Jdi na obsah Jdi na menu
 


Postelové rozhovory

12. 10. 2009

ObrazekVážení, tohle je dokonalé. Tedy - skoro dokonalé, pominu-li špičatý loket, který se mi zaryje do žeber, kdykoli se ten slastí zmožený mizera nahoře zavrtí, aby našel na mém těle pohodlnější místo k odpočinku. Tiše oddechuje, ale nespí. Svaly jeho zad, na nichž klidně spočívá moje ruka, jsou maličko napjaté. Taky čas od času otočí obličej a vtiskne mi malátný, vlhký polibek kamsi pod klíční kost. A zase se uvelebí.
... KDYŽ MNĚ SE TAK STRAŠNĚ STEJSKALO. Bohové, vážně to řekl? Doopravdy překročil hranici, za kterou Pet nikdy a za žádných okolností nejde? Ne, že by se s kouzelnou spontaneitou netulil už dřív, ale tohle, ten jeho zběsilý sprint přes celou Akademii, aby mi mohl skočit kolem krku... To mi vyrazilo dech a rozvibrovalo protetická kolena natolik, že mi nejspíš někdo bude muset pomoci vstát. Jupiter mi pomoz - já toho mrňavého prevíta zbožňuju. A jsem dokonale vykolejený. Pravda, možná za to může Londýn a s ním moje podvědomá potřeba cítit, že tu Riki pořád je a že je můj... ale myslím, že ho teď nedokážu pustit. Krucinál...


"Huff...," udělal. Znovu se zachrul, tentokrát takovým způsobem, až ze mě jeho loket vymáčkl varovné zamručení.
"Promiň," zasmál se rozespale a pak se stejně brutálním způsobem přeplazil výš a dal mi pusu.
"Riki!"
"Řekl jsem promíííň," zašeptal ochraptěle, "velká blonďatá příšero."
"Spratku drzej," vyklouzlo mi z úst - spíš automaticky - a moje ruka ho sevřela pevněji. "Taky se mi strašně stýskalo, mimochodem."
"Opravdu?" zašklebil se vesele. "Řekni mi to ještě jednou... Protože do tří dnů mě budeš mít plný zuby."
"No co, zmlátit tě můžu vždycky," pokrčil jsem rameny.
"Chí," udělal Riki přezíravě.
"Taky chí," udělal jsem já ještě odpornějším tónem. Víte, post-orgastické rozhovory jen málokdy disponují logikou. Nebo smyslem pro realitu. Nebo inteligencí. Postelové rozhovory jsou jako ta oliva, kterou poté, co vypijete lahodné suché martini strčíte do úst a s blaženě připitomělým výrazem si ji vychutnáváte.
Konverzace za hranicí paralelního Přituleného světa...
"Poslyš," vzpomněl jsem si najednou, "Proč má vlastně Mimea bouli na hlavě?"
Riki zvedl hlavu a potichu se rozesmál.
"Protože je ...ehm, alfa-Pet."
"To sice vysvětluje mnohé, ale nechceš být konkrétnější?"
"Víš, Meg nás vzala na jedno takový místo na kopci, co se jmenuje Pet... Petš... no, to je jedno, stejně tu zasranou hlásku nikdy v životě neřeknu," mávl rukou a spokojeně pokračoval: "Byla tam... taková věž, rozhledna nebo co, a pod ní místnost s labyrintem plným zrcadel. Blbli jsem. A já pak Mimee normálně zdrhnul a chystal se, že na ni někde za rohem trošku vybafnu, víš, jak nádherně piští, když je vyděšená... "
Tak mě napadá, jestli jsem ho čirou náhodou nenakazil Blondieskou škodolibostí...
"Zakopla?"
"Ne," chechtal se Riki na celé kolo, "ona to v běhu napálila PŘÍMO do tý zrcadlový stěny."
"Au."
"Měla ohromnou kliku, že to zrcadlo nerozbila. Myslel jsem, že ji budu křísit... Ale byla roztomilá, vážně. Mám ji rád, je fakticky sladká, ale... myslím, že v tomhle světě by asi neměla moc šancí na přežití."
"Alfa-Pet. Neboj, při nejbližší příležitosti se s Raoulem vrátí domů."
"Ale nechají ji na pokoji, viď?" ujistil se ustaraně. "Nebudou už řešit ten její útěk?"
"To víš, že nebudou. Její prohřešek už Raoul dávno zametl pod koberec."
"To je... velkorysý."
"Blondies mají taky pár roztomilých vlastností, kdyby tě to čirou náhodou zajímalo."
"Uhm," přimhouřil oči a s protřelým úsměvem se naklonil níž. "Například?"
Taky jsem se usmál. Mnohem, mnohem protřeleji, jestli je to vůbec možné.
Jak se ale ukazovalo, možné je v tomhle světě nejspíš úplně všechno. Je stejně pestrobarevný a na hlavu postavený jako divadlo. Krásný jako noční obloha.
Absurdní jako Alfa-Pet v labyrintu.
Případně biochemik v kuchyni...

