Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na kolenou

29. 10. 2007

Obrazek"Myslel jsi to vážně?" zeptal se, když bylo po všem.
"Co."
"Že můžu jít, kam chci...," zašeptal a přitiskl se k mým zádům.
Riki, tohle mi nedělej. Teď ne. Prosím. Chci si ještě chvilku užívat, že jsi tady. Nechci ti odpovídat na takové otázky, letělo mi hlavou, ale nahlas jsem dokázal říct jenom: "Samozřejmě."
Slyšel jsem, jak napjatě polkl.
Přitiskl mi vlhkou pusu na rameno.
Cítil jsem, jak se mi stahuje žaludek. Tohle nebudou dobré zprávy, tím jsem si byl naprosto jist.
"Děkuju," řekl.
Pocit, srovnatelný s tím, když se vyhříváte na slunci a někdo na vás chrstne ledovou vodu.
Stiskl jsem ruku, která mi líně spočívala kolem pasu a přitáhl si ji ke rtům. Nějak jsem nedokázal promluvit, ale přitom pokládal za absolutně nezbytné, dát mu nějak - jakkoli - najevo, co cítím.
"Koukni," špitl roztřeseným hláskem. "Nesmíš si myslet, že odejdu napořád, já..."
"Riki," vydechl jsem. "Já to přece chápu."
Pravděpodobně nejtěžší věta, kterou jsem kdy vyslovil. A on to věděl. Neptejte se mě jak, ale věděl to. Věděl, že mě to bolí. Přitiskl se ještě blíž. Slyšel jsem, jak zadržuje slzy - ty dlouhé, rozechvělé, bolavé nádechy, abych nic nepoznal - a to bylo ještě horší, než kdyby se rozbrečel nepokrytě. Tiskl jsem si jeho chladné prsty ke rtům a snažil se nepřemýšlet. Nemyslet na to, že mě opustí. Věřte mi - lepší ekvivalent výprasku by nikdo vymyslet nedokázal...
A pak, po nekonečně dlouhé době, mi svou dlaň jemně vytrhl a nechal ji pomalu sklouznout do klína.
"Pojď," hlesl.
Ach ano...Ta stará, dobrá hra. Sex, jako náplast na bolavou duši. Ale tentokrát to bylo jiné.
Milovali jsme se pomalu. Něžněji, než kdykoli před tím. Chuť na drsné hrátky a dotek kůže, zbarvené dočervena zůstala někde daleko.
Riki měl zavřené oči. Ležel v polštářích, s lýtky na mých bedrech; dokonale uvolněný a rozpálený a dychtivý...
Nu, jestli existuje něco, jako dokonalá souhra, nejspíš jsem ji právě našli. Týden před koncem aklimatizace. Týden před tím, než se zřejmě rozloučíme. Jaká ironie...
Z toho plyne:
1.) Nikdy si nemůžete být jistí.
2.) Některé věci je lepší zjistit včas...
3.) Každý výprask bude dřív, nebo později oplacen. A bolestivěji, než byste čekali...




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nemám ráda překvapení...

(Regila, 31. 10. 2007 7:39)

Ale nějak to vydržím, no...

Kleio: Já to vím moc dobře, právě proto ho měl radši zmlátit...

Regi,

(Kleio, 30. 10. 2007 20:06)

když ono to do ega bolí víc.

:o)

(Ada, 30. 10. 2007 17:41)

Kleio: Pokud to česká pošta nezvoře, měla bys ho mít už pozítří...:o))

Regi: Já VÍÍÍM! Ale neboj, ono se to (možná) vyvrbí...Nech se překvapit.;o)

Auuuu!!!

(Regila, 30. 10. 2007 13:36)

Proč ho prostě raději nezmlátil??? Tohle bolí. Moc to bolí. Chjo...

Jůůů

(Kleio, 30. 10. 2007 11:26)

To jsem ani nečekala!
Kuju. :)

Hm...:o)

(Ada, 30. 10. 2007 10:40)

A tak to má být.:o)) Děkujík za dopis, na odpovědi se pracuje...:o)))

Fňuk

(Kleio, 29. 10. 2007 19:56)

Fňuk!
Ale jako nápast...no, funguje. :D