Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stupid Guy!

22. 7. 2009

ObrazekVlastně stačilo chovat se nenápadně. Využít Rikiho nepozornosti, na chviličku se vytratit z jídelny a pak jen počkat, až se Katze vykrade za mnou.
Tvářil se vážně. A pak mi bez jediného slova podal mobilní telefon. Tahle drobná věcička s velký displejem poněkud klamala tělem. Byla mnohem důmyslnější, než se tvářila - perfektně nastavená, dokonale vyladěná a především napojená na Guyův tracer.
Usmíval jsem se, ale kdesi uvnitř, hluboko pod kůží nadmíru spokojeného a báječně naladěného Iasona Minka už se pomalu ale jistě začínal rodit vztek.
"Pořád Nevada?" zavtipkoval jsem.
Kočičák, který zaručeně věděl, jak se ve skutečnosti cítím, tiše zavrtěl hlavou.
"Ne. Podle poslední aktualizace opustil území Spojených Států Amerických někdy včera ráno. Pak se chvilku ztratil z dosahu, ale už ho zase máme."
Zadíval jsem se na dispej.
"Britské ostrovy?"
"Londýn. Letiště Heathrow. Doklady nakonec má, a krom toho se ukazuje jako docela šikovnej padělatel. Tady nepotřebuje skoro žádné čipy, úplně mu stačí pár papírů... "
Katze si tiše odfrkl. "Terrani jsou v tomhle směru dost lehkomyslný. Nechápu, jak takhle dokážou žít."
"Jak? Mnohem svobodněji, nejspíš," ušklíbl jsem se trpce. Protože tentokrát tahle příjemná skutečnost ani náhodou nehrála v náš prospěch.
"Anglie... ," zamyslel jsem se, "To je odsud skoro - "
"Přes devět set kilometrů. Z hlavního města, samozřejmě. Pokud započítáš i... "
"Na tom nezáleží," mávl jsem rukou. "Málo."
Katzeho jantarový pohled mě ostražitě sledoval. "Takže?" Mroukl potom.
"Pojedeme," řekl jsem. Katze se napřímil a vážně přikývl. Měl pravdu. Už nebylo o čem rozhodovat, a i kdyby, já byl rozhodnutý už dávno.
"Pojď," řekl jsem. "Musíme se tam vrátit, než - "
"Než co?" ozval se ode dveří Megiin tichý hlas. Přistiženě jsem od sebe ucukli, což ji rozesmálo, ale její úsměv zmizel jakmile jí Katze podal tracer. Pochopila okamžitě.
"Á, sakra," zabručela. "To od něj není moc chytré, co?"
"Ne," zašeptal jsem, "to tedy není."
Přistoupila ještě blíž, v šeru chodby vzala Kočičáka kolem ramen a druhou rukou mě pohladila po paži.
"Pánové, vím, že mi do toho vůbec nic není, ale..."
"Chceš vědět, co s ní uděláme," konstatoval jsem. Její výraz byl dostatečně výmluvný, ale stejně pro jistotu kývla.
"To nevím. Pokud ale zjistím, že tu není náhodou, jak ti tvrdil... Pokud se pokusí přiblížit k Rikimu... "
Stiskl jsem rty a pomalu zavrtěl hlavou. Už pouhá ta představa cupovala moje sebovládání na kousky. Meg se otřásla.
"Mám z tebe husí kůži. Asi neexistuje naděje, že bych tě přemluvila, abys ho jen odvezl zpátky na Základnu a nechal oficiálně deportovat?"
"Ty VÍŠ, že to nejde. Ze spousty důvodů," ujistil jsem ji.
"Tak dobře," zašeptala, bledá jako stěna, a Katze ji smířlivě pohladil.
"Neblbni, Meg. Nejsme žádný monstra. Asi nebude rád, že nás uvidí, ale -"
"Hele, nic mi neříkej. Já snad raději... nechci nic vědět. Kdy odjíždíte? Mohla bych zatím nějak zaměstnat Rikiho, asi bude lepší, když se vůbec nedozví, že jste si... ehm, odskočili."
"Jsi skvělá, doktorko. Vyrazíme už zítra. Než ho najdeme, nepotrvá to déle než den, maximálně dva."
"Mám tu v hlavním městě pár přátel. Starkillerovi tu pár dní nebudou, vezou George zpátky do států a zastaví se na Základně v Nevadě, takže bych Rikiho zatím mohla vytáhnout na malou projížďku, co ty na to? Myslíš, že  bych ho přemluvila?"
Konečně jsem se dokázal usmát.
"Určitě."
"Sakra, proč ten pitomec musel přiletět zrovna teď! Bylo nám tu tak fajn... ," povzdechl si Kočičák.
Meg s trpkým úsměvem potřásla hlavou, stiskla mi paži a mlčky se vrátila do jídelny. A já vypnul tracer, objal mého zlatého, loajálního a hlavně skrznaskrz spolehlivého asistenta kolem ramen, a vykročil za ní.
V jednom má Katze pravdu: některé jizvy zahojí jen doušek smetany. Co se mě týče, já si ji pro jistotu doplním Steelrosinou skvělou kávou.

                                                  Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Taky píp.

(Ada, 14. 8. 2009 16:45)

To víš, inspirace je mrcha. Poťouchlá mrcha. A kouše. Ale nevadí, stejně těšík.

píp

(Kleio, 11. 8. 2009 23:39)

Moc chytrejch komentů ode mě asi v brzké době neuslyšíš, ale teď se pokusím vyvarovat hlasitých zvuků, sednu si zase do skript a budu se tiše těšit na další. :)

Jen by mě zajímalo, čím to, že nejvíc nápadů přichází v časovém presu a stresu. *rozepisuje 3 TW povídky, jeden slash a kdovícoještě*

Liští!

(Bea, 27. 7. 2009 21:16)

KOPA MALÝCH DOTĚRNÝCH LIŠTIČEK?

Jůůůůůů!!!!!

...

(Marssella, 26. 7. 2009 23:37)

Tak to šlo rychle... Jupí jej, čekání mě nebaví;-)

O_O

(Kitsune, 26. 7. 2009 23:17)

Prúžkovaná, dúfam že nemáš v úmysle nás napínať čo bolo ďalej. Lebo v takom prípade prasknem a bude zo mňa koooooopa malých doterných líščiatok dožadujúcich sa ďalšieho dielu XD

ááááááááááá

(Akyra, 26. 7. 2009 22:01)

honem další díl co se stane?!* kolabuje* je to perfekt:)