Jdi na obsah Jdi na menu
 


Intergalaktické špagety a vše, co s tím souvisí

4. 1. 2008
ObrazekPřesně PROTO, uvědomovala si Meg Corriganová, tuhle práci miluju. Člověk se nikdy nenudí. Pravda - občas pociťovala jistou izolaci od okolního světa a někdy vyloženě toužila po něčem - čemkoli - co by na sobě nemělo oblečený plášť s logem Základny, ale každičká pochybnost zmizela v okamžiku, kdy se objevil host, jako Raoul. Příjemný, kultivovaný, velmi inteligentní a především přátelský mimoterranský návštěvník, který navíc nepištěl, že má kopřivku! A nebál se experimentovat, co se terranské stravy týče! (Zde je důležité připodotknout, že většina ras, která měla to štěstí vstoupit oficiálně na zemský povrch, pohlížela na terranskou stravu jako na cosi, co právě vylezlo z výlevky. Nemístný předsudek, pochopitelně. Než se však rozčilíme nad jejich xenofobií, zkusme si představit, jak bychom se cítili na telarriánském banketu - s večeří, kterou si napřed musíte ulovit a odslizit...Tak vidíte.)
Dala si špagety také. Pokládala je sice za příliš syté, ale udělala to z čiré solidarity. Ten nebohý chlapec zjevně neměl ponětí, jak se to jí.
"Vypadá to...ehm...zajímavě," podotkl a píchl do hromady vidličkou. Plný talíř se tvářil nepřístupně.
"Dobrou chuť," popřál mu poťouchle Iason. Meg ho pod stolem zcela automaticky kopla do kotníku, za což ji stihl užaslým pohledem.
Usmála se a po očku sledovala, jak Katze mává na číšnici.
Ta sledovala jejich nesourodou skupinku se značným podezřením, ale přiběhla okamžitě.
"Co si dáte?"
"Mlíčko, prosím," řekl něžným hláskem.
Riki vydal jakýsi přidušený zvuk, který se vzápětí pokoušel zamaskovat kašlem, ale nepomohlo to. Steelrose se smála zcela nepokrytě.
Číšnice na Katzeho - drsňáka s jizvou na bradě - fascinovaně hleděla.
"Mlíčko. Jasně. Mám vám ho ohřát, jako vždycky?"
"Ano, díky."
"Ehm. Tak...dobře. Ještě někdo něco?"
"Ne. Děkujeme," stihl ji Iason nesvůdnějším pohledem, jakého byl schopen - načež ta nešťastnice klopýtla a měla co dělat, aby znovu získala patřičný balanc.
"Tohle," zpražila ho pohledem doktorka Corriganová, "bylo nefér, mladíku."
"Promíň," usmál se. "Je tak stydlivá, když ji vidím, nedokážu odolat..."
"Prevíte."
"Nejsem prevít. Jsem náhodou moc milej a společenskej a vůbec. Kdo by odolal."
Raoul odložil vidličku a tiše obrátil oči v sloup.
"Po tomhle se mi stýskalo. Po tom jeho absolutně ujetým smyslu pro humor. Ještě chvilku a začne zpívat..."
"Tak moment! To se stalo jen jednou, domníval jsem se, že mě nikdo neslyší,-"
"Co zpíval?" zajímalo Meg, které se smíchy třásla ramena.
"Nějakou árii. Znělo to docela hezky, má pěkný tenor," ujistil ji Raoul.
Iason si povzdechl, ale v koutcích už mu cukalo.
"Dobrá, dobrá...tak jsem se pobavili, pojďme si povídat o někom jiném."
"Prý jednou," ozval se Riki. "Zpívá si ve sprše!"
"Ty PODRAZÁKU!" zanaříkal Iason a zlehýnka do něj šťouchl. Když ho poté sebral ze země a oprášil, už se smál na celé kolo.
"Pchá!" udělal Riki. "Mám mu líčit, jak jste se se Steelrose a Meggie ztřískali..."
Víc říct nestihl, protože mu Iason nesportově ucpal ústa dlaní.
"Ještě slovo," vydechl mu sladce do ucha, "a zopakujeme si tu noc poté..."
"Jakou noc?" zpozorněl Katze. "Chceme podrobnosti!"
Ano. Hádáte správně. Každá společnost, která jí, popíjí něco dobrého a skvěle se přitom baví, dříve nebo později dospěje k tomuto bodu. K bodu, kdy vzduchem poletují dvojsmysly a atmosférou zajiskří sex. Je úplně jedno, jestli se nacházíte na slezině absolventů Univerzity Karlovy, nebo na večeři Tanagurského Obchodního Syndikátu - můžete se spolehnout, že v devětadevadesáti procentech případů dojde k tomuto ne zcela pochopitelnému, ale docela příjemnému jevu.
Teď byla s rozpaky řada na Rikim.
"Ehm...myslím, že už VÍŠ, čeho je schopnej," věnoval Katzemu jednoznačný pohled.
Raoul vdechl špagetu.
"C...co...cože?" zahuhlal, když už zase mohl dýchat.
Iason se tvářil VELMI neutrálně. Až moc.
"Neví. Nevěř jim."
"Ty jsi ---"
"Porušil veškerá pravidla Jupiterova zákoníku, já vím. A víš co, Raoule? Nikdy mi nebylo líp."
"Dobrá. Dobrá, už žádné moralizování, beztak to nemá žádný smysl. Jsi absolutně..."
"Příšernej," uchechtl se Iason. "Máš mě rád?"
"Mám. To je na tom to nejstrašnější...," vzdychl Raoul.
"Na to si připijeme,"zvolala Steelrose.
"Na všechny příšerné, ale pomilováníhodné krásné prevíty?" usmála se Meg. Začínala se jí zmocňovat nebezpečná ospalost. Přistihla se, že si touží přesednout a položit Raoulovi hlavu na rameno. Možná se nechat obejmout. A nebo, předestřela jí její mírně přiopilá představivost,  nebo si toho hezkého biochemika rovnou odvést nahoru a svléct z něj ten pěkný přiléhavý overal. Stejně si ho pokecal smetanovou omáčkou.
"Ach jo, do prčic...má ta věc nějaký konec?" zavrtěl hlavou Raoul.
"Nekonečná špageta. Jedna z největších záhad tohoto vesmíru," pokračoval Iason v kašpárkování.
"Myslím," usmál se Raoul, "že tomu společně přijdeme na kloub."
"Namotávej," poradila mu rádobysvůdným hlasem Meg. "Prostě namotávej."
"Namotávám," opáčil Raoul. S vědeckým zaujetím výsledný produkt zvedl nad povrch talíře. Byl velký. Mnohonásobně větší, než aby se mu mohl vejít do pusy. Dokonce i na to, aby na vidličce vydržel déle, než pět vteřin.
"Vzdávám to," oznámil jim výsledky svého bádání. "Jdu se převléct. Margaret, doprovodíš mě?"
"Mileráda," mrkla na něj doktorka Corriganová.
Když ji o pár vteřin později v pološeru chodby k laboratořím jemně objal kolem ramen, zmohla se jen na intergalakticky srozumitelný povzdech.
Tahle práce, podotkl tichý, alkoholem utlumený hlásek kdesi v její hlavě, má vážně něco do sebe.
Čistě prakticky vzato - s tím nemůžeme než plnně souhlasit.

