Jdi na obsah Jdi na menu
 


To by byl skvělý film...

28. 8. 2008

Obrazek"Nejsi utahanej?" špitl mi v náruči Riki. Ten mrňavý prevít věděl, kdy se přitulit a věděl to zatraceně dobře.
Stáli jsme tam - prapodivná Amoiská trojka - a trpělivě sledovali, jak Steelrose na kohosi vrčí do telefonu. Vypadala vysloveně nebezpečně, ovšem na druhou stranu - úplně zle to s dotyčným myslet nemohla, vzhledem k té skoro nepatřičné puse od ucha k uchu.
"Iasone?" zatahal mě Riki netrpělivě za okraj trička.
"Co? Ne. Nejsem unavený, je mi fajn. A co --- Bohové, co je TÁMHLETO?"
Pustil jsem Rikiho i Kočičáka z náručí a šokovaně ukázal směrem k průseku, jímž se na plochu letiště lopotilo cosi, co vzdáleně - VELMI vzdáleně - připomínalo lidskou bytost. Bylo to zavalité, obrýlené a zarostlé přistřiženým vousem. Oblečené v neskutečně zablácených džínách, těžkých botách (dobře, PŘEDPOKLÁDEJME, že se pod tou obrovskou koulí bahna nějaké boty ukrývaly), a v modré, dokonale propocené košili. Postava se mírně hrbila pod vahou velké černé krosny - dost podobné té, kterou měla na zádech Steelrose. Muž kladl nohu před nohu z posledních sil, jako by prosté odtržení chodidla od země bylo úkolem přímo nadlidským. Zdálo se, že v téhle bolestné přetahované brzy vyhraje gravitace a švihne jím do polohy ležmo. Něco mi říkalo, že by to dokonce uvítal.
Steelrose sledovala dráhu mého pohledu a okamžitě zmlkla. Ruka s mobilem jí pomalu, pomaličku klesla dolů. Čelist také. Všichni jsme fascinovaně přihlíželi, kterak se stvoření lopotí k nám. Zvláštní, zblízka vypadal mnohem kultivovaněji, i když dýchal, jako by měl za pět minut umřít.
"To...snad...není...možný," řekla tiše Steelrose. Začínala se usmívat. Víc. A víc - až se její tvář docela rozzářila.
"Jo," zasténal muž. Sundal si kšiltovku, brýle a shodil krosnu z ramen. "Taky si říkám."
"GEORGI!" zaradovala se konečně a objala ho.
"Steelrose," hekl, když ho k sobě láskyplně přitiskla.
"Jak je to dlouho, sto let?"
"Patnáct. Vypadáš báječně...vůbec ses nezměnila."
"Dobře se impregnuju," zachechtala se. "Vždyť víš...strojní olej a tak."
"Tohle mi chybělo. Starkillerovskej humor..." povzdechl si.
"Bráška se zmínil, že se asi zastavíš. Moje neteř prý dorazila už včera, přistála rovnou tady..."
"Vzala s sebou i prcky? Ještě jsem je neviděl."
"Ale kdepak. Šoupla je Solovi, ať si taťka užije...Posílala mi pár hologramů, jsou celí po něm. Dobře mu tak."
"Miláčkové," obrátila se Steelrose k nám, "dovolte, abych vám představila George Lucase - tvůrce...ehm...terranských mýtů, které se v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ  nezakládají na skutečnosti," nepřestávala kašpárkovat.
"V žádném případě," rozesmál jsem se, když mi s definitivní platností došla ta ironie. Ach ano, byl to on. Vypravěč, jehož...ehm, pohádky žánru space opera zbožnuje tolik lidí. Terrani mají k mýtům odjakživa kladný vztah a tak se něčím podobným nechají balamutit velmi ochotně. Tak mě napadá - kolik příběhů, které Terrani pokládají za zábavné legendy, je ve skutečnosti pravdivých? Víte, celá tahle dvojznačná hra mi silně připomíná onu slavnou ceduli v Nevadě, víte, tu s nápisem Vítejte na Zemi, kam bych ze všeho nejradši připsal: (ale stejně budeme dělat, že tu nejste...)
Tahle modrá kulička jménem Terra Majestatica je vážně legrační a myslím, že je tím nejlepším místem, kde jsem s Rikim nakonec mohl skončit.
"TEN George Lucas?" zašklebil se pobaveně Katze. "Víte, vaše filmy byly to první, co jsem si po příletu sem stá--- ehm, chci říct koupil," opravil se a zatvářil, jako nejhodnější kocourek na celičkém světě. George velkoryse předstíral, že se přeslechl.
"Ale ona tam nebyla," vyslovil Riki nahlas to, co jsem si právě uvědomil. "Steelrose v příběhu vůbec ---"
"Samozřejmě," vmísila se do rozhovoru Ta, co nepotřebuje stepovací boty. "Když dal Georgovi můj bratr svolení vyprávět náš příběh - to bylo jen pár týdnů po bitvě u Endoru - připadalo mi to jako dobrý nápad, jen jsem ho přátelsky upozornila, že jestli se o mě ve Star Wars byť jen slovíčkem zmíní, zbavím ho starostí s antikoncepcí jednou provždy."
"Ano," uchechtl se George. "Byla moc milá. Faktem ale je, že rodinné vztahy Starkillerových mi připadaly už tak dost komplikované na to, abych se s ní o další linii v příběhu hádal."
Steelrose se sklonila a políbila ho na tvář.
"Jsem vážně ráda, že tě vidím, stýskalo se mi. Ale proč jsi přijel sám?"
"Potřebuju si utřídit myšlenky. Taky trochu utéct publicitě. Chci tu zůstat aspoň týden. Dostat se trošku do formy a popovídat si s Velkým šéfem..."
"Velký šéf?" opakoval Riki.
"Jo," rozesmála se Steelrose. "Tuhle přezdívku mému bratrovi přilepil někdo z Anupova Týmu. Nemám tušení proč...Ale asi se jí už nezbaví, ani kdyby se na hlavu postavil."
"Počkat," pokoušel se v příběhu zorientovat Katze. "Jestli tomu dobře rozumím, pak tvůj bratr je..."
"Ano."
"Tý brďo."
"Víš," usmála se, "vždycky mi připadalo legrační, když se nějaký psychologický tým pokoušel zmapovat podobnosti v chování dvojčat, která vyrůstala odděleně...Obávám se, že vidět nás dva, asi ti chudáci okamžitě praští s praxí a vrhnou se na chlast. Protože když tenkrát došlo k tomu maléru na Mustafaru - já tam tenkrát byla na naprosto rutinní inspekci těžného zařízení - dokonce jsme nezávisle na sobě schytali i podobná zranění. Ačkoli Velkej šéf dopadl mnohem, mnohem hůř. Ten parchant Palpatine byl tak nadšenej, že ho konečně dostal na svou stranu, že mě tam málem zapomněl..."
"Setkala ses s bratrem teprve tam?"
"Ve špitále. Byl na tom špatně, hlavně psychicky. Teprve tam mu celý Palpatinův podraz začal docházet, ale nebylo cesty zpět. Ale co vám to sakra vykládám, koukněte se na film...," konečně se zase usmála a objala Rikiho kolem ramen.
"Hele," mroukl Riki, "já vím, že se tě na to ptá každej...ale jak je to vlastně se Sílou?"
Obrátila oči v sloup.
"Jéžišmarjá...," zasténala, ale ve vysvětlování tisíckrát vysvětleného naštěstí pokračovat nemusela. Po jedné z neskutečně rozblácených cest, vedoucích kamsi do lesů (nebo přímo hlubin pekelných) se na letištní plochu pomaličku hrabal obrovský černý džíp.

