Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třetí zdarma

2. 10. 2009

ObrazekZvláštní. Je zatraceně zvláštní cítit takovou rozpolcenost. Vstupovat do místnosti s tím, že někomu bez slitování zakroutíte krkem a zároveň vědět, že to ze spousty důvodů  jednoduše neuděláte. Jistě, MÁTE k tomu dobrý důvod a vaše tělo, vyzbrojené pořádnou dávkou adrenalinu už se to vysloveně třese. Jenže je tu ještě druhá polovina. Ta neblondieská. Odporně morální. Ta, která vám kdesi v hlavě plácá takové pitomosti, jako:
"I ten největší zmetek si zaslouží být vyslechnut, aby se mohl pokusit obhájit."
A:
"Neutrální zóna - kterou tenhle Londýnský byt bezesporu je - by nikdy a za žádných okolností neměla být potřísněna  krví."
A ještě:
"Meg by ti to NIKDY neodpustila."
A taky - a to bylo zdaleka nejhorší: "RIKI by ti to nikdy neodpustil."
Pitomé morální dilema. Pitomá znovunalezená víra v nové začátky a nové šance. Ach ano, hádáte správně - úplně jsem vyměknul. Vím, že to pro fanoušky Velké Zlé Blonďaté Příšery bude trochu zklamání, ale stačil jediný pohled na jeho odevzdaný výraz, naprostou absenci oné staré náserné arogantní guyovitosti a veškeré vražedné myšlenky šly stranou. Nechci couvat před zodpovědností a házet vinu na druhé, ale myslím, že za trochu mohla Meg. Ta její ubohá, neobratná, smutně obyčejná kovová protéza, kterou Guyovi z čirého soucitu instalovala a kterou se roztřeseně snažil sevřít sklenici s ginem...
A jestli chcete vědět, co na celé záležitosti bylo nejpříšernější, pak to, že Katzemu stačil JEDINÝ pohled, aby na mě tohle dilema poznal. A bylo vidět, jak neuvěřitelně rychle mu za těma nádhernýma jantarovýma očima klíčí nový a lepší - protože nekrvelačný - plán.
Guy mlčel. Šok z naší nečekané přítomnosti byl nejspíš příliš velký na to, aby se zmohl na nějaké argumenty, nebo snad dokonce na odpor. Prostě tu celý přikrčený seděl, upíjel a díval se, jak se dívám. Paradoxně pak ale promluvil první.
Řekl: "Vyprávělo se to. V Ceresu... šel drb, že není možný, abys prostě umřel. Pár lidí si myslelo, že... že jsi naživu, protože Blondies jsou přece..."
"Nezranitelní?" zasmál se cynicky Katze.
"Že by?" ušklíbl jsem se taky. Atmosféra začínala podezřele povolovat, ale Guy to narozdíl od nás ještě nepocítil. Na rovinu, ten kluk měl v jistém směru empatii křečka.
Jen po nás loupl rezignovaným pohledem, položil sklenici a přikývl. Pak mě šokoval podruhé. Rozbrečel se. Stalo se to skoro bez varování - jen mu zničehonic poklesla ramena a on se přikrčil ještě víc... A pak už nic. Jen slzy, slzy, slzy. Bylo to příšerné.
Jisté nepatrné a čím dál menší části mě samého se to sice docela líbilo, ale ta druhé cítila, jak jí kolena trnou hrůzou. Guy, cynický vůdce toho nejprotřelejšího gangu v nejhorší čtvrti Tanagury, tu seděl, tiskl si na rty protetickou ruku a brečel jako malý kluk. Z prostého důvodu, že jsem naživu. A Riki tu není. Že celý velkolepý ohňostroj na Dana Bahn se vším, co mu předcházelo, byl úplně k ničemu. Že to celé zkrátka zvoral. Nezbylo mu nic. Jen samota, zmrzačení a vlastní výčitky. Neptejte se, jak to vím, ale v tu chvíli jsem si byl naprosto jist, že je má.
Pak konečně přestal vzlykat. Ztěžka zalapal po dechu. Utřel si slzy, jako by se za ně styděl.
"Vím, co teď uděláš," zašeptal. "Ale věř mi, je mi to fuk."
Konečně jsem našel řeč.
"VÍŠ, co udělám? Zajímavé. Pouč mě, Guyi."
Můj hlas zněl studeně, ale Katzeho moje maska zjevně nepřesvědčila. Všiml jsem si, jak za Guyovými roztřesenými zády s profesionálním klidem šátrá v batůžku. Nepatrně jsem kývl, když vytáhl malou bílou krabičku a potom ještě jednu, o něco větší.
"Je to přece jasný," řekl skoro klidně. "Nemůžeš mě nechat žít. Takže mě buď... zabiješ hned, nebo zavoláš na Základnu a necháš mě oficiálně deportovat. Raoul Am už se nejspíš nemůže dočkat, až se mu dostanu do ruky."
"Víš," usmál jsem se nehezky, "Koukat, jak Dana Bahn letí do povětří i se mnou a Rikim, to pro něj asi nebyl úplně nejpříjemnější zážitek. Pevně věřím, že ti za to rád dopřeje ještě příjemnější. Intimnější, řekněme."
Guy se otřásl.
"To... neuděláš."
"Pročpak ne? Jednoho mongrela jsem do registru už propašoval, není to vůbec žádný problém."
Guy se rozřeseně nadechl, aby něco - cokoli - řekl, ale tou dobou už mi tenhle nepatřičný vtip pomalu přestával připadat vtipný. Usmál jsem se. Ne krvelačně. Vztřícně. Neblondiesky. Bylo legrační vidět, jak Guyovi při pohledu na tenhle úsměv klesá čelist.
"Klid. Nechci se ušpinit tvojí krví, a popravdě - byl by z tebe naprosto příšernej Pet, takže s pohodlným životem v Blondieských službách radši nepočítej. Vypadá to, že nám zbývá ještě jedna možnost. Ta poslední. Katze?" napřáhl jsem dlaň. Kočičák se usmál. Podal mi tu věc a pantomimicky naznačil úlevné oddechnutí.
Guy se zmateně ohlédl: "O čem to... "
"Poděkuj Mimee," doporučil jsem mu. "A doktorce Corriganové."
"Co chceš... "
"Katze," usmál jsem ještě víc. "Podrž ho, buď tak laskav."