                                         Pokračování příště...


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

To zní slibně !-)

(Nex, 8. 1. 2008 22:36)

Že by něco podnětného? :-DDD

Superpodlé...:o))

(Ada, 8. 1. 2008 17:27)

TOHLE by mě teda nenapadlo! Ani...no ani náhodou.:o)))))
*a kecá a kecá...*
*doufá, že ji nepřijedete zabít, až zveřejní další kapitolu*:o))))

Vskutku podlé :-)

(Nex, 8. 1. 2008 15:32)

Když běželi Survivors z Austrálie, spolčily se tam dvě soutěžící, kterým se oběma líbil jeden kluk z těch ostatních soutěžících a pak si navzájem vykládaly, jak by ho polily čokoládou a co a jak by se dalo udělat, aby ta lahůdka nepřišla nazmar. Bylo to nesmírně poučné... A ostatní prohlásili (no, spíš konstatovali), že si tím nahrazují chybějící milování.
No to by vás nenapadlo, že ne? |-D

Hmmmmm

(Kleio, 8. 1. 2008 12:15)

Opět jsi mě donutila zvrhle se zamýšlet nad tím, jaké jídlo a z jakého místa se dá servírovat. A jakým způsobem ho jíst. Bez lžíce. Už se ti vaří hlava? ;D *zákeřný méďa*

Ch..í!.o)

(Ada, 7. 1. 2008 17:43)

Kleio, existuje jediné, zato zcela ideální řešení: porce špaget na talíři, biochemik v pelíšku. (Ve tvém případě je záhodno, volit kočičí/studující/tulící verzi!:o))

Nex, děkujík! Mnohokrátík!:o)
*předstírá, že si nepředstavuje variantu bez lžíce*:o))))

Jaké existuje synonymum k "Ach"? Och?

(Nex, 6. 1. 2008 15:31)

Perfektní. Absolutně lahůdka. a Raoul je móc zajímavé nové koření... Spice boy? (ehm, co že jsi to říkala o stáčení debat k dvojsmyslným narážkám? ;/ *jde skočit do ledového rybníka*

Já na smetanovou omáčku. Pěkně olííznout... (Ale na co vy hned nemyslíte! Ze lžíce samozřejmě ;-) )

Ach!

(Kleio, 4. 1. 2008 15:05)

Ci se tulíííííííííít!

A k tomu všemu mám chuť na špagety. :D