Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pojď blíž, kocourku...

20. 11. 2007
ObrazekNěkdy stačí jen málo. Náhodně vyslechnutý rozhovor, například. Nevím přesně, co mě donutilo zůstat stát s rukou na klice, ale faktem je, že jsem toho později vůbec nelitoval. A myslím, že Riki také ne...

"Víš, na co se chci zeptat," slyšel jsem Rikiho hlas. Nevím, jak Katze, ale já to věděl naprosto přesně. Mohl chtít vědět jen jednu jedinou věc. Mohl se zeptat na jednoho jediného člověka. Toho, díky němuž jsem při pouhopouhé vzpomínce na to, čeho se dopustil, ještě teď viděl vzteky rudě. Ne, vážně. Kdykoli se Riki vzbouzel z tíživých nočních můr, kdykoli plakal ze spaní a volal jeho jméno, třásl jsem se touhou, rozškubat toho parchanta Guye na malé, úplně zanedbatelné kousíčky. Ať chcete, nebo ne - některých vzpomínek se zkrátka jen tak nezbavíte.
Polkl jsem a stiskl kliku pevněji, nějaká síla mně ale přece jen nutila počkat a poslouchat dál.
Katzeho hlas zněl rozpačitě.
"Neměl bych ti to říkat, ale...ano. Je naživu."
Riki roztřeseně vydechl.
"Jak...jak se má?" zeptal se potom.
"Přišel o paži, ale každopádně vyvázl...Potřebuješ vědět víc?"
"Ne," ujistil ho Riki tichounce. "Už ne."
Pocítil jsem úlevu tak obrovskou, že se mi málem podlomila kolena.
"Můžu se teď na něco zeptat já?" řekl Katze. Na jeho tónu bylo něco tak zvláštního, že jsem si dovolil zariskovat, a o-pa-tr-ně ty dveře pootevřít. Věděl jsem, že ten maličký pohyb nepostřehnou - na to byli až příliš zabraní do hovoru a i kdyby - dokázal bych předstírat, že jsem právě přišel.
"Jo, klidně," prohlásil Riki. Katze se zjevně chviličku odhodlával. Pak řekl:
"Jaký to je?"
"Co?"
"Být...jeho Pet."
Riki se tiše uchechtl.
"Kolik máš času? A jak silnej máš žaludek? Ne, teď vážně...Byly časy, kdy jsem to nenáviděl. Kdy jsem nenáviděl i JEHO - vždyť to koneckonců víš. Jenže teď..."
Riki se odmlčel a já se přistihl, že zadržuji dech.
"Asi jsem ho nikdy úplně neznal. On...jo, je to pořád Blondie, budí setsakramentskej respekt, ale dovede být i...neuvěřitelně něžnej a láskyplnej...a má smysl pro humor a prostě ho MUSÍŠ mít rád, i kdybys nechtěl."
"Ano," vydechl Katze. "Vím, jak to myslíš."
Uplynulo pár vteřin ticha. Cítil jsem, jak mi klika klouže ve zpocené dlani. Nevěděl jsem, co mám vlastně cítit. Ze všeho nejvíc se mi ho chtělo obejmout, tak pevně, až by zakňučel. Dýchat vůni jeho vlasů. Možná ho trošku, trošičku kousnout do klíční kosti - něžně, to se rozumí. Olíznout mu krk. A bříško...Do hajzlu, musím se vzpamatovat, a to hodně rychle, blesklo mi hlavou.
"NE!" řekl najednou Riki. Vlastně to spíš polekaně vyjekl a můj už tak roztřesený žaludek se smrskl v malý, zledovatělý útvar.
"Ty...," pokračoval rozechvěle, "ty v tom taky lítáš..."
Katze popotáhl.
"Koukni...znám Iasona mnohem déle, než ty. Myslím, že...No, zkrátka - to je úplně fuk, co si myslím! Jsem jeho asistent a basta. Můžeš být klidný. Šance, že by se mě jen malíčkem dotkl je...asi tak jedna k milionu. Ale miluju ho, to nepopírám. Jsem mu - i po tom všem - absolutně oddaný. Udělal bych pro něj cokoli. Chci, aby byl šťastný."
(Vím, na co se teď chcete zeptat. Jestli jsem. Jsem. Opravdu.)
Bylo na čase ty dveře otevřít. A vejít. Přál bych vám vidět ten přistižený pohled, který na mne vrhli. Usmál jsem.
"Ahoj," pípl Riki. Katze se nezmohl na slovo. Zkrátka jen koukal.
"Pojďte sem," vyzval jsem je a otevřel náruč. Užasle na mě zírali, ale udělali to. Pet a asistent...oba najednou konsternovaně přistoupili blíž a nechali se obejmout.
Riki se příšerně klepal. Katze ustrnul, když jsem ho pohladil po zádech. Ale pochopili okamžitě.
Některá rozhodnutí zkrátka vysvětlovat nemusíte - ať se zdají být sebeabsurdnější.
Někdy stačí zavřít oči a nechat to plynout.

