Jdi na obsah Jdi na menu
 


Všechna ta rána poté...

12. 12. 2010

iason5_.jpgVíte, jestli něco doopravdy miluju, jsou to tahle rána. Ten moment, kdy se zpod pokrývky vedle mě ozve nenaložené zamručení, Riki se neohrabaně překulí a hlava mi rázem ztěžkne o pár kilo - jemná připomínka skutečnosti, že už se mi zase rozvaluje na vlasech. (Nerad se opakuji, ale stejně to řeknu: to, co v anime vypadá tak étericky a nádherně, je v reálném životě VELICE nepraktické. Takže... nemáte někdo nůžky? Co? Žádný dobrovolník? Zbabělci...)
Kde jsem to skončil? Aha. Riki. Riki se pod dekou pomaličku rozvinul, slepě zašátral před sebou, nahmatal moji ruku, stiskl ji... a vzápětí vyletěl do sedu.

"Do hajzlu. Kolik je hodin?"
"Skoro devět. Co se děje?"
"Kocour nás zapomněl vzbudit!"
"Nezapomněl. Odjel hodně brzy ráno."
"Ok," zabručel Riki a příznačně se zachmuřil. A mně se sevřel žaludek, neboť to, na co jsme včera tam venku usilovně odmítali myslet, bylo zpátky. Protože Riki pochopitelně VĚDĚL, kam Katze jel. A hlavně s KÝM se vrátí... Přesně tohohle okamžiku jsem se bál, té chvíle, kdy dojde na lámání chleba a Riki nasadí osvědčený výraz: žádného-blondieho-nepotřebuju. Zatím se na mě nepodíval, seděl na posteli úplně bez hnutí, ale jeho nahrbená záda vypadala VELICE zranitelně. Cukl sebou, když jsem ho pohladil.
"V kolik se vrátí?"
"Riki... nemusíš to dělat," ujistil jsem ho tiše.
"V KOLIK?"
"Někdy po poledni."
Riki si povzdechl, ale byla v tom jistá úleva. Když se ohlédl, byl to zase on. MŮJ Riki. Ten, který se vrátil na Dana Bahn. Chvilku mě zkoumavě pozoroval - dobrá příležitost, jak zjistit, nakolik ještě ovládám svůj nejmanipulativnější pohled - a pak zavrtěl hlavou a zase si lehl. K mé nesmírné úlevě se okamžitě přitulil. Pravda, ještě trochu se tu mezi námi vznášel Včerejšek... Od jezera jsme se vrátili poměrně pozdě, mírně zpitomělí post-orgastickým raušem a na otázku, kde jsme k čertu byli, jaksi neexistovala soudná odpověď... Raoul řekl: "Ty máš MOKRÉ vlasy!", a zavraždil mě pohoršeným pohledem, zatímco Meg už jen rezignovaně mávla rukou... Bylo nám to jedno. Slepí k jakkoli pohoršené odezvě jsme se ruku v ruce odpotáceli do ložnice a pokračovali v tom, co jsme začali...

Když se  Riki přitiskl a jeho rozcuchané vlasy mě zašimraly pod krkem,  bylo zřejmé, že si právě vybavil totéž. Pomyšlení, že zítra už bude kdovíkde, mi trhalo srdce na kusy.
"Já vím," zahuhlal nešťastně, "Vždyť já sakra vím, že nemusím odjíždět. Jenže jak jsem řek - nemám sice šajn, co máš s Guyem v plánu, ale vím, že u toho nechci bejt. Už jen proto, že nedokážu odhadnout, jak bych reagoval, kdybych toho parchanta viděl. Rozumíš mi?"
"Rozumím," řekl jsem. Téhle obavě jsem upřímně řečeno rozuměl až moc. Při vzpomínce na Londýn a mou vlastní reakci mě totiž ještě teď mrazilo v zádech. Bylo snadné pochopit Rikiho motivaci, ale přijmout fakt, že zase zmizí, to bylo zkrátka nad moje síly.
"Tak se přestaň mračit," mroukl a vtiskl mi polibek na klíční kost. "Jsem tvůj Pet. A BUDU tvůj Pet."
Jsi VÍC než to, bleskla mi hlavou velice rouhačská, absolutně neblondieská myšlenka. A hned ta další zněla: to není fér! Tohleto prostě není fér! Protože takhle zamilovaný Blondie - to je proti přirozenému řádu věcí. Sakra práce... kam se poděl můj cynismus? Kam se poděl můj nadhled?
Já vím, kde to všechno je. Ale víte co? Blondies jsou příliš dobře vychovaní na to, aby byli tak STRAŠNĚ vulgární.

                                                                 Pokračování příště...

                                                               

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-O

(alice, 30. 12. 2010 15:43)

nevím, jestli vlastním platnou dálniční známku, ale vyrazím klidně i bez ní... ať si mě poliši lapnou, tohle stojí za to!

hurááá

(Marssella, 26. 12. 2010 13:52)

1) jupí, další díl, jupí, Lemur už zase píše, jupí další díl, jupí...
2) soucítím s Minkem, fakt... alespoň trošku, Lemure... na ramena... ne to je moc, tak k lopatkám... co ty na to???
3) jupí, jupí, jupí to vypadá dobře, jupí, jupí, jupí
(toho si nevšímejte, to jen ta euforie z nadějného pokračování:-))

zřím či bdím?

(Wee-wees, 21. 12. 2010 20:23)

Ježíš, oni ještě žijou. No tak tomu říkám předvánoční překvapení :o)

:)

(larkinh, 18. 12. 2010 17:06)

jéé, tak jsme se nakonec dočkali :)

juchů zpět:-)

(Eclair, 17. 12. 2010 18:36)

ani nevíš jak mi tohle chybělo:-)...už těď se těším na další díl:-)tak šup šup:D:D

*vytáhla se do radarového pásma*

(Bea, 13. 12. 2010 16:43)

Tumáš!
*podává nůžky*
Já jsem ostříhala i Leona Oswalda, nějakej Blondie mě nerozhodí. Chí.
Vítej zpátky.
*objímá*

Vítejte a radujme se ....

(Daniela, 14. 12. 2010 17:28)

hip hip huráááá !!!
to mám radost, že jsou zpět :)

Jupijou, volejte sláva a tři dny se radujte!

(efka, 12. 12. 2010 20:42)

Hurá, jsou zpátky! Je tu Dálniceeee. *hopsajík* To by mě zajímalo, jak tohle skončí...

Re: Jupijou, volejte sláva a tři dny se radujte!

(Ada, 13. 12. 2010 15:45)

Taky huráááá! Nemáš tušení, jak se mi po nich stýskalo.:D Jak to skončí? Jo, to kdybych věděla. Tenhle příběh si už dávno žije vlastním životem...:D

šmik

(Kleio, 12. 12. 2010 18:24)

Hele, já jsem měla tu odvahu ho ostříhat. Kde ji máš ty? ;)

Re: šmik

(Ada, 12. 12. 2010 18:31)

Řekla bych ti to, ale ani lemuři nejsou tak vulgární.:D