Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pod parou

Ai-no-Kusabi Heleďte, já vím, že to není dobrej nápad. A nemyslete si, že se v tomhle stavu ocitám poprvý. Jenomže musíte pochopit jednu věc - jsem v háji. Právě teď, ve chvíli, kdy mám na talíři něco, co by se dalo nazvat absolutní svobodou; něco, o čem každej průměrnej Pet může leda tak snít, jsem totálně rozpolcenej. Jedna část řve, mlátí do zdí a nejradši by Guye pokousala - už jen proto, že mám furt v živý paměti, co všechno udělal a co všechno jsme kvůli jeho blbosti museli prožít. A druhá část by brečela při pouhým pomyšlení, co všechno mu Iason (plným právem) právě teď dělá. 
V láhvi zbývala sotva čtvrtina. Kočičák kouřil šestou cigaretu a polomrtvě se opíral o prastarou, děsně rozvrzanou postel, co tu musela stát už dobrejch sto let. Mlčel.
Mlčel, což bylo nejhorší.
Všechno důležitý už totiž řek.
A já se s tím musel smířit. Nic víc, nic míň už pro mně ten kluk udělat nemoh. A ne že by se nesnažil. Protáhl jsem si na podlaze zřevěnělý nohy a sedl si k němu blíž. Instinktivně vztáhl ruku a položil mi ji na rameno.
"Takže," řekl potichoučku, "co teď uděláš? Vrátíš se se mnou? Nebo zůstaneš tady a budeš se tu dál užírat a přemejšlet, co se nahoře děje? Protože," dodal hlasem tak tichým, že byl sotva slyšet, "jednou ho potkat MUSÍŠ."
"Já nevim, Kočičáku," řekl jsem popravdě. "Já to fakt nevim."
Potřásl hlavou a s povzdechem se o mně opřel. Jeho vlasy mě zašimraly na bradě. Byly hebký, heboučký. Stačilo jen trochu otočit hlavu a člověk k nim mohl přičichnout. Zabořit do nich obličej.  
"Už nechlastej," zahuhlal. Ale bylo pozdě, příšerně pozdě na všechno. 
"Zůstaneš tady se mnou?" řekl jsem, protože - přísahám! - nic bych v tu chvíli nechtěl víc. Držel jsem se ho jako klíště. Svíral ho jak nějakej záchrannej kruh, a přesně to v tu chvíli byl. Díky němu byly všechny příšerný myšlenky daleko. Moje ruka vklouzla pod jeho košili, sevřela ho pevnějc a možná se mi to jen zdálo, ale jeho tělo jakoby se v tu chvíli trochu víc uvolnilo. Otočil v tom pološeru hlavu a dal mi decentní, nadmíru opatrnej polibek do vlasů.
"Tak jo," zamručel. "Ale zejtra ráno zvedneš prdel a vrátíš se. A pořádně si to s Iasonem vyříkáš."
"Ok," řekl jsem.
Jeho pusa, ještě trochu opuchlá a maličko chutnající krví, zakryla tu mojí. A pak to začalo být fuk.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Stále tu..

(Mekare, 15. 11. 2017 9:44)

..a stále dúfajúca.. viem že sa vrátiš aj keď by to mali byť dve roky, takže budem čakať.. ..aj len aby si vedela, že sa na teba nezabudlo..

Jejda,

(larkinh, 28. 5. 2017 19:52)

Po dlouhý době jsem nakoukla a tu je nový dílek! Díky, díky, díky!
Přeju, aby se zdravotní i jiné problémy rychle vyřešily a múzy ti přinesly spoustu nápadů na pokračování :)

Stratená nádej

(Mekare, 13. 9. 2016 17:35)

Už som prestala dúfať, ale stále som musela aspoň nakuknúť a ako vidím vyplatilo sa a to nad mieru.. Zbožňujem tvoje pokračovanie AnK.. Ďakujem, že si sa vrátila.. Budem čakať na ďalšie pokračovanie ako dlho bude treba.. Ďakujem za kapitolu.. Ja by som si s Katze vypila :-P

Re: Stratená nádej

(Autor, 16. 9. 2016 19:43)

Děkuju. <3
Bála jsem se, že už je pozdě a že všichni zmizeli. Přece jen to byla velice dlouhá a ošklivá pauza - hlavně zdravotní. Něco, co člověk moc neplánuje. Ale nápady jsou pořád tady - dokonce možná vznikne i drobná odbočka, která se bude týkat Star Wars, protože všichni máme takový nejasný pocit, že Velkému šéfovi se fakt nebude líbit, co se děje s jeho vnoučetem.:D Každopádně, vítej zpět.

Re: Re: Stratená nádej

(juj >.<, 29. 12. 2016 16:40)

výborne že si sa vrátila teším sa na pokračovanie , inak neplánuješ niečo i na star trek ?

Re: Re: Re: Stratená nádej

(Autor, 8. 1. 2017 15:21)

Star Trek bohužel není fandom, o kterém něco vím, takže by to nedopadlo dobře.:) Ovšem ráda si přečtu i něco tvého na to téma.:)

O, můj bože!

(H000, 18. 9. 2016 17:14)

Jupí! Já věděla, že se vyplatí sem aspoň párkrát do roka zavítat!