Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prostě řekl NE...

19. 4. 2010

ObrazekCo si budeme nalhávat - první pokus trapně nevyšel. Šel jsem na to zkrátka postaru a to - jak si jistě všichni uvědomujete - nebyl úplně nejlepší nápad.
Kočičák už měl sbaleno, byl dokonale připravený vyrazit, takže přišel okamžitě. Když mi nakoukl do ložnice, nebylo po tom roztomilém, mazlivém a vrnícím asistentovi ani památky - tohle byl chladný, uhlazený a skrznaskrz profesionální Katze. Mazaný drsňák, na kterého je spolehnutí. Teď nebyl čas na okolky a tak jsem se rozhodl jít rovnou k věci: "Riki už je zpátky?"
"Jo. Vrátil se před pěti minutama. Mám mu říct, aby šel nahoru?"
"Ano. Děkuji."
A Katze se ve dveřích otočil a k mému překvapení zahulákal dolů do haly:
"RIKI! IASON TĚ POTŘEBUJE, NAKLUSEJ NAHORU!"
Dole v bylo pár vteřin ticho. A pak se stalo něco, díky čemu poklesla čelist nám oběma.
"NE!" zařval Riki zpátky. Katze ztuhnul a jeho tváří se na vteřinku mihlo provinilé: nebij mě, za tohle já nemůžu... Bylo to příšerné. Bylo příšerné, že se to stalo, a ještě příšernější, že toho byl Katze svědkem. V životě jsem necítil takové ponížení. Můj vlastní mazlíček mě poslal do háje. Jednoduše řekl NE. Tohle neslyší rád žádný Blondie, ale mě se vzhledem k okolnostem vyloženě sevřel žaludek a spodní ret se opět začal trapně vysunovat. On mě odmítl. Tentokrát jsem se vůči němu provinil tak strašně, že odmítá akceptovat jakékoli argumenty. Teď - běžel mi hlavou katastrofický scénář - teď si sbalí věci a uteče mi navždycky... Tohle BOLELO. Tak moc, až mi meruňková marmeláda zhořkla v puse.
"Ehm, Iasone," oslovil mě Katze hebkým hláskem, "jestli chceš, půjdu mu dolů jednu střihnout a přivedu ti ho."
Ach. Starý dobrý a naprosto nevhodný způsob... Obojek a bič.
"Ne," zavrtěl jsem hlavou, "takhle už ne. Nemělo by to žádný..."
"Však on ho ten vztek zase přejde. Vždycky se vyzuřil a zase přišel, ne?"
Usilovně jsem polykal, ale zbavit se vší té hořkosti bylo velmi těžké. Stejně těžké jako vysvětlit Katzemu, že tohle je docela jiný případ. Tohle je mnohem horší, než všechno, co jsme prozatím prožili. (S výjimkou staré dobré Dana Bahn, pochopitelně...)
Ovšem ležet tam jako mrtvola, civět do stropu a litovat se - to taky nebylo rozumné řešení. Očividně byl nejvyšší čas na druhý pokus. Vyhrabal jsem se z postele - Katze okamžitě přiskočil, aby mi podal francouzskou hůl, ale ignoroval jsem ho - a jako nějaké velké, smutné a velmi provinilé zvíře se ploužil ke dveřím. Katze fascinovaně přihlížel, kterak se bez nálady chytám zábradlí a kráčím dolů po schodech. Hala byla prázdná. Mou první myšlenkou bylo, že už stačil vzít roha - v jistém směru dovedl být neuvěřitelně pohotový - ale pak jsem si povšiml dveří, vedoucích na hlavní nádvoří. byly otevřené dokořán, do haly se vkrádalo teplé odpolední povětří. Vyšel jsem ven. A uviděl ho. Shrbená záda, vlasy v obličeji a kolena pod bradou... Uzlíček rozklepaných nervů, schoulený na kamenných schodech.
"Riki," oslovil jsem ho mírně. Nic. Ani se nehnul. Jenže já to nehodlal vzdát tak snadno. Pomalu jsem vedle něj posadil.
"Ehm," odklašlal jsem si, "víš, tak mě napadlo, že by se ti při tom trucování třeba... sešla malá společnost. Pro případ, že by ses třeba nudil... a tak."
"........"
"Kdyby ti to pitomé žvanění vadilo, stačí říct a já sklapnu. Víš, nemám ve zvyku takhle flirtovat, ale konečně mám chuť, schoulit se ti u nohou..."
Tiché, sotva postřehnutelné vyprsknutí.
"Ehm, a nemám žádnou cigaretu, ale bylo by celkem fajn, políbit tě doopravdy, co ty na to?"
Konečně vzhlédl. Obličej měl pokroucený potlačovaným smíchem a zároveň mu tekly slzy, což bylo... neuvěřitelné, naprosto neuvěřitelné.
"Ty zmetku jeden," zahuhlal. "Ty jeden zatracenej blondieskej ---"
Ach, samozřejmě. Další strašlivou urážku vyslovit nestačil, protože v tu chvíli už měl můj jazyk v té své nevymáchané puse. V první chvíli se ještě maličko vzepřel, ale pak mě objal a přitulil se...
Tak dobře, máte úplnou pravdu, vy prevíti. Blondies se UMÍ lísat. A dělají to zatraceně dobře...

                                                   Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(marssella, 20. 4. 2010 14:01)

Ano, přesně tohle jsem dneska potřebovala... velké díky všem zúčastněným :-)

Nádhera!!!

(Michangela, 19. 4. 2010 21:17)

Jsem moc ráda, že si tenhle blondies odvážil ukázat svou sílu a lísal se. Tohle řešení se ukázalo být vskutku geniální. Nehledě na to, že takové odhalení emocí přineslo velmi zajímavé pokračování:D Jen tak dál, drahoušci!

jůů

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 19. 4. 2010 19:29)

tak to bylo vážně něco:-)hezké;-)už se těším na další díl

Ach ano...

(Bea, 19. 4. 2010 16:36)

Připojuji se k Efce, vystihla to dokonale. Mé srdce plesá. Taky tak trochu vrní, protože Katze je prostě k uvrnění, ať se tváří jakkoliv...
A lísající se Iason je naprosto, naprosto, naprosto a tak dál. Každopádně mu měl Riki jednu preventivně plesknout. Jen tak čistě pro pořádek. :D

Ach, moje srdce plesá...

(Efka, 19. 4. 2010 15:57)

...že by na to Iason konečně přišel? A Riki taky? Je to strašně těžký, tohleto NE. Ale někdy je prostě potřeba.