Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šest ráno

20. 4. 2008

ObrazekRuka na mejch zádech je těžká a nehybná a hřeje tak, až mezi lopatkama cejtím vlhkost, ale je to blaho. Neskutečný blaho takhle ležet a nechat se houpat jeho dechem. Cejtit jeho krásný tělo pod mým.
Jsem tak spokojenej, až je to skoro nemravný - jsem línej otevřít oči.
Jsem línej i dejchat, řekl by Guy.
Guy...
Ta vzpomínka přišla ve špatnou chvíli. Hluboko v prsou mi klíčí bolest, zatíná se sakra hluboko a takovou silou, že jsem najednou úplně probuzenej. Nevím, proč se to děje - možná celou záležitost podvědomě cejtím jako nedořešenou, jako uvolněnej konec lana, který se nemá kde zachytit a vítr jím cloumá na všechny strany. Nevzpomínám na Guye rád. Bolí to. Ale někdy se to prostě vynoří.
Faktem je, že některý obrazy vymažete z paměti zatraceně těžko. Některý věty...
Vypadni!!! Vypadni a už se nikdy nevracej!!!
Tímhle to začalo. Tím, že jsem ti o Iasonovi řek a tys to odmítl akceptovat. Odmítls uvěřit, že by někdo jako já mohl být Pet a kliďánko se s tím srovnat. Krucinál, Guyi - já sám jsem tomu napůl nevěřil. Tenkrát ještě ne. No, měl jsem díky tobě příležitost zjistit, že to tak není. Dotáhnout ten podivnej příběh až do konce. Protože, když jsme spolu...diskutovali a tys mě vyhodil na ulici, bylo jen jedno místo, kam jsem se mohl vrátit, víš? K němu. K Blondiemu, kterýho jsi nenáviděl.
Záleželo ti na mě, Guyi? Nebo jsi tu špinavou frašku na Dana Bahn nakonec uspořádal jen proto, abych  - tvoje slova - JEN nepatřil jemu? Uražená ješitnost. Ta ti nedovolila si připustit, že bych s ním mohl bejt šťastnej. S NÍM. Katze mi říkal, že jsi naživu. Víš, čekal bych, že mě to potěší, ale necejtil jsem nic. Nada. Absolutní prázdno - což je podivný, Guyi, vzhledem k tomu, jak šíleně jsem se na Dana Bahn strachoval, že umřeš. Jo, tohle je jeden z TĚCH obrazů - tvoje tělo, polámaný a schoulený na podlaze. Protože ohrozit někoho, koho má Iason rád je neskutečná volovina. A velkej hazard, jak jsi měl zjistit.
Ach, Guyi... Není lehký vzpomínat výhradně na to, co hezkýho jsme spolu prožili, ale zkusím to, slibuju. Sbohem, Guyi. Meg totiž říká, že nejdůležitější je zvednout se a jít dál.

Rytmus Iasonova dechu se změní. Ruka sjede z mejch lopatek níž. Cejtím ospalej polibek ve vlasech. Bojím se pohnout - ta divná, sakra ostrá věc, utkaná z mojí bolesti by se totiž mohla rozbít. Poranit mě ještě víc.
"Riki," vydechne Iason. "Ty pláčeš?
"M - m."
"Něco se ti zdálo?"
SAKRA. SAKRA!
"Trošku..."
Někdy je docela příjemný, mít pocity malýho kluka, kterej si na skládce odřel koleno. Zvlášť, když se máte ke komu přitulit.
"Už je to pryč. Jsem s tebou..."
 Do hajzlu...Můžu ho ještě víc milovat?
"Nejsem...těžkej?" brouknu a dám mu neohrabanou pusu pod bradu.
Iason se tiše rozesměje.
"Prosím tě...to je jako chovat křečka."
"Co je to křeček?" ptám se, což ho donutí vyprsknout ještě hlasitěji. Jediným pohybem se opatrně překulí, čímž se ocitám pod ním. On tedy rozhodně těžkej je, i když se ohleduplně podpírá lokty - ale vadí mi to míň, než bych čekal.
"Šest ráno," vydechne s pusou na mý puse. "Za chvilku přijde Meg. Neměl by ses přemístit do své postele?"
Ta otázka mě úplně ohromí.
"No dovol? TAHLE je moje!"
"Jejda," zapřede. "Tak to bych měl...asi vypadnout, viď?"
Líbám ho - rychle a dychtivě. Zaháním vzpomínku na Guye co nejdál. Je to snadný.
Přivírám oči a objímám Iasona tak, jak prve objímal on mě. Mám toho spoustu co říct a příležitostně to udělám.
Teď ale připadá v úvahu jen jedna jediná věta.
"Ještě chvilku..."

