Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekScullyová zjistila, že se z nějakého důvodu nemůže pohnout. Jednoduše tam stála, na rtech ztuhlý výraz odevzdání, a bez jediného slova zírala na mísu uprostřed stolu.
"Já vás ujištuji," usmál se přátelsky Raoul, "že to skutečně nejsou vzorky z mé laboratoře - i když se tváří všelijak. Klidně si sedněte a jezte."
Posadila se. Co taky mohla dělat? Jen si zkuste být jediný skleptik široko daleko.
"Kde máte kolegu?" zeptala se neméně přátelsky Meg. (Všemožných záhadologů a jiných neúnavných šťouračů do poklidného povrchu Reality měla sice z dlouholetého pobytu na Základně poněkud plné zuby, ale na rovinu, být teď na Danině místě bylo tím posledním, co by komukoli přála.)
Scullyová přijala od Katzeho naložený talíř a rezignovaně na hromadu zaútočila vidličkou. Špagety se vzdávaly skoro bez boje, ale i kdyby snad bývaly kladly odpor, na flekatém obrusu už by to stejně nebylo vidět.
"Dole v hale," zahuhlala s plnou pusou. Zuřivě žvýkala, zatímco se jí do očí nezadržitelně hrnuly slzy. Polkla. Položila vidličku.
"Je mi to jedno," oznámila tichým, roztřesený hláskem. "Je mi absolutně fuk, co dělá, stejně neslyší na rozumné argumenty. A proč by taky měl, proboha... je ve svém živlu. Jediné, co mu vadí, je nejspíš fakt, že nemáte zelený tykadýlka," dodala plačtivě. Cítila, kterak malá, ale přece jen dosti podstatná část její osobnosti kliďánko rezignuje na veškerý výcvik a jediné, po čem teď touží, je přitáhnout kolena k bradě a brečet.
"Ale no tak...," zapředl Raoul a podal agentce kapesník. "Seberte se, děvče. Vážně je to tak zlé, zjistit, že měl celou dobu pravdu?"
Popotáhla.
"Není," kníkla tence, "jenže... já nevím... co si s tou informací mám teď počít."
"Pravda," usmála se Meg. "Dát tohle do hlášení, tak vašeho nadřízeného nejspíš raní mrtvice."
"Ne, že by už ve spisech nenarazil na lecjakou volovinu," pokrčila rameny Scullyová, "koneckonců... pracuje na Aktech X dost dlouho. Ale tohle... ," zajíkla se a její pohled opět ucukl stranou.
"Osobně se domnívám," podotkl kultivovaně Raoul, "že existuje jen jedna jediná možnost. Myslím, že víte, o čem mluvím."
Scullyová vzhlédla. Usmívala se. Poněkud šíleně, ale přece. Pak se slzami v očích přikývla. Katze na opačné straně stolu spokojeně zamrkal a dolil agentce víno. A doktorka Corriganová položila vidličku a zvedla vlastní sklenku k přípitku.
"Tak, Dano... vítejte v klubu spiklenců," usmála se. Scullyová, jejíž obličej konečně začínal získávat zdravější barvu, úsměv opětovala.
A přesně v tu chvíli se dveře otevřely dokořán a vešel Iason Mink, provázený Mulderem, který pořád ještě zářil jako vánoční stromeček.
První věta, kterou vyslovil, jakmile si oba sedli, zněla:
"Kam se zase vypařil Riki?"
Meg se překvapeně rozhlédla. "To netuším. Teď tady byl."
"Vůbec jsem ho neviděla odcházet," špitla Mimea.
"Záhada," zasmál se Raoul.
Scullyové cuklo v pravém obočí. "Víte," řekla tiše," byla bych moc ráda, kdyby přede mnou tohle slovo nějaký čas nikdo nevyslovoval. Děkuju."
Zatímco Mulder zcela nediplomaticky vyprskl smíchy, Katze vyskočil na nohy. Tvářil se opravdu zvláštně, ale Iason se toho díkybohu nevšiml.
"Odskočím si, když dovolíte," řekl asistent. "Půjdu zjistit, jestli už přišel mail od toho řezbáře z Itálie. Iasone?"
"Klidně běž," kývl Blondie.

