Jdi na obsah Jdi na menu
 


Létající Blondie

26. 11. 2009

Obrazek"Riki," zakňučel.
V tu chvíli nahoře někdo rozsvítil a ozvaly se hlasy. Někdo se srandovně vzrušeným hláskem zeptal, co se stalo a mně se v tu chvíli zachtělo vyprsknout smíchy, protože existovala jen jedna jediná odpověď, a ta nebyla zrovna nejslušnější. Bylo jen otázkou času, kdy se sem všichni přihrnou a já chtěl udělat jednu věc, tu jedinou, která se v tuhle chvíli udělat dala. Klekl jsem si na koberec a pevně Iasona objal.
"Ty jsi zpátky," hlesl fascinovaně, jako by téhle alternativě nemohl uvěřit. Na férovku, už nemohl pronést nic zábavnějšího.
"Jo," škytl jsem a hladil ho po vlasech, přičemž mu na nich ulpívala pěkná vrstva bláta. "Co sis myslel, ty pitomče? Že vzteky přeplavu kanál La Manche a půjdu si to s ním vyříkat? Přemejšlej, blonďatá hlavo."
Zmáčkl mě pevněji, ale jeho výraz byl jednoznačnej. Hlasitě si odkašlal, nejspíš ve snaze získat zpátky ztracenou důstojnost.
"Dobrá. Kdes byl, spratku drzej?"
"Projet se. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu. To snad chápeš?"
"Jsi celý mokrý, co se stalo?"
"Co by. Katze měl pravdu, tyhle cesty jsou po dešti nesjízdný. Dal jsem si na hubu jako malej kluk. Nic mi není! Jen mi trvalo věky, než jsem vytáhl mašinu z pankejtu. Měl by ses vidět, jak se teď tváříš."
"S chutí bych ti nařezal."
"Pořád jen slibuješ," zasmál jsem se. Přitiskl mě k sobě tak, až to zabolelo. Z celý jeho bytosti vyzařovala upřímná starost o mou pitomou osobu a taky nadšení, že mě vidí. Na rovinu - v tu chvíli byl k pomilování. Sklonil jsem hlavu a dal mu blátivej polibek na tvář.
"Ještě jednou," hlesl rozklepaným hlasem, "ještě jednou tohleto uděláš..."
"Tak co? Nasekáš mi na holou? To by bylo fajn. Hele," znejistěl jsem, "co je ti? Co to sakra děláš?"
Usilovně polykal. Popotáhl, svraštil obočí v zoufalý snaze o autoritativní výraz, ale pak našpulil spodní ret...
Příšernej pohled, to vám teda řeknu. Koukal jsem, jak mu po tváři stejkaj ty děsivý neblondieský slzy, po zádech mi běhal mráz a v tu chvíli bych si ze všeho nejradši nakopal. Místo toho jsem si tu jeho superinteligentní, ale někdy pohříchu pitomou hlavu přitáhl blíž; nechal ho, ať se mi pohodlně uvelebí na klíně a dál ho v šoku v hladil, protože nic jinýho se zjevně dělat nedalo. Jen o pár vteřin později jsem si uvědomil, že brečím taky. Zvláštní. Ještě před pár hodinami bych ho byl vzteky nejraději roztrhl vejpůl, ale teď... Teď už mi celá záležitost s utajeným tracerem byla ukradená. S úžasem jsem zjišťoval, že bych byl býval udělal cokoli, jen aby se Iason zase choval jako Iason. Tedy, jestli i tohle byla součást geniální blondieský manipulace s okolím, šlo mu to výborně.
A v tu chvíli se nahoře na schodišti objevil ten první, koho naše eskapáda vzbudila. Raoul - blondiesky důstojnej dokonce i v proužkovaným županu - tiše zavrtěl hlavou.
"Víte," řekl, "už dlouho si kladu otázku, jestli jste vy dva vůbec normální..."
A Meg, která mu o pár schodů výš zděšeně nahlížela přes rameno, nepříčetným hlasem zaúpěla:
"Panebože!"
Horečně se kolem Raoula protáhla a brala schody po dvou, až konečně doběhla k nám a svezla se na podlahu... Byla ve tváři úplně bílá.
"Pánové," zašeptala, "Můžete si svoje partnerské krize LASKAVĚ řešit bez toho, aby kdokoli z vás přišel o nějakou končetinu? Víte, dost by mi to usnadnilo život... "
Iason konečně otevřel oči a podíval se dolů. A já si všiml, že jeho levý koleno vypadá opravdu divně... A pravý chodidlo v pruhovaný ponožce svírá úhel, na který by Matka Příroda zaručeně nikdy nepomyslela.
"Au," řekl Iason. Znělo to odevzdaně.

                                             Pokračování příště...

                                        

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Ada, 4. 12. 2009 14:04)

Ach, Kleio... *vrň*
(A mimochodem - Raoul může mít jedině pyžamo s Iasonem Minkem, to je přece jasná věc!:o))

odkaz

(Kleio, 3. 12. 2009 11:07)

http://mathia.110mb.com/myriadrivers.html
třetí mezi nejnovějšími obrázky!
*vrň*

...

(marssella, 1. 12. 2009 20:39)

Hik... Blonďatá hlavo??? Hik...
:-D
Pořád jen slibuješ? :-D

Hele, začíná mu přerůstat přes hlavu, spratek drzej... vážně by zasloužil;-)

:-(

(larkinh, 1. 12. 2009 19:51)

Chudinka Iason...

taky pruhy

(Kleio, 1. 12. 2009 16:03)

Ale tentokrát ty na Raoulově pyžamu!
Má taky pyžámko se Supemanem?

Mňam,

(Efka, 1. 12. 2009 15:53)

že je ten Riki ale nějakej moc rozumnej :-) To je dobře a *vrni*

Pruhy...

(Bea, 1. 12. 2009 13:04)

... by se měly zakázat. A nebo radši ne!:D

Při čtení této kapitoly se odehrálo následující:
Bea se nepoučila a jedla perníček (dobrý, od maminky) - skončil chvála bohu na talíři. Ehm.
Bea je toužila samou láskou umačkat.
Zjistila, že pod stolem se musí zamést, protože je tam prachu až běda a válení v něm a chechtání - není to žádný med.
Být na místě Meg a Roula, tak už se opravdu, ale opravdu ničemu nedivím a obrním své nervy azbestobetonovou zástavou. Jedině tak se nezblázní.

Chci vědět, co na to Kocourek!!! *vrní*
*a vrní*
*stále vrní*
*ještě pořád vrní*
*a ještě dlouho vrnět bude*

Pac a pusu, Lemure.