Jdi na obsah Jdi na menu
 


Free As A Bird...

13. 2. 2008
ObrazekZaspal jsem. Důsledek tý šílený noci, pochopitelně. Vlastně je to fuk, z nějakýho podivnýho důvodu najednou nespěchám. Ne, že by se mi odsud nechtělo...ehm...ale chci se ještě rozloučit. Hej, netvařte se tak! Nezůstanu, jasný? Jsem rozhodnutej.
No tak JO, vylézt ráno z rozehřátý postele a hlavně pustit jeho ruku, který jsem se převážnou část noci pevně držel bylo zatraceně těžký. Když jsem se potichoučku plížil do koupelny, zhluboka oddechoval a já si ho strašně přál nevzbudit. Nechtěl jsem vidět ty oči.
Ten zasraně smutnej neblondieskej pohled. Proč se chová tak lidsky, krucinál? A proč se JÁ nedokážu chovat dospěle? Stál jsem ve dveřích, koukal, jak spokojeně spí a bylo mi, jako když jsem v šesti dostal nakládačku od staršího kluka. Ta beznaděj a vědomí, že nemůžete dělat absolutně nic - jen počkat, až to přestane bolet.
Jo, udělal jsem to. Přikradl jsem se k posteli a o-pa-tr-ně ho políbil na tvář. Nevzbudilo ho to. Někdy mám víc štěstí, než rozumu.
Zavřel jsem za sebou dveře a na chodbě vrazil do Katzeho. Tvářil se, jako by mu někdo ukradl myšku na klíček a hodil ji do kanálu.
"Tady jsi," řekl tiše.
"Jdu se rozloučit s Meg a doufám, že tu někde chytím Steelrose," nasadil jsem ten nejdrsnější výraz, jakýho jsem byl v momentálním rozpoložení schopnej.
"Jen tak mezi námi," zašeptal Katze, "doufám, že VÍŠ, co děláš."
"V to doufám taky," povzdechl jsem si. Zatvářil se smířlivě. Objal mě kolem ramen.
"Pojď. Mám za úkol předat ti pár maličkostí, než vypadneš."
"Vidíš - doklady. Málem bych zapomněl."
Katze se usmál, ale neřekl ani slovo. Popravdě, začínal jsem být zvědavej. Tím víc, že jsem nastoupili do výtahu a vyjeli skoro na povrch - do poschodí, kde se nacházela dlouhá řada mrňavých skladišť na zavazadla návštěvníků a jiný harampádí. Vedl mě až dozadu, ke dveřím číslo pět. Otevřel je Meggiinou kartou.
Když se rozsvítila světla, poklesla mi čelist.
Uprostřed místnosti stála černá, nablejskaná mašina - jako vystřižená z japonskýho katalogu, kterej jsem nedokázal dát z ruky. Jasně, NEBYL to můj antigravitační skůtr, ale řeknu vám - když ti chlápci konstruovali tuhle věcičku, bohové rychlosti je líbali na čelo.
"Kawasaki Vulcan...?" škytl jsem.
"Já vím, není to nic moc...ale potřebuješ nějaký dopravní prostředek a Iason si myslel -"
"Ne!" přerušil jsem ho. "Co blbneš, je nádherná. Je..."
A bylo to. Byl jsem jako malej kluk. Kluk, kterej tůruje svůj první skůtr a ujíždí nasraný Tanagurský hlídce. Najednou jsem se strašlivě těšil, až nasednu. Až mě z toho těšení mrazilo v konečcích prstů. Musel jsem toho týpka obejmout.
"Katze...děkuju. Vám oběma."
"Počkej," rozesmál se. "Ještě potřebuješ tohle."
Strčil mi pod nos velkou obálku. Prohlídl jsem si ty doklady nejdřív zběžně, napoprvé jsem si toho nevšiml. O to víc mě to pak vzalo.
Všechny identifikační karty nesly jméno Richard Freeman.
Freeman...
A vážení, tehdy, přesně v tu chvíli mi to celý došlo. Jak obrovskou věc pro mě Iason udělal.
Ztratil postavení a daroval mi ...celej, úplně novej ŽIVOT. Ve světě, kde mě nikdo nebude pokládat za odpad.
Zvedl jsem oči a zjistil, že se Katze usmívá. Věděl přesně, na co myslím.
"Riki," řekl tiše. "Teď už je to jen na tobě."
Koukali jsem na sebe a zničehonic nám oběma začaly týct slzy.
"Do hazlu," špitl Katze. "Pojď se rozloučit s Meg. Nevím, jak ty, ale já tyhle dojímačky nesnáším."
"Jasně. Jsi přece drsňák," řekl jsem a on se zachechtal a šťouchl mě do žeber.
"Asi jako ty, vole."
Vyprskl jsem smíchy. Slovník kluka z ulice k němu zoufale neseděl. On to věděl taky, ale momentálně jsme byli parťáci. Chlápci z jednoho těsta. Klidně mohl být členem gangu, nebyl bych proti...

                                    Pokračování příště...






 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

*_*

(Regi, 14. 2. 2008 20:37)

*maže kreslit*

Chí...:o))

(Ada, 14. 2. 2008 15:57)

Kleio! Regi! MILUJU vaše komenty zcela k věci a zcela v intencích ryzí střelenosti tohoto příběhu.
*zběsilé lemuří objetí*
(Teď jenom nevím, jak vyhnat z hlavy představu Katzeho, smutnícího nad kanálem. A následný rozhovor, typu:

Iason: Co je, co brečíš?
Katze: (žalostně) : Byla moje nejoblíbenější! Chybělo jí jen JEDNO ucho. Druhé jsem ukousl...

Ehm...teď už to ale FAKT přeháním.
Vy mi dáváte. Regi! Nakresli to! Pošlu ti za to oužasný kočičí email! (Kleio VÍ...:O))

No jo! Katze!

(Kleio, 14. 2. 2008 10:12)

To jsem taky chtěla okomentovat, ale kawasaki mi veškeré další myšlenky sebrala. Katze smutně stojící nad kanálem a pacičkou hrabající v prázdnu... *_* Chudášek, to bych ho pak musela uklidňovat a hýčkat... Já ci svoji Košiškůůůůů! (A ano, viděly jsme se naposledy před 4 dny :/ )

Kleio mi krade moje komenty...

(Regi, 14. 2. 2008 9:51)

...všechno to řekla za mě... Ale momentálně teda nejvíc taju při představě Katzeho s myškou na klíček. :)))) Já to snad nakreslím... :)))

kawasakiiiiii!!

(Kleio, 13. 2. 2008 19:03)

OMG! Tenhle stroj miluju! *_*
A teď jak mám dostat z hlavy představu, že na božském stroji je milášek Rikki. A že za ním sedí Iason, pevně se ho drží a má děsně nabručenej výraz, že nemůže řídit on sám... *nechává se unést*
;)