Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bez vodítka

riki10.jpg

Ale vždyť já vím. Nebylo to dokonalý. Blondieský feromony, všechny podělaný trackery, který máte instalovaný i na místech, co by normálního člověka v životě nenapadly... V Tanaguře byla svoboda jen iluze.
Tady je to jiný. Tak jiný, že se to skoro nedá vypovědět. Jako když se topíte a dochází vám dech - a najednou vás nějaká síla vytáhne nahoru. Nadechnete se. Plivete, kašlete tu břečku a trochu brečíte, bolí to, ale dejcháte. Přesně takovejhle je to teď pocit.

Nevěděl jsem, co udělám. Poprvý v životě jsem fakt neměl tušení, čeho jsem kvůli Guyovi a celý situaci tam nahoře schopnej. A co uděláte, když nevíte, co se stane? Vrátíte s k nějaký pitomý rutině. Potřebujete zaměstnat mozek. Nemyslet. Vím, co řeknete. Vlastně to není nic jinýho než další útěk. A tak jsem "utíkal".
 
Počkal jsem, až se setmí a potom vyběhl až nahoru na silnici, abych překontroloval, že odtamtud není vidět ani motorka, ani to mrňavý světýlko pode dveřma chaty. Všechno vypadalo v tom nejlepším pořádku. A ještě něco jsem zjistil. Jak mi terranskej les připadal v denním světle působivej, o to děsivejc vypadá v noci. Bylo tu strašlivý ticho. Jenže ne úplný. Když jste se zaposlouchali, nacházeli jste v tý hustý temnotě divný, vzdálený útržky zvuků. Les jako by dejchal. Taky praskal. Jako když se zlomí kost. Stál jsem na kraji okresky, do bosejch chodidel mě píchal štěrk a na krku mi vstávaly všechny chlupy - tak moc na mě ta atmosféra dopadla. Aby bylo jasno, mám pro strach uděláno, vo tom žádná. Já jsem ten, co se o půlnoci projde tanagurským ghettem, aniž by přitom přišel o nějakej nepostradatelnej kousek. Jenže tohle místo... To je něco jinýho. Živějšího. Přesnější popis bych asi nenašel. Ten les vypadá jako nějakej obrovskej živočich, co se schovává, dejchá a čeká, až si přestanete dávat bacha. A ráno tu po vás nezbyde nic jinýho, než hromádka vybělenejch žeber...
Nejistě jsem přešlápnul a ohlídnul se přes rameno. Odlesk terranskýho měsíce v jezeře zářil a malej tmavej flek chaty dole po stromama vypadal mnohem bezpečnějc než předtím. Hlavou mi blesklo, že ještě daleko bezpečnější by teď bylo v Iasonově posteli, ale zahnal jsem tu zákeřnou myšlenku dřív, než se stačila pořádně zahnízdit. Nejsem přece žádná sralbotka. Já přece CHCI odjet. Na mapách jsem našel asi tak miliardu míst, který chci vidět a prozkoumat. Můžu to udělat úplně svobodně.
Born to be wild.
Chápete.
Možná ne.
Ale to je jedno.
Usilovně jsem polknul nasucho. Nebude mě zajímat, co se stane s Guyem. I kdyby, kdo si sakra myslím, že jsem, abych tomu Iasonovi dokázal zabránit? A CHCI mu v tom bránit? Už při tý představě, jak to zkouším, mě podvědomě zamrazilo v zádech. Ze dvou důvodů. Ten první je zřejmej. Ten druhej... No, v tu chvíli mi to zkrátka došlo. Já tu odpověď  ve skutečnosti MĚL. Jen jsem si ji odmítal připustit, protože byla tak strašná. Zněla skoro blondiesky...
Ne. Prostě ne.
Na rovinu, tohle zjištění bylo absolutně příšerný. Tiše jsem v tý tmě stál, strašidelnej terranskej les mi funěl za krk, a já měl co dělat, abych se s brekem nerozeběhl nahoru a v zatáčce u Mariina dubu to nestřihnul přímo k Akademii. Místo toho jsem se otočil a vydal se zpátky k chatě. S odstupem času si uvědomuju, že jsem musel být vážně mimo, protože mi okamžitě nedošlo, co je špatně. Závora na dveřích povolila podezřele snadno. V následující vteřině už jsem ležel na podlaze, na prsou mě tlačila příšerná váha a dřív než jsem stačil definitivně zpanikařit, známý hlas zasípal:

"TY PITOMČE! Můžeš mi říct, co tu doprdele ještě děláš!?"

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

stále dúfajúca

(Mekare, 24. 11. 2014 18:22)

už je to rok a pol ale stále som nezabudla na tuto skvelú poviedku a stále čakám na pokračovanie..

Tvoja čitateľa alias Večná Naivka :-)

Re: stále dúfajúca

(Autor, autor, 27. 11. 2014 16:18)

Zdravím a pozdravuji, už je mi skoro trapné se omlouvat, ale na pauze se (okrem iné) podepsala především nemoc. Dlouhodobá a nic moc k žití, fungování, psaní a tak vůbec. Nicméně! Dobré zprávy. Podle posledního testování se zdá, že došlo k remisi, jsme z toho zdárně venku a doufejme, že už napořád. Nebo aspoň na hodně dlouho. Ono se sice říká, že člověk nemá slibovat termín bližnímu svému, ale říct to musím. Dálnice neumře, dálnice žije a bude co nevidět zprovozněna.

:)

(Křečka, 20. 3. 2014 14:48)

Jen aby bylo jasno, já tu jsem. Pořád. Jsem sice schovaná v pilinách a v mezičase upadám do zimního spánku, ale jsem... A čekám.
I já jsem živá. Úplně jako ten les. Ale já jsem hodná. :)

copak to ?

(Daniela, 2. 1. 2014 1:39)

Dálnici smetla tsunami , nebo snad nějaké eroze ? :)
Nebo jen zkrátka už nefrčí?

Re: copak to ?

(Autor, autor, 2. 1. 2014 11:46)

Dálnici čeká znovuvzkříšení a lehká renovace, která bude nejspíš zahrnovat i upgrade webu, čímž se zbavíme reklam.:)
Omluva všem - autor má za sebou velice těžký rok, ve kterém ho bohužel neminuly ani události tragické. Nicméně neklesejte na duchu a stay tuned. Díky.:)

Hurá,

(larkinh, 5. 6. 2013 21:30)

pokračování :) To jsem zvědavá, jak to nakonec s Rikim dopadne.

:-D

(mekare, 31. 5. 2013 14:37)

no tak toto cakanie skoncilo podozrelo rychlo som zvedava ake dlhe bude dalsie.. prijemne prekvapila dlzka aj obsa dielu, tesim sa na dalsi..

:-)

(Marssella, 31. 5. 2013 0:16)

Muhehehe... jo jo, starej dobrej poctivej lesík, to není nic pro kluky z města;-)
Díky za pokračování!