Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nad rozlitým mlékem

26. 1. 2010

ObrazekHlas na druhý straně řekl jen jediný slovo. Víc vlastně ani říct nemusel. Stačilo slovo, aby mi srdce v jediný vteřině spadlo do kalhot.
"Riki?" zašeptal.
A mně v tu chvíli došly dvě věci. Za prvé jsem si uvědomil, že telefon, kterej držím, je Iasonův. Za druhé, že se nemůžu ani hnout - natolik mě to překvápko ochromilo. Nejstrašnější ze všeho byl ale Iasonův pohled, protože on VĚDĚL... Věděl a čekal, jak se rozhodnu. Jak celej příběh nasměruju dál. Koukal na mě a v jeho očích nebyl NIC. Absolutně nic. Bylo by bejvalo snadnější, kdyby vstal a telefon mi jednoduše vykroutil z ruky; kdyby se choval jako Blondie. Jenže to ne - on se rozhodl bejt tak strašlivě fér, že bych ho s chutí praštil.
"Riki," zakňučel na druhý straně roztřeseně Guy. A v tu chvíli se ve mně něco zlomilo... Srdce mi tlouklo jako šílený, ale udělal jsem to. Prostě jsem natáhl ruku a lhostejně řekl:
"Promiň. To je pro tebe."
Iason si telefon bez mrknutí oka vzal a já se celej vyklepanej otočil a šel pryč... Bohužel ne tak rychle, abych neslyšel, jak říká:
"Už tě neslyší." Což byla úplně na rovinu ta nejkrutější věta, kterou jsem kdy Iasona Minka slyšel pronýst.
Potichu jsem za sebou zavřel dveře a vyrazil pryč, než nad tím vším začnu přemýšlet, ale v tu chvíli jsem na chodbě vrazil do Katzeho.
Sklenice mlíka, kterou si odnášel na terasu, mu vyletěla z ruky a rozprskla se na dlaždicích. Ten zvuk mě částečně probral, ale pořád jsem tam dokázal jen strnule stát a koukat na to nadělení. Musel jsem vypadat dost mimo, protože si Katze svejch mlíkem politejch tenisek vůbec nevšímal. Vzal mě za rameno a lehce mnou zatřásl.
"Riki? Co je to s tebou, Riki!"
Zvedl jsem oči a moje hlava se pomalu, strašně pomalu otočila nejdřív na jednu a pak na druhou stranu. Moje nohy se pohnuly samy od sebe. Musel jsem ven, musel jsem co nejdál od čehokoliv, i když mi pochopitelně bylo jasný, že minulosti jeden neuteče. Potřeboval jsem se nadechnout. Paradoxem bylo, že jsem neměl šanci být sám - na schodech nad nádvořím se totiž Steelrose a Velký šéf připravovali na svoje obvyklý ranní kolečko. Bylo příjemný, že můj zbědovanej stav ani jeden z nich nekomentoval. Velký šéf se jen usmál - tak mile, jak se jen nejslavnější záporná postava všech dob dovede usmát - a řekl: "Dobré ráno."
"Dobrý," zjistil jsem, že hlasivky mě ve štychu nenechaly. A vtom mě napadlo subgeniální řešení:
"Můžu... můžu se dneska přidat? Začínám bejt z formy."
Steelrose se přestala protahovat a ukázala na mě.
"Ehm... v pyžamu?"
Podíval jsem se dolů. Já se vážně nestačil oblíct, ale spodní díl  bílýho pyžama byl vcelku pohodlnej a jinak jsem na sobě neměl nic, takže vlastně nebylo co řešit. Mávl jsem rukou.
Velký šéf se pobaveně zašklebil.
"Proč ne, je docela teplo. Ale vem si tenisky, je to přece jen osm kilometrů..."
Šel jsem se do haly obout. A pak jsme vyrazili. Běželi nejkrásnějším  ránem toho neuvěřitelnýho období, kterýmu Terrani říkaj začínající babí léto, dejchali ten voňavej vzduch a všichni tři začínali pookřívat. Víte, vlastně je možný, že minulosti jsem svým způsobem utíkali všichni... Ještě kdyby se jí tak DALO utéct.