                                               Pokračování příště...
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tyjó...:o)

(Ada, 25. 4. 2008 11:15)

Wees! Ty to fakticky čteš všechno? A nepronásledují tě lemuří noční můry? Mně občas ano - když narazím na zvlášť šťavnatou chybu, či "přelkep"...:o) *mžourá, červená se a předstírá, že se necítí polichocena*
Ne, děkujík. Jsem...zkrátka šťastný Lemur, no.:o))

Křeček! Jo! Nerozpustný křeček mi jako název spolku milců chemie připadá zcela dokonalý!:o)) O KSICHTu (který lemurem třísknul o zem a nutil ho rotovat sem a tam, až ho bránice bolela) ani nemluvím...:o)

No, kopřivka mi nenaskočila, jen mi (asi v souvislosti s mým vlastním chemickým anafabetismem) vytanul na mysli takový ten stařičký vtip. (No, vtip - JISTÝ profesor na jisté lékařské fakultě údajně dodnes tvrdí, že se to fakt stalo...:o)). To takhle na zkoušku dorazil jeden absolutně nepřipravený a po celonočním mejdanu ještě lehce podroušený student. Examinátor ho chviličku poslouchal, otíral si orosené čelo a po dobré půlhodině nefalšovaného mučení čistou blbostí zasténal: Prosím vás, mlčte. Umíte ASPOŇ něco? Student prozíravě mlčel. Zkoušející obrátil oči v sloup a v čistém zoufalství řekl:
No tak, něco si přece pamatovat musíte...co takhle chemická značka dusíku?
Du, nezaváhal student ani na vteřinu.
Již zcela zešílevší zkoušející vyletěl od stolu a řval:
ANO! DĚTE! A UŽ SE TU NIKDY NEUKAZUJTE...:o)))))

no, nevím, jestli je to pravda, ale představa je to krásná...:o)) A proto, že bych u zkoušek z chemie patrně nedopadla o moc líp (pamatuju si z gymplu právě jen to názvosloví a pár drobností, což, jak jistě uznáš...ehm...:o), znovu připodotýkám, že máš můj obdiv.

Jak je to s křečkem...

(Wee-wees, 23. 4. 2008 17:09)

Ada: Jasně, všecko čtu, ET highway, Lemuří Doupě, Zahradu, Prevíta...jakýkoli projev tvých grafomaniackých sklonů ve mě vyvolává literární orgasmus :o)))

Kleio: zdravím :o))

A jak je to s tím křečkem - totiž, Nerozpustný Křeček je náš (můj a mnohých mých kamarádů a známých) zcela zásadní chemický klub. Soustřeďuje v podstatě vysokoškoláky studující chemické obory a středoškoláky s těmito touhami v jednu takovou velkou šílenou rodinku. :o) Jinak s ním také úzce souvisí organizace KSICHTu, neboli Korespondenčního Semináře Inspirovaného CHemickou Tématikou, což je v podstatě už několik let probíhající chemická soutěž pro středoškoláky (já jsem ji dřív taky řešila, teď ji trošku pomáhám organizovat).
Tak, předpokládám, že polovině lidí už při tom prvním slově "chemický" naskočila kopřivka, takže už radši mlčím. :o)

*absolutní halucinujík*:o)

(Ada, 22. 4. 2008 12:27)

Křeček, ponořený do kapaliny...ne, už toho radši nechám. Nebo za sebou cestou z kníhovny zahlédnu drobný chlupatý stín. Zaslechnu ďábelské zaKŘEČkání...ale to už bude pozdě.:o))

Křeček VEDE! Vím to! Tuším to! (btw. - většina světových náboženství je přece založena na faktu, že někdo něco tuší...:o))))

Ahoj Wees. :)

(Kleio, 22. 4. 2008 12:08)

Jen se musí definovat, v čem že se to křeček nedá rozpustit. Vsadila bych se, že existuje spousty kapalin, ve kterých i toto jinak velice odolné a naruby neobrátitelné zviřátko rozpustí. Ehm. :)

Ado: Tak co říkáš, že křeček vede, když tě ještě ani nepožádal o tanec? :D *zešílela*

:o)

(Ada, 22. 4. 2008 10:39)

Wees! Ani nevíš, jakou mám radost, že jsi tu takýýý! A že čteš! Děláš ze mně velmi šťatsného Lemura.:o) Křeček je nerozpustný? To nevím, ještě jsem nezkoušela. Ale pan Murphy se domnívá, že ho nelze obrátit naruby. Neptej se mě, jak to zkoušel on...