                                                Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Title

(Kitsune, 9. 9. 2008 13:13)

Po dlhej dobe som späť a čo nevidím? A3 bohvie kde v Európe, sa stretáva s G.Lucasom a ešte k tomu Steelrose..... *snaží sa dýchať*
Pridávam sa k ostatným: Adi, čo mi to robíš??? Až sa bojím, čo môžeme od teba čakať.
A Katze sa tiež nezaprie chííí

PS: Hezké *zametá chvostíkom okolo seba*

nadpis

(medvěd, 9. 9. 2008 11:24)

:-o
Ado, ty mě zabiješ, fakt. Ani jsem nemusela jíst, stejně mi zaskočilo. Proč tohle děláš, proč, proč, proooč? :D
*slzy utírajík*
Ehm, tak já se zase uklidním a jdu si to přečíst ještě jednou. ;)

This is Sparta!...eee totiž komentář :o)

(Wee-wees, 8. 9. 2008 21:30)

Ježkovy voči, Síla nás bude provázet navždy! :o))
A malá Soláčata, no já umřu. :o))

Zcela mě rozsekala věta "Víte, vaše filmy byly to první, co jsem si po příletu sem stá--- ehm, chci říct koupil,"... :o)))JO!

Jo, mimochodem, Anakin na konci šestky umřel, ne? No nic, já se jenom ptáám ;o)

páni

(YuRi-HiUr, 8. 9. 2008 19:40)

já tady za chvilku najdu i tři kluky dohromady-------ale počkej to už se přeci stalo.- - - no asi mě nic nepřekvapí i když nevim nevim