Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na cestě

12. 8. 2011

riki02.jpgZpátky na cestě... Taková nádhera. Já vím, Iason, Kočičák a všechno ostatní, ale stejně - sbalenýmu báglu, plný nádrži a prázdný silnici před váma, tomu se zkrátka a dobře nic nevyrovná. Možná musíte žít nějakou dobu jako Pet, abyste tohle bezezbytku pochopili. Ani já bych to asi neuměl do podrobna vysvětlit. Musíte se holt spokojit  s tím otřepaným, skrznaskrz patetickým prohlášením, že svoboda je sakra skvělá věc...

Ve světle týhletý myšlenky  mi ale to, co se právě stalo, připadá poněkud nepochopitelný. Byl jsem na cestě... Právě jsem vybíral tu vražednou zatáčku u Mariina dubu, když moje srdce udělalo záhadný lup, ruce se pevně sevřely a stehna začala bolavě trnout. Šílenej strach. Intenzivní pocit, že je něco hrozně špatně. A ještě intenzivnější pomyšlení, že když teď odjedu, bude ještě hůř. Nedokázal jsem to ignorovat, aspoň ne moc dlouho. Sjel jsem až na rozcestí, k tomu svahu nad jezerem, kde jsem si onehdá tak nádherně rozbil hubu, a tam totálně vyklepanej zastavil. Sundal si helmu. Tohle bylo divný, fakt divný. Takhle špatně mi bylo jen párkrát v životě. Na Dana Bahn. Když jsem viděl Guye, zakrvácenýho a schoulenýho na podlaze. A pak - a tahle vzpomínka má ještě větší intenzitu - když jsme se pokoušeli dostat do bezpečí. Když se mi za zády ozvalo bouchnutí těch pneumatickejch dveří, a já se OHLÍDL...

Na rovinu, některý věci z hlavy nedostanete. Toho pocitu, kterej ty zážitky provázel... toho se nezbavíte už nikdy. Slezl jsem z motorky, narovnal se, a v tu chvíli mi v břiše cosi zatikalo a vzepřelo se... Stačil jsem ujít dva kroky, pak jsem se zlomil v pase a pokorně si do křovíčka odložil snídani. Hlava se mi motala víc než po flámu.

Díval jsem se z kopce dolů, na odlesky na hladině, na břeh, na kterým jsme se s Iasonem milovali... A tehdy, přesně v tu chvíli jsem dospěl k TOMU rozhodnutí. Zpětně mi samosebou dochází, že nebylo dvakrát chytrý. Ono mezi náma, dvakrát chytrý a racionální nebejvá skoro NIC, o čem rozhodnete čistě srdcem...

Vzdálenej šum z Akademie už tady dole nebyl slyšet. Ale pod kopcem, na okresce vedoucí z hor do jakýs takýs civilizace, začínal tak nějak tichounce a hodně vzdáleně znít zvuk motoru. Nevěděl jsem kdo to je; neměl jsem ponětí, jestli jede k dřevařům, k Marii, nebo míří nahoru k zastrčenýmu hnízdu Velkýho šéfa... Myslím, že jsem o tom v tu chvíli ani nepřemejšlel, instinkty rozhodovaly za mě. Prostě jsem nabral dech, nastartoval a sjel tou nejschůdnější cestou pod svah.  Na místo, o kterým jsem dobře věděl, že není od cesty vidět. Nebyl jsem si úplně jistej, co udělám, ale jedno jsem věděl - dneska nikam nejedu.

Neodjedu odsud dřív, než se přesvědčím, že je všechno v pohodě. Že se Iason cejtí dobře. Když jsem tlačil motorku k prastarýmu, napůl spadlýmu srubu pod lesem, došla mi se vší mrazivou intenzitou ještě jedna věc. Ošklivá myšlenka, kterou jsem si doteď tak nějak odmítal připustit. Její existence byla totiž fakt překvapivá, vzhledem k tomu, jak obrovskej vztek jsem kvůli tomu, co se stalo na Dana Bahn pořád ještě cejtil.

Chci vidět Guye.
Potřebuju se na vlastní oči přesvědčit, že je v pořádku. Dává vám to smysl? To máte štěstí... Protože mně ani omylem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dík

(Marssella, 19. 8. 2011 19:48)

Dík za další kapitolu... a za to že nám Riki možná nakonec zmoudří;-)

Re: dík

(Lemur, 21. 8. 2011 13:51)

No, aby nám zmoudřel taky Iason...:D
Díky za milý komentář.:)

Díky!

(Michangela, 19. 8. 2011 21:41)

Jsem moc ráda a děkuji za novou krásnou kapitolku!

Re: Díky!

(Lemur, 21. 8. 2011 13:50)

Bylo mi potěšením.:)

:)

(larkinh, 13. 8. 2011 9:47)

No jo, Riki je v tom až po uši a má z toho všeho navíc pěknej zmatek.
...
Je dobře, že na nás nedočkové závisláky (rozuměj čtenáře) se nezapomnělo :) (To má být pochvala za hezkou kapitolu a povzbuzení na další hooodně brzy)

Re: :)

(Lemur, 21. 8. 2011 13:49)

Jsem ráda, že se tu osoby čtoucí stále ještě vyskytují - on je to důkaz, že psát Dálnici má pořád ještě smysl.:)
Díky a pokusím se to popohnat.

křoví

(Kleio, 21. 8. 2011 13:30)

Riki asi poslouchal a ... šel do keře. :D

Není on takhle náhodou maliniško masochista? Trošičku? Ne? :)

Re: křoví

(Chí!:D, 21. 8. 2011 13:47)

Já ho tam ale neposílala, fakt ne!:D
On je spíš malinko ochočenej... I když o tom neví.:D