:36)

vypadnout z nesnesitelné situace, udělat nějakou šílenost, provětrat si hlavu, a pak se zas vrátit. Teď v posledních asi 3 kapitolách Rikimu rozumím nejlíp.

Teda,

(larkinh, 28. 11. 2009 11:31)

to je ale slaďák... ale nějak mi to vůbec nevadí :-)

Ááááách, to je úleva,

(Efka, 26. 11. 2009 20:34)

díky :-)

:-)

(Davida666, 26. 11. 2009 18:49)

:-) perfektní :-)

...

(marssella, 26. 11. 2009 17:27)

Hehehe, jsem to řikala, jsi zlato, díky;-)
----------------
Já si létám, já se vznáším...

(tralalala... to nic, jen mi trochu hrabe a navíc mám radost z toho, že se ten trouba vrátil a tak vůbec... nevěnujte mi pozornost prosím;-))