                                                 ***

Věděl úplně přesně, kde Rikiho najde. A nemýlil se. Opravdu na něj čekal v Iasonově ložnici, uvelebený v nohách postele a a pochmurným výrazem ve tváři studující poslední vydání magazínu National Geografic. Jakmile Katze vešel, vstal a podpořil Katzeho rozpaky tím, že ho okamžitě objal.
Chvíli tak mlčky stáli, příliž rozhození, aby něco řekli, ale pak už to Katze nevydržel.
"Koukni," zahuhlal ostýchavě, "tohle fakt nemusíš dělat. Já jsem vážně v pohodě,  jasný?"
"Jo," zabručel Riki a sevřel ho ještě pevněji, "to určitě. Ty jsi v pohodě asi tak jako já, když dostanu nařezáno. V pohodě," odfrkl si přezíravě. "Komu tohle chceš věšet na nos, kámo?"
V Katzem, který si na svém image Drsného chlápka s bouchačkou docela zakládal, začínala být podezřele malá dušička. Nejděsivější ovšem bylo, že si zároveň uvědomoval, jak moc se mu tenhle potrhlý projev Rikiho souznění ve skutečnosti zamlouvá. On vlastně CHTĚL, aby ho držel. CHTĚL, aby ho hladil. A když ho Riki znenadání z náruče pustil, zabojoval s pokušením, přitáhnout si ho zpátky. To nebylo dobrý. To vůbec nebylo dobrý.
"Ehm," udělal Katze a pečlivě si prohlížel špičky vlastních tenisek. "Kuju..."
"Nemáš zač," kývl neméně rozpačitě Riki. Drsně si odkašlal a pak - ve snaze setřít z téhle chvilky veškerý myslitelný sentiment - rýpl Katzeho do žeber. Katze mu to oplatil.
"Mám tě rád, chlape," mroukl Riki koutkem úst. Věděli, že když se na sebe teď podívají, nejspíš se začnou smát. Chechtat se vlastní sentimentalitě, rozpakům a nepatřičným projevům emocí vůbec.
Vzápětí se ale stalo něco, co mělo celý poklidný běh příběhu obrátit vzhůru nohama.
Riki nastražil uši. Ostražitě se rozhlédl. A řekl:
"Hele, co je to za zvuk? Zní to skoro jako... TRACER."

                                        Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ne ne

(Daniela, 11. 11. 2009 22:29)

my děkujem tobě , ja to fajn vlézt na net a mít co číst , tak pokračuj :) chceme další díl

...

(Ada, 11. 11. 2009 11:27)

Lidičkové, děkuju vám všem, kteří si doposavád zachovávají smysl pro nadsázku a černý, až stupidní humor - a tím pádem zůstávají fanoušky tohoto bizarního koutku. Včera jsem porušila jednu ze svých zásad a psala, když mi bylo zle - abych se ráno potupně připlížila zpět na dálniční exit a opravila po sobě ty příšerné překlepy, kterých tam bylo požehnaně. *stydík* Jste milí, diplomatičtí a předurčení k tomu, aby vás lemur zbožňoval a předkládal vám další neuctivé výtvory a toho si važte.:D
marssello - pravdu díš. Katze svou něžnou sentimentální dušičku vlastně odhalil už v závěru druhé OVA. Když mu cigareta vypadla z pusy a on plakal, plakal a plakal... Chci ho domů.
Jey.R - ano. Jsem poťouchlej Lemur. Ale léčím se.;o)
A ne. nemám parapsychologické schopnosti, jsem jen docela obyčejný, ouplně normální, nohama na zemi spočívající lemur. Většinou. *tváří se nenápadně a ještě nenápadněji ukrývá neworleanské gris-gris*

Efko... nebój, i na to (v rámci ratingu 17+) ještě dojde.:o)

...

(marssella, 10. 11. 2009 19:13)

hehe... se nám to nějak komplikuje... nečekaně;-)
Jinak scénu v ložnici vidím živě před očima, fakt super... jen si myslim, že už by to mohli pomalu vzdát, nikdo jim ty jejich hry na drsňáky už dávno nebaští:-D

No teda, Lemure,

(Jey.R, 10. 11. 2009 16:24)

to se dělá, utnout to v tom nejnapínavějším. Málem mě z tebe ranila mrtvice. Těším se na překvapivé odhalení, odroluji na obrazovce o řádek níže a čučím na tu úděsnou větu "pokračování příště". No ještě, že mám díky výcviku v pořádku kardiovaskulární systém, ponivádž bys měla o čtenáře méně a já bych tě pak chodila strašit :)

"Scullyové cuklo v pravém obočí. "Víte," řekla tiše," byla bych moc ráda, kdyby přede mnou tohle slovo nějaký čas nikdo nevyslovoval. Děkuju."" Tak tohle prohlášení je úžasné. A udělat z Dany spiklence je taky žůžo nápad.

Tak a teď mám buď nějaké věštecké schopnosti, nebo geniální proužkovaná umí číst myšlenky a přání. Projevila jsem touhu po podrobnostech utěšování Kočičáka a ejhle .... Nemáš náhodou, Adi, nějaké parapsychologické schopnosti? ;)

Lemure, díky,

(Efka, 10. 11. 2009 16:19)

mám ale dnes nějakou šťouravou náladu - co takhle víc mazlíkování a míň záhad? ;-) Tracer... To zas nebudu klidně spát až do další kapitoly... Tsss.