Jdi na obsah Jdi na menu
 


Milenci amoiští

10. 10. 2007

ObrazekJestli na to myslím? Občas se to vynoří. Pamět je fascinující ve své schopnosti zaříznout ostrou čepel přesně tam, kde to bolí nejvíc.
(Pokud by vám čirou náhodou někdo tvrdil, že Blondies bolest necítí - nejsou k tomu fyzicky disponováni, nakopejte ho za mně do nějakého zvlášť choulostivého místa, prosím. Není to pravda.) 
Ne, není to bolest v pravém slova smyslu. Spíš...něco jako volný pád. Postupné vychládání.
Ten divný mezistav, kdy si sice uvědomujete, co se stalo, ale úplně stoprocentně vám to nedochází. Vaše tělo tuší, co jste mu provedli, ale pumpuje do vás tolik nejrůznějších hormonů, že se vznášíte na růžovém obláčku - a neuvědomujete si, že by se bylo bývalo pokládalo za slušné, kdybyste upadli do hysterického pláče, nebo - přinejmenším do těžkého šoku.
Riki se mi promyšleně vyhýbá. Spojenectví, které nás pojilo na palubě Fénixe, je, zdá se, definitivně v tahu. Od přistání prohodil asi tak dvě slova. Ani jedno nebylo slušné, podotýkám. S aklimatizací se vyrovnává po svém. Courá se po základně jen v pyžamu, obrací do sebe jedno terranské kafe za druhým a bojí se usnout. V tomhle mu rozumím. Naprosto. Ale dívat se na něj mi cupuje srdce na kousky. Nejspíš si to úplně zasloužím. JÁ za to můžu. JÁ ho zmanipuloval, JÁ ho nechal ulovit, JÁ ho donutil, aby se stal tím, čím se stal. JÁ můžu za to, že ho ten zkurvysyn Guy nakonec unesl a úmyslně zmrzačil. JÁ. JÁ. JÁ.
Cítím se příšerně. Příšerně provinile, abych byl přesný - a nepomáhá už ani černý humor doktorky Corriganové a jejího týmu. Nepomáhá ani to, že se začínám uzdravovat. Nepomáhá nic.
Doktorka Corriganová nám (v černohumorně-shakespearovském duchu) přezdívá Milenci amoiští. Má pravdu. Tohle JE  tragická love story. Tragická, protože jednostranná.
Hm. Že bych otestoval terranský alkohol? Nebo spíš...svou vlastní schopnost se jím zcela intoxikovat?
Co si to namlouvám, stejně by to nepomohlo. Vím stoprocentně, CO by pomohlo, ale to jediné bohužel předpokládá i kýženou reakci druhé strany. Reakci, která nepřijde.

 Ach, Riki...přestaneš mě někdy nenávidět?


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

;o)

(Ada, 29. 3. 2008 21:21)

Díky...:o) Snad Ti to nadšení vydrží...:o))

Ale, ale...

(Tigie, 28. 3. 2008 13:40)

Co to tu objevuju za zajímavé stránečky? A navíc s mou milovanou dvojicí? Začíná to velice, velice dobře!

:)))

(Regila, 11. 10. 2007 12:10)

*Blaženě vrní*

:o)

(Ada, 11. 10. 2007 12:03)

Ano, musí...ono se to nezdá, ale mám milence amoiské vlastně docela ráda.:o)
Jinak - těší mě, že je Ti líp. *objímá*

Musí přestat!

(Regila, 11. 10. 2007 9:52)

Přestane!!! Přece...
Dušička se zase oklepala a relativně bezbolestně funguje dál. nino jiné i díky tomuto projektu. :)