Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poslední lžička meruňkového džemu

4. 4. 2010

Obrazek "Tadááá," řekla. "Mám sbaleno. Jak je ti, bledulko moje?"
Sedla si na kraj postele a klidně - úplně kliďánko! - udělala něco, co ještě nikdy nikdo neudělal - štípla mě do tváře. Docela to bolelo.
"Jak by mi mělo být? Samozřejmě VÝ-BOR-NĚ, to se rozumí," lhal jsem, ale už teď mi bylo jasné, že Meg Corriganovou neobehraju. Na to mě znala příliš dlouho a příliš dobře. (A jistou roli v této ošemetné záležitosti mohl hrát i fakt, že Rikiho určitě potkala. Zaručeně už věděla, že odsud s pláčem utekl pryč. A když už ne s pláčem, pak alespoň s výrazem, který nikoho nenechal na pochybách, že toho odporného Blondieho k smrti nenávidí a chce od něj být co nejdál...)
"Mluvila jsi s Katzem?"
"Ne. Ale viděla jsem, jak se tváří."
"Uhm. Riki už je zpátky?"
Vzdychla a zavrtěla hlavou - víc nebylo třeba.
"Pitomá otázka, viď?"
"Iasone, krucinál... copak spolu nedokážete jednat na rovinu? Chováte se jako malí kluci. Dokonce i Raoul už vás dvou začíná mít plný zuby. Trne, co se tu semele, až se oba vrátíme domů."
"To přece vůbec není - "
"Ále, nepovídej," mávla mrzutě rukou. "Koukni, ty VÍŠ, jak moc mám vás dva ráda, i když tomu vašemu pitomému vztahu někdy přisámbůh nerozumím, ale... tohle už na mě začíná být trochu moc."
"Nechápu, o čem mluvíš. Riki je můj rovnocenný partner - "
"TAK MU SAKRA NELŽI! Mluv s ním!
"Nemůžu mu říkat všechno, to by dávno - "
"Utekl?" Zvedla obočí. "Jen tak pro pořádek - KDE je teď?"
Můj spodní ret se vzdorně našpulil - typický reflex nafoukaného Blondieho ve věku osm až deset let... A v tu chvíli mi to s definitivní platností došlo. Měla pravdu. Já se skutečně chovám jako spratek, jemuž někdo ukradl oblíbenou hračku. Navzdory všemu, co se mezi mnou a Rikim stalo na Dana Bahn a nedlouho poté... navzdory rovnováze, kterou jsem se celou dobu pokoušel nastolit a navzdory svobodě, kterou to Rikimu mělo přinést - navzdory tomuhle všemu jsem pořád nebyl víc, než blondieský fracek, skálopevně přesvědčený o své nadřazenosti a z ní plynoucím právu s ním manipulovat...
Meg mlčela. Něžně mi hladila zabandážované koleno a začínala se usmívat. Vlhký šuplík mého spodního rtu se pomalu zasunul zpátky.
"Pitomče," zamručela láskyplně strašlivou urážku a dala mi pusu na čelo. Neměl jsem sílu jí odporovat, protože - jak jsem intenzivně cítil - měla úplnou pravdu i v tomhle. Odhrnula mi vlasy z obličeje, odtáhla se a sáhla po něčem, co si předtím odložila na podlahu. Když se opět narovnala, viděl jsem, že drží malou sklenici se šroubovacím uzávěrem.
"Co to je?" Zašeptal jsem nesmělým, zcela neblondieským hlasem.
"Osvědčená terranská medicína proti depresi," usmála se, "meruňkovej džem."
Pak udělala ten neprostší lékařský úkon v celém širém Vesmíru: otočila uzávěrem a podala mi lžíci...

                                                  Pokračování příště...




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hurá...

(Efka, 6. 4. 2010 21:36)

...že by to Iasonovi konečně došlo?

tfujtajbl

(marssella, 5. 4. 2010 23:53)

nesnášim džem, jam i marmeládu... sázim na čokoládu :-D
ale jupí, že by konečně někdo dostal rozum? Teda já vim, že na jásání je brzo, ale jiskřička naděje tam je :-D

džem, džem, džem...

(Kleio, 5. 4. 2010 22:55)

Tyjo, jsem ráda, že jsem tuhle věc našla až dneska. Neumím si představit, jak bych reagovala, kdybych tohle našla dřív. Au au. Nicméně... marmeláda je skvělej lék. Když už nic jinýho, skvěle lepí! :D

...

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 5. 4. 2010 15:49)

supr...už se těším na další;-)a taky se přimlouvám ohledně té délce

Závislost na marmeládě...

(Michangela, 4. 4. 2010 21:21)

...je velmi nebezpečná! A proto radím co nejrychleji nasadit účinnou protilátku. Jak to tady vidím, tak si tu někdo potřebuje promluvit s někým druhým a možná nejen promluvit, že?¨
Jinak se taky přimlouvám za delší dílky nebo aspoň častější.

preco?

(Mekare, 4. 4. 2010 18:08)

preco su tie kapitoly vsdy tak kratke? ale nadhera fakt pri tom to pribeho sa vzdy nasmejem.. dakujem za pokracko a rychlo daj dalsie