                                   Pokračování příště...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mňuk? XD

(Lemur, 3. 2. 2010 15:23)

Dani, to jsem ráda. Utahat psa a ještě dítko je úkol vpravdě nadlidskej - máš můj obdiv. XD Dobrá. Nebudu hodná.;)

Kleio, medvěde lední, velmi se radujík! A napiš, napiš! Taky píšu het, to je vostuda, což? Ale budete mít na vybranou, jestli mu nakonec dá, nebo ne - což by mě mělo kapáneček omlouvat. Ehm, nebo ne? XD

Adi

(Daniela, 2. 2. 2010 22:52)

jo bylo to prima , psíček kavkazáček i dítko padli večer za vlast a já měla klid :) dohnala jsem co jsem potřebovala , takže pohoda , hodná být nemusíš :) mě se moc líbí když zlobíš :) a podle těch komentů nejsem sama :) pac Danča

mňík

(Kleio, 2. 2. 2010 14:55)

(A ten háček je tam schválně. :p)

Týrání záporáků... mmmmmm. Co se týče času, teď ho mám mrtě. A jsem komentíkový machr. Mám na to i diplom. ;) (Hele: http://pics.livejournal.com/jema_klub/pic/00002tqr)
A mám potřebu něco... napsat. A asi to nebude slash. :D

Ohó, nový nahlížeč! Hurá.

(Lemur, 2. 2. 2010 9:05)

To JÁ děkuji! Každý rozjařený čtenář je na tomto dálničním exitu vítán.;)

Kleio! Nedělej mi to!XD Mám na hrbu texty k výstavě a jediné, čím se momentálně dokážu uklidnit, je mučení Chlápka s napalmem. Toho, co nemá rád modrou. A taky nosí spodní prádlo s tučňáčky. *žaluje* A neboj - po prokletém patnáctém bude času víc. Doufejme. A běda vám, jestli mi pak nebudete komentovat všechno, čím vás hodlám zavalit! XD

Hurá, Wees je tady! :D Amoiský grupáč... mno, já to zvážím! XD Ale všichni účastníci budou naživu, slibuji. Kachny! kachny! Proboha, kolik toho budu muset vypít, abych se té představy zbavila? *úpí* XD Btw. - já ouplně zapomněla pozdravovat Družinku Dřevěné lžíce, já pako! Ne, souvislost nehledej - ještě v sobě nemám dost kofeinu... XD

Lištičko, ano... toť otázka. :)

Danielo, doufám, že sáňkování pomohlo a potomek s psíčkem ti nezvedli tlak ještě víc. Už budu hodná. A když ne hodná, pak aspoň nenápadná. XD

...celkové díky

(Michangela, 1. 2. 2010 17:43)

Po objevení tohoto celkového literárního dílka se snažím usilovně dočítat předešlé. Občas se víc bavím při čtení komentíků, ale geniálnost autorčiných náznaků je úúúžasná. Má to ale jednu nevýhodu. Celá rodina musí vydržet mou rozjařenost i stálé obtěžování mým nadšeným vysvětlováním, čemu že se to směji:-)))))

híí

(Kleio, 31. 1. 2010 20:02)

Dohnala jsem resty ve čtení. Nicméně, NEJSEM spokojena, nejsem. :D
Jakože se sem kouknu po takové době a najdu jenom tohle? A dál nic? Chci vííííc! ;)

Nicméně, hlas minulosti v telefonu, co mi to jen... gah. :D

Páni...

(Wee-wees, 29. 1. 2010 18:52)

... nezačíná nám tu kapku přituhovat? No, uvidíme, co se z toho nakonec vyklube, ale obávám se, že amoiskej grupáč to nebude. A nebo pokud jo, tak rozhodně nebudou všichni její účastníci naživu. Ehm. A věděli jste, že poprvé byla homosexuální nekrofilie pozorována u kachen? :o))

yip

(Kitsune, 27. 1. 2010 22:35)

Adi, vždy môže byť horšie. Otázka je: o koľko :D

ach jo..

(Daniela , 27. 1. 2010 11:31)

já neumím psát komenty , ale přiznávám dobrovolně a bez mučení ,že mi při čtení vyskočil tlak na 180 a srdce jsem měla až v krku , jdu se s pejsáčkem a dítkem uklidnit sáňkováním ,

*vytahuje resuscitační sadu*

(Lemur, 26. 1. 2010 17:47)

Nechci spoilerovat, ale bude hůř... XD Ovšem děkujík! A objímajík.

...

(marssella, 26. 1. 2010 10:26)

Vole... Bože... Lemure, ty jim teda dáváš... a co teprv mně! Moje srdce, buší jako splašené, chudinka... to je u nás obvyklecyniků vražedný stav... ale jen do nás, žádné slitování:-D