Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stýská se mi

19. 12. 2007

Obrazek"Hovor z orbity? Co je to za pitomost?"
"Shání konkrétně tebe. Chceš si to vzít?" zeptal se Katze, jako by se nechumelilo.
Usmíval jsem se, ale už cítil, jak mnou začíná lomcovat vztek. Vztek na Katzeho, že za sebou dostatečně nezametl stopy. Vztek na Raoula - protože nikdo jiný mě tu otravovat nemohl. Pomyšlení, že nás tu můžou najít a mně čeká spousta vysvětlování bylo v ten okamžik téměř neůnosné.
"Katze..." řekl jsem tiše a on se scvrkl o půl metru.
"V tomhle nejedu. Přísahám," zašeptal, bledý jako smrt.
Natáhl jsem ruku a vyrval mu tu zatracenou věc z prstů. Podvědomě couvl. Uznávám, že jsem se netvářil právě nejpřívětivěji, ale co si, u všech všudy představoval, že udělám? Že ho tím komunikátorem přetáhnu? Nic by se tím nezměnilo.
"Haló," slyšel jsem se říkat tím nejlíbeznějším hlasem na světě, zatímco hluboko uvnitř kdosi vyřvával slova, která se zpravidla nepublikují.
Na druhé straně nic. Pak vzlyknutí.
"Jsi to ty?" špitl nezaměnitelný hlas.
"Ne," řekl jsem mile. "Tady je Elvis. Taky není mrtvý. Jak se máš, zlato?"
"Hele," zanaříkal Raoul, "nesnaž se bejt vtipnej. Vím, že máš na mně vztek. Ale než začneš řvát, rád bych tě ujistil, že se tahle linka nedá nijak vysledovat. Oficiálně jsem na inspekční cestě na Telluru. Chtěl jsem tě vidět. Ujistit se, že..."
Další vzlyknutí. Kdy začal být taková padavka?
"Že se cítím dobře? Že se mnou zacházejí s patřičným respektem? Uklidním tě - nikdy mi nebylo líp. Stačí?"
"Iasone, proč mě tak nenávidíš?"
Cože...?
"Cože?" zopakoval jsem tu otázku nahlas.
"Ptám se, proč..."
"Já tě slyšel. Mohl...bys...mi...laskavě...vysvětlit...jak jsi dospěl k takové hovadině?"
"Nechceš mě vidět."
"Raouleee..." zanaříkal jsem, zatímco mé sebeovládání mlátilo hlavou do zdi. "Na téhle zatracené planetě je obrovská spousta lidí, které bych raději neviděl. Znamená to, že je nenávidím?"
"Ty VÍŠ, jak to myslím!" zahřímal.
Fajn. Vztek je mnohem lepší, než kňourání.
"Ne, to teda nevím! Co to sakra je, Raoule - nějaká žárlivá scéna? Slíbils, že pečlivě zameteš všechny stopy a - "
"Ale -"
"NECH MĚ LASKAVĚ DOMLUVIT! Jediné, co teď potřebuju, je klid. A Riki také. Potřebujeme se aklimatizovat a zkrátka a dobře začít znovu."
"Chápu. Návštěva z domova je to poslední, co teď potřebuješ," konstatoval velice tiše. "Dobře...aspoň jsem tě slyšel. Takže to otočím a vrátím se. Jsi spokojený?"
"To je...citové vydírání," zavrčel jsem.
"Stýská se mi," přitlačil na pilu.
"Mně taky," přiznal jsem neochotně.
"Takže...?"
"Co - takže? To čekáš na svolení, nebo co? Přistání by nemělo trvat déle, než dvě hodiny. Zvu tě na nefalšovaný terranský oběd."
Má únava byla bezbřehá. A vědomí, že na tréning tentokrát doopravdy nedorazím, nepomáhalo ani v nejmenším.
Podal jsem Katzemu komunikátor. Ruka se mu strašlivě třásla, když si ho bral. Dokonce se přikrčil.
"Co je...?" zavrtěl jsem hlavou.
"Já za to fakt  nemůžu," pípl. "Ale jestli tě uklidní, když mě potrestáš..."
To se mi snad zdá.
"Katze," řekl jsem tím nejklidnějším tónem, jakého jsem byl schopen. "Jestli tu chceš zůstat...buď od té lásky, a zapomeň na všechna pravidla, která si z Tanagury pamatuješ."
"To přece nemůžu."
"Proč ne?"
"Pořád...jsi přece Blondie."
DOPRDELÉÉÉ, zařvalo moje sebovládání a zhroutilo se docela. Vzal jsem Katzeho - velmi jemně - za ramena a přitiskl ho ke stěně.
"Fajn, tak na rovinu. Je sice příjemné mít autoritu, ale do hajzlu...mohl by ses na to chvilku, jen...malou chviličku...vykašlat, prosím? Potřebuji přítele. Ne někoho, kdo se přede mnou bude klepat strachy. Důvěra. Vzájemný respekt. Co ty na to?"
Katze polkl. Po tváři mu sklouzla slza.
"Já...nevím, jestli to dokážu."
Můj vztek se rozplynul jako dým. Najednou jsem se třásl stejně jako on. Pohladil jsem ho po tváři.
"Zkusíme to zjistit? Třeba to bude stejně příjemné, jako ten experiment."
Katze zčervenal.
"Třeba."

Ano. Možná je to laciné, ale řekněme si to na rovinu, přátelé. Když všechno selže, pořád je tu ještě starý dobrý sex.



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Už jsem zpátkýýý!

(Nex, 22. 12. 2007 18:53)

A hned jsem se sem vrhla! Ještě ani nemám věci uložené zase ve skříních :-)

Teda tohle je zajímavé..Jen mám takovou jakoo tušenou "obavu" jestli to nedopadne s Raoulem jako s Katzem?

*mlsný, velmi, velmi zkažený výraz* <- tohle je ten proklamovaný absťák, první projevy; honem jdu na Rikiho trénink a budu fandit...oběma :-) (taky jsem zjistila, že i Ami toho spoustu napsala, tak mám na můj nedostatek povídek v krvi hned OSM injekcí! HURÁÁ! Hurá.)

^_^

(Kleio, 21. 12. 2007 21:33)

Anooo,

(Ada, 21. 12. 2007 16:50)

přesně proto jim to všechno provádíme...:o))

Asi jooo :)

(Regila, 20. 12. 2007 22:17)

Když já prostě zbožňuju když všichni ti chladní, arogantní, úžasní a dokonalí začnou projevovat city...

Tyjó, až tak?:o)

(Ada, 20. 12. 2007 16:13)

Já vím. Pravověrní fanoušci AnK budou hudrat, že je moc polidšťuju, ale nějak si nemúžu pomoct...:o)

Já ti asi vyznám lásku...

(Regila, 20. 12. 2007 10:26)

Raouuul!!!! A Katzééé! A oba slaďoučcí...:)))