Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trochu se ušpinit

18. 5. 2010

ObrazekJeště se nezačalo šeřit a hladina jezera měla zvláštní barvu. Voda vydechovala chladivý pach letního deště, v korunách stromů to šumělo a oblázky na břehu skřípaly pod nohama. Nevím přesně, čím to bylo, ale celá ta scenérie mi najednou připadala známá. Uklidňující.
Kýč, podotkl škodolibě jakýsi logický obvod v mém mozku. Sklapni, pomyslel jsem si a s lehkovážným úšklebkem zul boty. Dermasynt už sice trochu ztratil svou původní hypersenzitivitu, ale i tak to šimralo k zbláznění. Riki se sehnul pro kamínek a hodil ho co nejdál. Po hladině se rozeběhla kola.
"Neuvěřitelný místo, viď?"
"To je. Jak jsi ho našel? Ze silnice vůbec není vidět."
"Úplnou náhodou. Pamatuješ, jak jsem se byl projet a hodinu pak tahal motorku z příkopu?"
Jestli se pamatuju! Pouhé pomyšlení na to, jak moc mě tenkrát vyděsil, ve mě ještě teď probouzí blondieský reflex, plesknout mu jednu výchovnou...
Riki se spokojeně zašklebil a ukázal na protější svah.
"Stalo se to támhle."
Zhluboka jsem se nadechl. "Riki. Myslím, že jsou informace, bez kterých se pro svůj klidný spánek docela dobře obejdu..."
Lehkomyslně se zachechtal. Pak se sehnul, vyhrnul si nohavice a udělal něco neuvěřitelného - klidně si v jezeře vymáchal nohy až po lýtka.
"Nedělej pitomosti - v té vodě může být cokoli," varoval jsem ho. Nasadil provokativní úsměv a couvl ještě dál.
"Je docela teplá. Myslím, že si zaplavu..."
Pomaličku si svlékl tričko a hodil ho na břeh. To nemůže myslet vážně, blesklo mi hlavou, ale pohled na to, jak si celý urousaný stahuje z boků džíny, mě zároveň donutil polknout.
"Riki," učinil jsem trapný pokus o autoritativní tón, ale bylo pozdě - ten zatracený mizera už byl myšlenkami docela jinde. Couvl ještě o kousíček a napřáhl ruku.
"Pocem," zapředl měkce. Neuvěřitelné, jak někdy může být sexy i ten nepříšernější přízvuk z Tanagurského ghetta.
"Pojď..."
Na kotníku mě něco zastudilo a já si jaksi mimoděk uvědomil, že ho následuju. Riki se usmál a přistoupil blíž.
"Jsi cvok," zamručel jsem a po kolena ve vodě ho objal, "naprostý cvok..."
Ani ho nenapadlo mi tuhle informaci vyvracet. Na to byl až příliš zaměstaný rozepínáním mých kalhot. Někdy v tu chvíli jsme se pomalu svezli na kolena. Jeho tělo bylo pod hladinou horké. Kůže chutnala jezerní vodou, ale nějak mi to přestalo vadit. Víte, v podobných okamžicích si vždycky vzpomenu na Eos - mou vlastní věž se slonoviny, útočiště, plné sterilní, kultivované zábavy, poslušných pets a předem splněných přání... Vzpomínám na něj s úsklebkem, protože tomuhle se v žádném směru nevyrovná. Tohle není sterilní, ani dokonalé. Tohle je SKUTEČNÉ...
Písek pod mými koleny trochu škrábal, ale Rikiho stehna byla hebká jako samet. Moje vlasy byly ucourané, mokře připlácnuté k zádům - dokonalá parodie na to, jak má vypadat Blondie. Věděl jsem, že se usmívám jako idiot, zatímco Riki vydával legrační zvuky a slastně se prohýbal v zádech. Bohové, vypadal nádherně. Tedy, řeknu vám, zmizet z Tanagury za to skutečně stálo. Navzdory krizím, bolesti, nedorozuměním a dokonce i těm teniskám, zapomenutým na Dana Bahn.
Riki zakňučel, přitiskl se blíž a jeho stehna mě sevřela pevněji. Na krku se mi tetelil jeho dech. Ta voda nebyla tak teplá, jak se zdálo, ale dávno jsme to přestali cítit. Když bylo po všem, zůstali jsem ležet na mělčině, zadýchaní a schoulení v oblázcích, rozklepané končetiny nám omývala voda... Zvířátka. Raoul by nad námi pohoršeně vrtěl hlavou. Ačkoli, možná ne. Možná už za tu dobu taky zjistil, jak úžasné je trochu se ušpinit...
No, a pak jsem se obrátil na bok a rozklepaným, naprosto neblondieským hlasem řekl to, co jsem si úpěnlivě říct zakázal:
"Nejezdi. Zůstaň se mnou."
Riki otevřel oči. Tvářil se smrtelně vážně.
"Dost," zamručel a něžně se dotkl mojí brady, "Blondies neškemraj."
Co jsem měl dělat? V tu chvíli mi nezbylo než poslušně sklapnout, protože měl pravdu. Bohužel...

                                     Pokračování příště...




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

mňuk

(Kleio, 12. 12. 2010 18:22)

Pro velký úspěch jsem si to po půl roce musela přečíst ještě jednou. A znovu se zatetelit. A zamedvědit si blahem. Chí. ^^

Re: mňuk

(Ada, 12. 12. 2010 19:20)

:D Oh. Děkujík.

????

(Eclair, 9. 12. 2010 17:27)

kdy bude další díl???:-)

....

(Mia, 5. 7. 2010 19:21)

aaa naporostaa nadhera :*
honem pokracko:D

není nad přírodní koupel

(Daniela, 31. 5. 2010 2:04)

jen aby z toho zase nebyli nemocní :) a chudák Megie se na základnu vůbec nedostane :) No Lemurku nešlo by to ?
Jinek tě moc prosím nerozděluj je ... jsou to sice prevíti , ale mají se rádi :)

Lemure, já se červenám!

(Efka, 26. 5. 2010 10:15)

Ale rozhodně si nestěžuju, bylo to krásný :-).

:´-(

(Eclair , 23. 5. 2010 22:08)

chudák Iason Riki mu teda dává:Djinak nádhera už se těším na další dílek:D

...

(marssella, 20. 5. 2010 0:20)

fňuk...

Dík

(Michangela, 19. 5. 2010 22:51)

Díky za tu nádheru! Je vidět, že láska nevidí kdo je pán a kdo mazlíček. Možná proto mi připadá romantické poroučení jednoho a prošení druhého, když to dříve bývalo naopak.

Lemure!

(Bea, 19. 5. 2010 12:22)

Ach bože! Ty mě donutíš, abych toho blondieského prevíta litovala!
Ale víš jaký je, tohle číst, když ti do uší promlouvá svým hebkým hláskem Olivier Sheridan? :-P

Musím si opakovat: nemůžu ji zabít, nemůžu ji zabít. :oD