Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč JÁ?

10. 10. 2007
ObrazekNechce se mi mluvit. Nechce se mi myslet. Nechce se mi NIC. Jsem příšerně utahanej. Když jsem utahanej, vrčím. Nic osobního.
Doktorka Corriganová mi přinesla knížky - tu, co jsem četl na palubě - vždyť víte - tu o těch puberťácích z Verony, jak končí tak blbě. A pak ještě román, který se jmenuje Gangy New Yorku.
Naštěstí nemám problémy s angličtinou - je poměrně snadná.
Snažím se tu trochu rozkoukat a myslím, že se zdejším osazenstvem bude řeč. Nikdo tu na mně nekouká spatra.
Všichni jsou docela...milí. Vlastně mě to až děsí - nejsem na to zvyklej. Dokonce i v nejlepší části Tanagury se vždycky najde někdo, kdo se vás pokusí sejmout. Musíte se pořád ohlížet. Mít oči dokořán. Život není sranda. Zvlášť, když jste m...
Ehm. Dobře, tak ne.
 TOHLE  slovo nesmím používat. Mám ho prý okamžitě zapomenout. Řeknu vám něco neuvěřitelnýho:
TADY NIKOMU NEZÁLEŽÍ NA TOM, JAKÝ MÁTE HÁRO.
Opravdu. Dokonce i kluk, jako já tu má šanci dosáhnout vysokýho postu. Zíral jsem na Corry jako idiot, když mi to řekla.
Tuhle informaci v sobě ještě musím zpracovat. To by totiž znamenalo, že se kliďánko můžu sebrat a začít znovu. Jako někdo jinej. Daleko od domova. Daleko od...
Od něj?
Doprdele, já už zase brečím. Proč mě ignoruje? Co jsem mu udělal? Možná si myslí, že já za to všechno můžu. Nejspíš má pravdu. Kdybych nebyl tak neschopnej, vyrovnat se s tím, co mi Guy tenkrát řekl...Kdybych u něj zůstal. Kdyby na žádnou posranou Dana Bahn vůbec nemusel jet. Kdyby, kdyby, kdyby. Nejhnusnější slovo na světě.
No, teď se míjíme na chodbě, já koukám jinam a on nejspíš taky. Nemám dost kuráže, abych se na něj podíval. Bolí to. Zasraně to bolí, to vám teda řeknu.
Nejabsurdnější je, že se mi stejská. Stejská se mi po jeho rukou. Po tom, jak mě na palubě Fénixe pohladil, když si myslel, že spím. Po tom, jak se usmál. Jak z něj konečně spadla ta studená maska Blondieho, kterej je nad věcí a žádný city nemá. A já si v tu chvíli uvědomil, v jakým jsem maléru.
Miluju ho.
Chci ho.
Chci Iasona Minka.
Zastřelte mě, prosím.



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:o)

(Ada, 11. 10. 2007 12:45)

To každopádně...ještě že mám lemuří polštářek.:o)

......

(Regila, 11. 10. 2007 12:12)

Jojo, kolem třetí ráno jsem byla zrovna taky vzhůru... Je to rozhodně úžasný... (těžká ironie)

...:o)

(Ada, 11. 10. 2007 12:06)

To jsou...
Mimochodem, taky si někdy přeju, aby mě někdo zastřelil. Zvlášť takhle kolem třetí ráno, když se moje nespavost pere s migrénou...:o))

Ale fuj!

(Regila, 11. 10. 2007 9:59)

Oni si oba myslej, že je ten druhej ignoruje a oba se obviňujou??? No to jsou...!
"Zastřelte ě, prosím" :)) Hehe, taky to často vyžaduju!