                                         Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Asistent2 ?

(Nex, 28. 10. 2009 3:13)

omg, ten mu bude dávat zase úkoly...ale on je bude přijímat bez reptáí, protože mu dovolí ho nechat, ať si to...vyžere. :) Super kapitola. Zase sem začnu chodit, konečně se tu zjevil nějaký děj...aspoň tedy pre-děj...já prostě radši příběhy :)))

Předběhly se vánoce?

(Jey.R, 5. 10. 2009 20:35)

Fakt jo? No super, jen mám tedy drobítko obavy, že nám Iason nějako moc měkne. I když tedy na konci se Guyovi chystá něco provést. Tak to jsem tedy zvědavá. Mám sice ráda dobré konce, ale zcela lidumilného - pardon Guyemilného - Iasona mi moje fantazie nebere. Tak uvidíme, co bude v pokračování.

:o)

(Ada, 5. 10. 2009 12:35)

Juché, pořád jsou tady!:o))
Víš, Gleti, ono to řešení není až tak nekrvavé. Viz příští kapitola.
Marssello, ono to zlidštění není až tak tristní. Uvidíte...:o))
Wees - JO! Plní! Někdy a některá.:o)
Efko, mnooo... Iason Mink sice není až taková bestie, ovšem na druhou stranu je obecně známo, že norci koušou.:o)
Kiti - a vlastně vy všichni - DĚKUJÍK!:O)

Marssella

(Tss..., 3. 10. 2009 11:18)

Tedy, já nevim... Jako je fakt, že mám (většinou) ráda dobré konce, ale doufám, že ho alespoň nějak potrestá, ne že ho nechá příliš velkoryse odejít... Zas to s tim "zlidštěním" nepřeháněj;-)

(Nebudu už psát, že je to geniálně napsané a že jsem se při některých výrazech /empatie křečka apod./ chlámala jak blázen. To ber jako samozřejmost, od teď až do odvolání;-))

Ty jo...

(Wee-wees, 3. 10. 2009 11:05)

... tady se normálně plní přání! :o) Díííííky!! :o)

fuj

(gleti, 2. 10. 2009 23:38)

Nesnáším (nikoli vajíčka,ale) konce utnuté v nejlepším. Co když na tebe skočí mor či cholera a já se nedovím, jak to kluci zkouleli. Co když tě unesou mimozemšťani, zvláště Amoiští na tebe mohou mít spadeno.

Ale jinak jsem ráda, žes vnutila chlapcům nekrvavé řešení.

Když už máme třetí zdarma, co takhle úlevu na daních.

Ááách Ado,

(Efka, 2. 10. 2009 22:44)

...já tě miluju :-) To jsem přesně potřebovala (neboť jsem sentimentální trubka), aby to dobře dopadlo... Držím těm klukům palce, všem.

skvělý

(Kitikara, 2. 10. 2009 22:40)

Jsem překvapená. Opravdu rychlá nová kapitola, krásně useknutá. Navíc dlužím nějaký ten komentář na jedné z mých nejoblíbenějších stránek. Není dost slov na to jak se mi to tu líbí, takže zatím.