Jdi na obsah Jdi na menu
 


Blondies to (ne)dělají?

5. 11. 2008

ObrazekVěděl jsem, že neodolá. Cítil jsem v zádech jeho pohled už v okamžiku, kdy jsem se omluvil, vstal z hříšně pohodlný pohovky před Šéfovým krbem a opustil společnost s tím, že si fakt potřebuju zdřímnout.
Ne, že by s nimi nebyla legrace, ale tou dobou už mi  doslova padala hlava, k čemuž - proč to nepřiznat - taky pořádně přispěl extra silnej svařák, který podávala Steelrose. Byl jsem zralej do postele a bylo mi blaze - tak blaze, že jsem na malou chvilku dokázal zapomenout i na tu podivnou tíseň, která z Iasona a Katzeho posledních pár hodin vyzařovala. Oba si sice pohotově nasadili ten svůj obvyklý výraz Nic-Se-Neděje, ale to mohli vykládat leda tak svojí babičce a ne někomu, kdo má na známky blížící se krize setsakramentskej čuch. Už jsem si vážně potřeboval odpočinout. Pořádně se vyspat. A potom si všechno srovnat v hlavě a možná z Katzeho nenápadně vytáhnout nějaké informace...


Ale až zítra....momentálně jsem netoužil po ničem jiném, než po tom, zavřít oči. Aspoň na chvilku. Než se na schodech ozvou jeho kroky. Protože ty se ozvou. Vsadíte se? Pojďte, budeme počítat...
Tři...
Schody v tomhle prastarým baráku vydávaly zvuky stejně příšerný, jako naše stařičká postel.
Dva...
Ha! Zdálo se mi to, nebo dole v jídelně právě bouchly dveře?
Jedna...
Nezdálo!
Skřípění schodů se doopravdy přibližuje. Někdo klepe - spíš pro formu - a hned vzápětí bere za kliku. Někdo, kdo možná ani zdaleka není tak unavený jako já a taky moc hezky voní... A neobtěžuje se rozsvítit, což mi ledacos naznačilo.
Postel nenaloženě zakňučela, když si lehl vedle mně. Jeho ruka ve tmě nahmatala tu moji. Stiskl ji. Iason se s povzdechem překulil na bok a dýchl mi do ucha.
"To je příšerné," řekl chraplavým hláskem, "Před chvilkou jsem Katzeho přistihl, jak rabuje akademikům ledničku...Měli bychom s tou jeho závislostí něco dělat, než ho dostane do průšvihu."
"Nech toho," mroukl jsem. "Na smích jsem moc unavenej."
"Unavený? Pokud mohu citovat Steelrose - já vysloveně padám na hubu," prohlásil, což mě přimělo kvíknout smíchy.
"Není divu, za těch pár dní. Musíme se bezpodmínečně vyspat. A tentokrát myslím výhradně jen spánek, abychom si rozumněli."
"Žádný mazlíkování?"
"Ne. Vyhlašuju sexuální embargo...až do odvolání. Dobrou noc, Riki."
Na chvíli se rozhostilo ticho. Zíral jsem do stropu, naprosto fascinovaný tím, co právě řekl. Chviličku mi trvalo, než mi došlo, že to myslí vážně. Tichounce oddechoval.
Jeho ruka ležela v té mojí úplně nehybně.
Zkusmo jsem mu pohladil prsty.Vsunul mu druhou dlaň pod tričko a pošimral ho na ošemetným místečku, kde břicho pomalu - ale ještě ne úplně - přestává být břichem.
Nic.
Tohle se mi opravdu přestávalo líbit. Tohle nebylo fér. Tím spíš, že můj vlastní...ehm...detektor přestával líně ukazovat k šesté.
"Iasone?"
"Uhm..."
"Ty mě nechceš?"
"Riki, já si nedělal legraci. Koukej spát, než se fakt naštvu."
Do hajzlu. Takhle ne. Jsem sice utahanej, ale tohle začíná být otázkou cti.