                                                Pokračování příště...



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.o)

(Ada, 20. 10. 2009 14:50)

To bude tím.XD
Chí...

Pet

(Kleio, 17. 10. 2009 13:50)

Jo proto je tam ta jedna zrcadlová stěna naprasklá! XD

Posorgastické rozhovory jsou náhodou hrozně fajn. (Že by to bylo tím, co předcházelo? ^_^) Hlavně když obsahují pár drsných "chí".

...

(akyra, 14. 10. 2009 16:21)

to je nádherný díleček* běží na další

:) díky, díky!

(Ada, 14. 10. 2009 16:19)

Marssello, já se obávám,?e mi do ETH ?as od ?asu prosakuje ka?dodenní ?ivot a podle toho to pak vypadá...:D Btw. - oran?ová? Pro??:o) Dani, díky za projev fanynkysmu, to je milé. Jen te? asi mírn? znejistím, potkám-li kohokoli v tri?ku s lemurem.:o) Jey.R - rakytník zdárné sklizen -svinská práce, podotýkám- zava?en a v lahodný rakytníkovohru?kový kompot prom?n?n. Hurá! V?echno dob?e dopadlo, navzdory faktu, ?e se pitomec lemur málo oblékl a navíc si doma v Lemu?ín? zapomn?l skleni?ky, tak?e se kupoval a s B?e??anovou hojn? konzumoval takový ten echt smetanový jogurt, co v n?m stojí l?íce. Nu co?, obalme se na zimu sádlem... Budeme veselej?í.:o)
Efko, já d?kujík! Mnohokrátík! Bude h??... *rad?ji nespoileruje*

...

(Marssella, 13. 10. 2009 19:50)

Sice jsem už jednou psala, že se nebudu pořád opakovat, ale tohle bylo... výborné, skvělé, super,... no prostě se mi tato kapitola obzvláště líbila.
Hlášku "protože je alfa-pet" asi jen tak nezapomenu a u scény s velkou příšerou a drzym spratkem jsem jen konsternovaně zamrkala (protože můj skorošvagr mě neřekne jinak než "Velká Oranžová" a já mu na to vždy odpovídám "spratku drzej", tak proto... Ach ty asociace, od teď už mu tak asi neřeknu;-))
A už se moc těším na biochemika v kuchyni, miluju absurditu;-)

Už mám tričko s Lemurem

(Daniela, 12. 10. 2009 23:16)

si snad pořídím ještě jedno trochu jiné :D

Lemure, vítej zpět a

(Jey.R, 12. 10. 2009 18:14)

jak dopadlo klání Břečťanová čarodějka s Lemurem proti rakytníku? Přežil někdo? :) Jinak rakytník se nedoporučuje příliš citlivým osobám na noc, ponivádž může vyvolávat nespavost a zvýšenou aktivitu.

Díky za další dávku dálnice. Že tomu mrňavému prevítovi nejde vyslovit "ř" mě nepřekvapuje, jen doufám, že ten velký prevít nebude tak nadaný ve všech oblastech. Jedna moje slovenská spolužačka tvrdila, že "ř" mají Češi a pak ještě nějaký zapomenutý kmen amerických indiánů. Mám tento výčet rozšířit o Blondie? ;)

A jsem velmi ráda, že se na závěr dostáváme k tomu vysoce interesantnímu tématu. Jestli je na tom Raoul v kuchyni tak jako já, tak to se tedy upřímně těším na sled nepřetržitých katastrof.

Mé patetické srdce

(Efka, 12. 10. 2009 18:10)

plesá :-) Díky Adi.