                                 Pokračování příště...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nakukuju, pilně!

(Nex, 22. 11. 2007 22:30)

Ha! Už se těším :-)

Ahoooj!

(Ada, 22. 11. 2007 13:50)

Se zpožděním zdravím novou čtenářku! Mám radost, že se ti tu líbí.:o)
Ohledně pižďuchy - vím, ale zdála se mi být sympatičtější, než had.:o) (A URČITĚ kouše.) Ocelová Růženka pro změnu dostala do kolen mně. Tenhle překlad by se jí určitě moc líbil! Děkujík!
Ohledně té ilustrace - moc se mi líbí, ale byla spáchána coby doplněk k povídce Kiry Takenouchi. Tak jsem se ji trošku bála ukrást...Kira je drsná holka.:o)A má drsné AnK stránky, určitě jsme na ně tady někde odkazovali. A jo, už vím - najdeš je pod tím linkem v kapitole, kde si Riki stěžuje, že mu Iason v opilosti naplácal. :o)
Tak tedy - ještě jednou díky za milý koment a určitě zase nakoukni.:o) Chystají se velké věci...

Ještě dodatek :-) A netvařte se tak!

(Nex, 21. 11. 2007 20:50)

Prohlížela jsem si tvoji Galerii - a nemáš tam TUHLE ( http://www.nex.estranky.cz/fotoalbum/galery-fake-_omlouvam-se-autorum---ozvete-se-mi__/takova-smeska/9 ) fotku! Jestli ji znáš, jakobych nic neřekla, ale myslím, že to stojí za to ji tam přidat. Jinak já ji mám z www.yuiki.estranky.cz a Yuiki ji taky někde splašila...

Pošušňáníčko

(Nex, 21. 11. 2007 19:47)

To je úžasný slovo co? Ale pižďucha nemá konkurenci ;-)

Super super super (P-O-Z-O-R: tohle slovo já normálně nepoužívám VŮBEC)! Tohle je fakt krásný. Hlavně se mi líbí vývoj postav během příběhů i to jak se pokaždý dovíme nějakou další zajímavost - proč Ocelová Růženka nepotřebuje stepařský botky mně jako nápad nadchlo, ale naprosto mně zdevastovala jedna z těch tvejch jakoby "mimochodem" a "neúmyslně prohozenejch hlášek : "...Ticho uctivě sklopilo oči." To jsem už fakt nevydejchala a nechtě musela jít dělat něco jinýho, protože jinak bych se snad smíchy rozsypala a hořící nadšením rozplynula v obdivu geniality těhle dodatků - takže by se ze mě stalo jemně fialové sklo.

Mmch. - víš nebo nevíš, že originál předchozí hlášky s pižďuchou je "Nehlaď *chřestýše* bosou nohou?" (*hada* - dosazuj podle bydliště - naše chemikářka, která není z našeho měsssta zná zassse "Nehlaď KOBRU bosou nohou."

Jinak dík že píšeš a promiň ty lehce epické výlevy, nějak tím trpím pokaždé, když dočtu nějakou pěknou SA/Y povídku (Do doby před velkýma prázdninama jsem vůbec nevěděla, že to někdo taky píše, takže jsem vyprahlá jak Sahara a konzumuju ohromná množství písmenek. Zatím jsem se sytila na shounen-ai-povidky.estranky, ale byl tam odkaz sem a tady se mi v některých ohledech líbí víc - třeba že ty povídky jsou všechny světlé, sluníčkové, žádná hrozba smrti za tři vteřiny a že by si to do té doby musel x s y vyříkat, vyřešit a nějak ve zdraví přežít katastrofu globálního rázu... A taky fandím dobrým koncům, i když případ od případu..)

Jinak, kdybyste mi snad někdo chtěl něco vzkázat, tak můj mail je Noara@seznam.cz Klidně i něco ve smyslu "piš kratší komenty", příp. "radši nepiš nic" :-)

*Rozpustila se*

(Regila, 21. 11. 2007 7:51)

Heh... Já se chci taky nechat obejmout...!

vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrou!!!!

(Kleio, 20. 11. 2007 14:15)

*_*