"Riki," zahuhlal, "Co to...sakra...děláš?"
"Chci ti je dát pusu," zavrčel jsem a pomalu mu olízl spodní ret. Trošku ho kousl, jen malinko, ale tak, aby cítil, že i já to myslím vážně.
Vydal zvuk, kterej nevěstil nic dobrýho, vymrštil se, div mi nevyrazil zuby a než jsem se zmohl na jediný mrknutí, ležel jsem na zádech a on mi svíral zápěstí nad hlavou. Nijak surově, nebolelo to - ale přitom dostatečně pevně, abych se nemohl pohnout.
"A...dost," zašeptal.
"Hej, co to---"
"Budeš už zticha, nebo ne?"
"Tak jo, tak JO - už mě pusť! Nechám tě spát, už se tě ani nedotknu, jasný? Mrzoute."
"Tak jo," řekl roztomilým hláskem, a dal mi pusu. "Dobrou!"
A zase si lehl a zavrtal se pod deku až po uši.
Fascinovaně jsem na něj zíral. Pravda, únava a alkohol občas dokáže udělat divy dokonce i s někým, jako je on, ale tohle...Tohle nebylo normální. Choval se ještě neblondieštěji, než obvykle. Musíte uznat, že jsem s tím zkrátka MUSEL něco udělat a to rychle.
Přitiskl jsem se k jeho zádům a pevně ho objal. Žádná reakce.
"To není fér," řekl jsem. "Máš ty vůbec ponětí, co se mnou ty zatracený blondieský feromony dělaj? To je strašný, muset vedle tebe jen tak ležet..."
Tiše se zasmál.
"Neplácej takové pitomosti a spi už."
To určitě.
"Zlobil jsem. Naplácáš mi?"
"Ty toho nenecháš, co? Vím, o co ti jde...a varuju tě, mohlo by se ti to ošklivě vymknout."
"Dobře, já už sklapnu. Jsem koneckonců JEN tvůj Pet, takže..."
Mrskl jsem sebou na druhý bok a zavřel oči. Vím, že je to hloupé, ale cítil jsem se dost hrozně. Odmítnutý. Bolavý touhou. Šíleně jsem se litoval. Zkrátka - mazlíčkovská krize, jak má být.
"Riki?" ozval se, když už ticho začínalo houstnout a probublávat kolem.
"Hmf."
"Ty se zlobíš?"
"........."
"Rikiii?" mroukl škádlivě.
Začínal jsem si připadat poněkud směšně - s peřinou, cudně přitaženou až k bradě a dotčeně našpuleným spodním rtem. Tak směšně, až se mi chtělo brečet, ale to by mi nesmělo tolik cukat v koutcích...
Pomalu jsem se k němu otočil zpátky.
Měl pusu od ucha k uchu a doslova se klepal potlačovaným smíchem. Byl bych ho nejradši praštil.
"Ty...," zasyčel jsem, ale v dalších přípodotcích mi zabránila jeho pusa, která dychtivě chňapla po té mojí.
Bylo to neuvěřitelný. Bylo to k naštvání a slastnýmu rozpuštění zároveň. Ostatně jako celý tenhle vztah.
Líbali jsme se a líbali, jako by žádné ráno nemělo přijít. Jako bychom ještě před malou chvilkou nepadali únavou. Ráno se nejspíš nebudeme moct ani hnout, ale to Iasona zjevně netrápilo.
"Musíme být potichu," mroukl mi pobaveně do ucha, zatímco jsem mu nohama pevně svíral boky a zároveň se ho snažil olíznout. "Jsme koneckonců na návštěvě."

No...v rámci spravedlnosti musím přiznat, že jsem se VÁŽNĚ snažil. Doopravdy nemůžu za šílený, absolutně nezaměnitelný zvuky, který vydávala ta postel...

                                   Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

A dost!

(Nex, 14. 11. 2008 1:35)

Jdu pryč než mě zdejší humor odrovná na celý zítřek!