Kleio: Já tančím jen někdy a žádný křeček mě ještě o tanec nepožádal, tak nevím...:o) Taky občas tančím radostí (strašný pohled, kterého vás raději ušetřím) anebo vzteky (ještě horší pohled).
No, zkrátka...KŘEČEK! To mluví za vše.:o)

Nex: Ach...děkuji.:o)))

křeček...

(Wee-wees, 21. 4. 2008 20:38)

Ada: Křeček je nerozpustný!

*a teď jsem se prozradila, že to tady taky čtu**. No, čtu, no... :o)))

Nojo, tak to jo! ;)

(Kleio, 21. 4. 2008 19:01)

To já nemůžu vědět, že křeček vede, já totiž netančím. A když už, tak u nás zásadně vede kočička. A jak si tak křečka prohlížím, začínám v něm vidět krásnou metaforu na život. Och, křeček!
*přidává se k pondělnímu šílenství*

Magor?

(Nex, 21. 4. 2008 13:36)

Možná. Ale skvělý magor v tom případě. :-)))

Křeček...?

(Ada, 21. 4. 2008 12:21)

Mno, Kleio, jedenáct je ráno. Po noci, probdělé z dobrého důvodu VŽDYCKY.:o)
Křeček...páchala jsem včera v noci yaoi dárek pro Prevíta - byla to taková halucinogenní vzpomínka na Okane Ga Nai - a ta se KŘEČEK! (i s tím vykřičníkem) jmenovala. Nějak se mi křeček vetřel i sem. Co to znamená? Inu, křeček je klíčové slovo. Křeček je kód. Křeček vede.
(A Lemur je úplný magor, mimochodem...:o)

A co je to ten křeček? :D

(Kleio, 21. 4. 2008 12:13)

Tyhle ranní chvilky mi připadají nejrásnější z celé probdělé noci. Ehm, i když ranní. Je jedenáct ještě ráno? :-))

Malinkatá poznámka

(Nex, 21. 4. 2008 1:28)

Já mám zítra (/dneska/) volno a tak si tohle pro jednou můžu dovolit... ;-)p

Tak

(Nex, 21. 4. 2008 1:27)

to , že se sama probudím v šest ráno ode mně raději ani nečekejte.

(VÍM, že se teď pochybovačně koukáte na čas tohohle příspěvku, ale myslím tím i za obvyklých podmínek -tj. jdu spát cca v jedenáct)

Ačkoli takového plyšáčka poblíž...mm..to bych si taky nechala líbit...já musím vystačit s malým plyšovým netopýrkem *krčí polosmutně rameny i když je má ráda oba - I. i n.* .

Ale ta DRUHÁ část té hlášky - O M Ada, to bylo trefné! :) :D XDDD Ještě chvilkuuu... "Ty dneska nejdeš na osmou? Vy máte od devíti?" "Kolik je hodin?" "Sedm pět...*tazatel osaměl ve víru prachu a peřina se dlouze snáší k zemi*."

Tak takovejchdle

(Fussi-chan, 20. 4. 2008 21:58)

šest ráno bych si taky přála... Jenže to by človíček nesměl mít v bytě akorát malý uřvaný příšerky, který je třeba vyprovodit do školy. Che che XD už vidím Iasona obsypanýho tlupou capartů co nahlas výskaj jedinou větu: pojď si hrát, strýčku Iasone!!! XD V tváři by měl akorát mírně přiblblej výraz (dobře, mírně je asi slabý slovo XD) a rozpačitě by se drbal na hlavě.... XD
fajn, asi bych měla uvažovat reálně... což mě přivádí ke škole, zítřejšímu vstávání a sourozencům... nééé!!! už je to tu zas XD