Je to tu vážně nebezpečné. *cuká jí v koutcích, ale pohlíží přísně :P* Mělo by tu být nějaké varování o ztuhnutí úsměvu na rtech. vydrží to totiž i několik hodin!

:o)

(Ada, 12. 11. 2008 10:29)

Lišti, to já taky!:o)) *tiskne k sobě lemuří polštářek*

Kleio, Lemur není necudný, Lemur je jen strašně unavený, trochu se mu chce brečet a růžových pilulek kvapem ubývá. A v sobotu je to zas..ný Čtení. Jinak tě ale FAKT nesleduju...:o))) To bych si nikdy nedovolila. Lední medvědi prý koušou.:o))
A ještě - díky za pět skvíků.:o)

Cudný křečku můj, to máš tak. Nikdo mě nemá rád.:o)))) Neboli - čtou, ale nekomentujou. Prevíti. Jinak - ještě jednou díky, díky za sladkého submisivního Iasona - nevím proč, ale vybavila se mi tahle ilustrace: http://www.kiratakenouchi.com/unrestricted/fiction/taming_riki2/taming_riki201.php
Asi jsem si něco podobného potřebovala přečíst.:o))
Jo, a na nové posteli pro pana Minka se pracuje.;o)

YuRi-HiUr - Possibile? Gracia!:o))


O.o

(Kitsune, 10. 11. 2008 16:31)

*prehľadáva rýchlo všetky vrecká, až to pripomína makarenu*
*po chvíli hľadania konečne nachádza*
*víťazne sa usmieva a zapichuje tabuľku s nápisom "KOMENTÁR"* XD XD XD

Ja chcem pomaznať! *tuli si svoju plyšovú surikatu*

*sype*

(Kleio, 10. 11. 2008 14:07)

Konečně jsem se taky doprácla k tomu, že jsem zapadla na Dálnici. A co tu nenajdu? Aaano, Lemur byl opětně šíleně necudný. :D
Poslední dobou mám pocit, že někdo opisuje věci z mého života, tohle už je asi čtvrtá věc, kterou čtu a říkám si, kdo mě zase tajně sledoval. :)
A jinak hodnocení? Pět skvíků z pěti. ;D

No toto!?

(Bea, 9. 11. 2008 21:03)

Jenom dva komentáře? No toto?! Že nekomentuju já to je pochopitelné, jsem druh zvaný lajdák lajdavý *Cudný křeček, je jiná forma identity*, ale protože jsem unikát, tak se nikdo podobně vymlouvat nemůže!

Tak šup šup! Sypejte sem Adě komenty! :-D

Cudný křeček se hlásí.:o)

(Bea, 7. 11. 2008 16:48)

Adi, došla jsem k názoru, onu povídku jsem nespáchala já, alébržto můj pečlivě skrývaný dvojník. *Jinými slovy je blázen.*

Mno, ale každopádně, ji najdeš tady: http://www.stripky.estranky.cz/clanky/--osamele-stripky/ai-no-kusabi ... Ale já nic:-P

A k povídce. Nepřesvědčíš mě, že Blondies /to/ nedělají:-)) Což jsi asi ani neměla v úmyslu *samozřejmě že neměla, to jenom tobě to vždycky chvíli nedochází...* Ale mazlíčkovská krize mě spolehlivě poslala pod stůl. Co dál? Být Iasonem, tak nechámu zatím Guye Guyem a zaúkoluju Katzeho trochu jiným směrem... Cíl? Nová postel!

Ale mlíčko mu nebrat! Co by to bylo za rozkošného zrzavého kocourka, bez mlíčka? Víš, probudilo to ve mě jednu představu: Katze s bílejma fouskama od smetany... Mijáááuuuu!

perfekto

(YuRi-HiUr, 6. 11. 2008 16:59)

*padá smíchy pod stul* teda vudět Iasona unaveného už jsem tomu málem začal vřit ale známe svý lidi,že????